Severní Kypr: Kolébka evropské civilizace na rozpolceném ostrově
Zatímco jižní část středomořského Kypru patří k právoplatným členům Evropské unie, severní třetinu ostrova zaujímá republika, kterou uznává jediná země: Turecko. Bezmála před padesáti lety totiž Turci území násilím zabrali a vyvolali tím dodnes doutnající mezinárodní spor
Výrazný symbol islámského půlměsíce dává na první pohled tušit, jaké náboženství v zemi dominuje. Vlajka se záměrně podobá té turecké, kromě inverzních barev se odlišuje pouze dvěma přidanými pruhy. Návrh byl přijat a schválen v roce 1984, tedy rok po vyhlášení samostatnosti. Hned poté se také podoba standarty díky skupině tureckých nacionalistů objevila na svazích pohoří Pentadaktylos.
Hranice obou částí, tzv. nárazníková zóna, prochází mimo jiné přímo skrz hlavní město Nikósii. U turistů se ostrov ve východním Středomoří těší veliké oblibě a loni jich přivítal na čtyři miliony. Chtějí-li však zamířit do oblasti s „oficiálním“ názvem Severokyperská turecká republika, musejí se prokázat platným pasem.
Znepokojivý plot
Příčiny dávného nepřátelství tkví v etnické rozdílnosti kyperských obyvatel. Řekové s Turky sdílejí ostrov odnepaměti a obě strany se opakovaně snažily zabrat jej pro sebe. Intenzivněji se nicméně projevují Turci, kteří v roce 1974 podnikli vojenský vpád pod záminkou ochránit své místní obyvatele. Využili tehdy zmatků, když Řekové krátce před tím provedli puč s cílem svrhnout vládu. Turečtí vojáci od té doby „svůj“ ostrov již neopustili a snad každý turista dnes odjíždí domů s fotografií ostnatých drátů podél nárazníkové zóny, střežené ozbrojenými silami OSN.
TIP: Kyperská Varosia: Smrt jednoho města
Jejich přítomnost je hlavním důvodem, proč severní část ostrova zláká jen menší část návštěvníků. Důsledky se projevují zejména v ekonomice, která na příjmech z cestovního ruchu stojí: Tamní HDP sice v poslední době roste, přesto v přepočtu na hlavu dosahuje pouze tří čtvrtin toho jihokyperského. Vzhledem ke spornému mezinárodnímu postavení má navíc region omezené možnosti, jak hospodářství vybudovat na jiných pilířích.
Vzpomínka na Británii
Z dlouhodobého hlediska tvoří ovšem všechny odkazy na moderní dějiny pouhý střípek v tisícileté historii, jež ostrovem kráčela. Starověký Kypr představoval jednu z kolébek evropské civilizace, což dodnes připomínají impozantní ruiny dávných staveb. Strategickému významu místa přitom ani zdaleka neodpovídá jeho relativně zanedbatelná rozloha. Přesto se v průběhu staletí jednalo o důležitou zastávku na cestě mezi klíčovými kontinenty starého světa, tedy Evropou a Asií. Odrazilo se to i v zájmu, jaký o lokalitu později projevovaly koloniální mocnosti. Mezi léty 1878 a 1960 spadal ostrov pod britskou správu a přinejmenším jedna upomínka na zmíněné období se dochovala dodnes: Kypr patří k pouhým čtyřem evropským státům, kde se jezdí vlevo.
Stručné dějiny
První známé osídlení Kypru spadá již do pozdní doby bronzové – přinejmenším tomu odpovídá stáří dochovaných ruin starověké metropole Salamis. Původní obyvatelstvo vzešlo ze směsi okolních etnik: Asyřanů, Peršanů či Egypťanů. Posléze však nad nimi převládli Řekové a během jejich staletí trvající správy se stal Kypr mimo jiné součástí říše Alexandra Makedonského. S rozkvětem Říma bylo jen otázkou času, kdy impérium pojme pod svá čím dál víc rozepjatá křídla také ostrov ve východním Středomoří. Římané mu nakonec vládli až do roku 330.
Jablko sváru
Význam Kypru nijak neupadal ani ve středověku. Výhodná poloha nedaleko břehů Malé Asie z něj učinila ideální obchodní křižovatku, zároveň však odpradávna představoval jablko sváru mezi islámskou a křesťanskou tradicí. K národům, jež si ho dokázaly podmanit, patřili Byzantinci a Arabové, po nichž přišla dlouhá éra evropské nadvlády. Po třetí křížové výpravě v roce 1192 spadal ostrov pod Franckou říši a v letech 1489–1571 následovalo tzv. benátské období.
Italy však vzápětí vystřídali Osmané a moc si podrželi dlouhých 300 roků. Ačkoliv se mezitím v Kypřanech probouzelo národní uvědomění a projevily se první snahy ostrov osamostatnit, ještě téměř sto let zůstal britskou kolonií.
Pár kroků do Unie
Čtrnáct let po vyhlášení nezávislosti roku 1960 se u Kypru vylodila turecká vojska a od té doby okupují jeho severní část. V roce 1983 navíc Ankara vyhlásila tzv. Severokyperskou tureckou republiku. Vyřešení dlouholetého sporu patří mezi podmínky vstupu Turecka do Evropské unie, o což usilovalo například už v roce 2004. Ostrov tehdy zmíněnou možnost dostal, ovšem obyvatelé severu ji na rozdíl od svých jižních sousedů odmítli.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyv.: 326 000; očekávaná doba dožití: 78 let; prům. počet dětí: 1,4 na ženu; věková struktura: 17 % obyv. do 15 let, 12 % obyv. starších 65 let; městské obyv.: Severní Nikósie má 65 000 obyv.; náboženství: 99 % islám; oficiální jazyk: turečtina; obyv. pod hranicí chudoby: 27 %; gramotnost: 99 %.
Politika
Státní zřízení: mezinárodně neuznaná republika; prezident: Mustafa Akıncı; prezidentské volby: jednou za pět let.
Ekonomika
HDP na hlavu: 14 942 dolarů, odhad z roku 2016; ČR – 34 200 dolarů; měna: nová turecká lira, s kurzem 1 : 2,90 Kč.
Geografie
Rozloha: 3 355 km², asi jako Karlovarský kraj; charakter území: pobřežní nížiny se směrem do vnitrozemí zdvihají až do 1 000 m n. m.; podnebí: středomořské subtropické, s horkými a suchými léty a mírnými, relativně vlhkými zimami; min. noční / max. denní teploty (°C) v Severní Nikósii: leden–březen −5/14, duben–červen 5/30, červenec–září 14/35, říjen–prosinec −4/19; nejvyšší bod: Kyparissovouno, 1 024 m n. m.