Severní magnetický pól Země se pohybuje k Sibiři. A vědci už tuší proč

11.05.2020 - Stanislav Mihulka

Severní magnetický pól se pohybuje a za posledních 200 let urazil už přes 2 tisíce kilometrů. Proč se ale vlastně stěhuje?

<p>Pohyb severního magnetického pólu je výsledkem „války“ mas roztavených magnetických hornin v hlubinách.</p>

Pohyb severního magnetického pólu je výsledkem „války“ mas roztavených magnetických hornin v hlubinách.


Reklama

Severní geomagnetický pól je místo na severu planety, kde osa zemského magnetického pole protíná povrch Země. Magnetické pole naší planety má pochopitelně i jižní magnetický pól, ve středu pozornosti odborníků je ale už delší dobu právě ten severní pól. Oba magnetické póly Země se totiž pohybují. Jižní pól se pohybuje jen zvolna, ten severní ale mnohem rychleji. A jeho pohyb stále zrychluje.

Nejde přitom o nějaké zanedbatelné vzdálenosti. Od roku 1830, kdy jsme severní geomagnetický pól objevili, urazil tento pól po zemském glóbu úctyhodných 2 250 kilometrů. Pohybuje směrem z arktické Kanady k Sibiři. Mezi lety 1990 a 2005 se rychlost pohybu severního magnetického pólu razantně zvýšila, z méně než 15 kilometrů za rok na zhruba 60 kilometrů ročně. Otázkou je, proč se magnetický pól vlastně pohybuje.

TIP: Planetární magnetické pole Země se naposled převrátilo v průběhu 22 tisíc let

Geologové jsou přesvědčení, že konečně nalezli vysvětlení. Podle nich jsme na zemském povrchu v tomto případě svědky projevů „války“, která probíhá hluboko v nitru Země. Jde o to, že pod Kanadou a pod Sibiří jsou dvě masy roztavených magnetických hornin, které se v průběhu historie navzájem „přetahují“ o vliv na magnetické pole planety. V minulých stoletích vítězila kanadská masa a svým působením „držela“ severní magnetický pól v Kanadě. Postupně ale její vliv zeslábl a pól teď putuje k Sibiři.

  • Zdroj textu:

    IFL Science

  • Zdroj fotografií: Shutterstock, Wikimedia Commons

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907