Šílená láskou: Vztah s kolegou stál Camille Claudelovou zdravý rozum!

Když se Camille Claudelová seznámila se slavným sochařem Augustem Rodinem, byla mladou, krásnou a talentovanou studentkou. Její kariéra se právě začínala slibně rozvíjet. Jenže Camille se osudově zamilovala a tento patnáctiletý vztah poznamenal celý její další život. A to dost nešťastně… 

Děvče z dobré rodiny

Camille Claudelová se narodila do vážené rodiny se šlechtickými předky. Matka, dcera lékaře, k dceři nikdy nenašla citový vztah. Rodiče rok před Camilliným narozením ztratili patnáctiletého syna, a tak bylo narození dívenky pro matku obrovským zklamáním. Přála si chlapce! Nic na tom nezměnil fakt, že se brzy po Camille narodili ještě další dva sourozenci: sestra Louise a bratr Paul, známý francouzský básník a diplomat.

Děti mají domácí učitele, rodiče si totiž zakládají na kvalitním vzdělání. U Camille se brzy začne projevovat výtvarný talent. Miluje především práci s hlínou. Snad si tím kompenzuje nezájem své chladné matky. Když vidí Camilliny dětské práce tehdy známý sochař Alfred Boucher, přesvědčí rodiče, aby dopřáli dívce výtvarného vzdělání. 

Do Paříže!

A to bylo možné jen v Paříži na Académie Colarosi. Jedině tam mohou studovat i dívky. Paní Claudelová se tedy se všemi dětmi stěhuje do Paříže do čtvrti Montparnasse. Otec zůstává na venkově. Jako obchodník musí rodinu finančně zabezpečit. Camilliným učitelem na akademii se stává právě Alfred Boucher.

Ve škole získává Camille renomé coby skvělá portrétistka. Brzy se prosazuje i jako talentovaná sochařka. V devatenácti letech poznává slavného sochaře Rodina. Jemu je čtyřicet tři a na akademii „supluje“ za Alfreda Bouchera, který odjel převzít cenu do Říma. Mezi Camille a Rodinem to okamžitě zajiskří. Brzy propuká obrovská vášeň.

Slavný sochař v té době pracuje na mnoha zakázkách, proto zaměstnává velké množství různých pomocníků a asistentů. Sám prostě „nestíhá“. Stává se proto, že méně důležité části soch za něj dělají jiní. V té době se Camille stává Rodinovou žákyní, spolupracovnicí, múzou i milenkou. Pomáhá mu na jeho významných projektech, především na několika verzích proslulé sochy Balzaka. Obléct slavného spisovatele do mnišského hábitu prý napadlo právě ji. Kromě toho ale Camille pracuje i samostatně v ateliéru, který si pronajala se svou anglickou přítelkyní Jessie Lipscombovou. 

Nesplněný slib a deprese

Nikdy ale s Rodinem nebydlí. Ten žije už téměř dvacet let se svou bývalou modelkou Rose Beuretovou, s níž má postiženého syna. A nemíní svůj život nijak měnit. Camille nesmírně trpí a žárlí i na další Rodinovy milenky. Je obětavá, nesmírně sochaře miluje. Stále doufá. V roce 1886 Rodin písemně slibuje tehdy dvaadvacetileté Camille, že přeruší kontakty s bývalými modelkami, že s ní odjede na půl roku mimo Paříž a také, že se s ní ožení. Historikové se domnívají, že dokument diktovala Rodinovi Camille. Nic z toho Rodin nesplnil. 

Později už jí neslibuje vůbec nic! Nic se nemění, ani když Camille otěhotní. Navíc o dítě nešťastnou náhodou přijde. Rodin jí tehdy na rovinu řekne, že se s ní nikdy neožení. Camille se dostává do těžké deprese. Ve třiceti letech přerušuje s Rodinem intimní styky. Vidí, že naděje na společný život je naprosto nereálná. Uměleckou spolupráci ovšem zcela neukončí. V této době se Camille také ve zlém rozchází se svou rodinou, zejména matka totiž těžce nese Camillinu aféru. Ostatně v budoucnu jí to ještě „spočítá“!

Zoufalství

Camille se snaží zcela osamostatnit. Když se v roce 1900 koná v Paříži Světová výstava, Rodinovi je vyhrazen celý pavilon, zatímco Camille má možnost vystavit jen tři svá díla. Postupně ztrácí zájem o umění i svou existenci. Její zdravotní stav se rapidně zhoršuje. Pomoc přátel, kteří jí chtějí domluvit zakázky, zatvrzele odmítá. Rodin jí dokonce dojednává pozvání k francouzskému prezidentovi. A Camille? Vymluví se, že nemá co na sebe.

Začíná trpět paranoiou a Rodina obviňuje ze všeho možného a nemožného. Že ji připravil o mládí, kradl jí nápady a dokonce ji prý plánoval zavraždit! Trpí nedostatkem peněz, s nikým se nestýká. V zoufalství zničí téměř celé své dílo: na devadesát soch! Zachovají se alespoň náčrty a studie. Když bratr Paul sestru po čase navštíví, je zděšen! Potrhané tapety, zničený nábytek... Kdo by ji také podporoval? Camillin otec má sice pro dcerku slabost, ale ten už je starý a v březnu 1913 umírá. Camille mu nepřijde ani na pohřeb. Proč? Nikdo z rodiny jí totiž o jeho smrti neřekne.

Smutek a smrt na klinice

Pár dní po smrti otce hospitalizují Camille na psychiatrické klinice. Oficiálně je to prý na její vlastní žádost. Pravda to ale není. Snad to zařídil bratr Paul, možná vše proběhlo v režii matky. V roce 1914 začíná válka, a tak se pacienti ústavu kvůli postupující frontě stěhují. Camille zakotví v ústavu v Montfavet u Avignonu. Jednou, dvakrát ročně ji navštěvuje bratr Paul. Auguste Rodin posílá do léčebny finanční dary. A Camille neuvěřitelně chřadne.

Když ošetřující lékař doporučí matce, aby si vzala Camille do domácího prostředí, ta striktně odmítne. Prosí ji o to poníženě i sama Camille. Slibuje, že už žádnou ostudu neudělá. Matku však neobměkčí. Ta hrozná žena jí naopak zakáže jakýkoli kontakt s okolním světem. Camille tak čekají už jen dlouhá léta pouhého přežívání…

TIP: Uříznuté ucho génia: Co dovedlo Vincenta van Gogha k jeho šílenému činu?

Umírá v devětasedmdesáti letech na podvýživu. Ve světě za zdmi léčebny zuří už čtvrtým rokem druhá světová válka a psychiatrickým léčebnám se potravin nedostává. Na výzvy, aby přispěla na chod kliniky, Camillina rodina nikdy nereagovala…