„Čeština není jazyk, to je vrozená vada!“ prskají na fakultě cizinci, když se snaží proniknout do tajů našeho mateřského jazyka. Zápasí se sedmi pády, lámou si jazyk na „řřřřř“ a požadují po nás vysvětlení záhady, jak to, že slova Praha a Praze se vztahují k jednomu městu
Češtinu přijímáme od mala, a tak si často ani neuvědomujeme, jak složitá a svým způsobem poťouchlá je to řeč, a jaké „vylomeniny“ s ní jdou provádět. Vydejme se na malou exkurzi do tajů naší mateřštiny.
Jen ze souhlásek se dají skládat celá slova („scvrnkls“) a dokonce i věty („Smrž pln skvrn zvlhl z mlh.“), i když jejich význam je poněkud pochybný. Naopak všechny samohlásky jsou pěkně poskládané, dokonce i v učebnicovém pořadí, ve slovech „mateřídoušky“ nebo „dvacetikoruny“. Určit přesně, které slovo je v češtině nejdelší, asi nelze, nicméně k favoritům určitě bude patřit i „nejneobhospodařovávatelnějšími“.
I opakování stejných slabik nemusí znamenat, že dotyčný koktá, třeba si zrovna jen hraje s češtinou: „Ulili-li liliputáni oheň včas, zabránili požáru.“ Dokonce za sebe můžeme poskládat i osm stejných slabik: „Nebudou se štítiti títi Ti ti tiší špehové do vazu?“ Naši rodnou řeč také zdobí největší počet háčků, existují slova, ve kterých se jich objeví i pět: „nejztřeštěnější“, „přesvědčivější“ apod.
Zvláště v dnešní uspěchané době SMS zpráv a Twitteru se hodí těsnopis, ovšem v moderní formě. Třeba číslicový – „Pe3kovi bra3 spa3li, jak 8ahlí lo3, 3mající pos3břené pi100le, o5 a o5, s3leli,“ nebo třeba tzv. Q-systém: „Qapem přiqačil qartál a qelikému přeqapení qalita qasinek qůli qantu dodáveqázne. Qasinky neqasí.“
Víte, co je palindrom? Třeba „kobyla má malý bok“ – tedy věty, které lze číst z obou stran. Těch má čeština také celou řadu, například: „Fešná paní volá: Má málo vína pan šéf?“ „Do chladu si masa mísu dal Chod.“ „Sabina hrává na varhany bas.“
A co takhle jazykolamy? Křepelky létající přes střechy jsou poněkud ohrané, ale zkuste si hezky nahlas a rychle přečíst následující:
PřírodaDědeček kakadu
Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.
Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ Harrison, CC BY-SA 4.0)
RevueSkunk pruhovaný je ve volné přírodě ohrožen změnou klimatu, intenzivním zemědělstvím i lovem. Skunci mají skvěle vyvinutý čich a sluch, ale velice špatný zrak - proto bohužel často končí pod koly aut. (foto: Wikimedia Commons, USFWS Mountain-Prairie, CC BY 2.0)
HistoriePřemysl Otakar II. nechává křtít pohanské Prusy, obraz Antonína Lhoty. (foto: Wikimedia Commons, Dobroš, CC BY-SA 4.0)