Historické hranice mnohých regionů se neshodují s těmi současnými, ačkoliv název území přetrval. Jedná se i o případ Slezska: V minulosti částečně či plně náleželo několika nadřazeným státním útvarům a dnes zasahuje do České republiky, Polska a Německa
Kořeny Vratislavi sahají do 10. století, kdy vyrostla v místě obchodní křižovatky na březích Odry.
Ve znaku Slezska lze dodnes číst pestrou historii, se střídáním vládnoucích dynastií z obou břehů Odry. Černá orlice ve zlatém poli dřív představovala symbol dolnoslezských Piastovců, jejichž poslední potomek zemřel roku 1335. Původně se zobrazovala bez koruny, ta přibyla až v polovině 18. století. Na hrudi má tzv. perisonium neboli pružec, kovový pásek sloužící k připevnění znaku. Slezská orlice se dnes nachází i na státním znaku České republiky a též ve znaku Moravskoslezského kraje.
Jedno se ovšem v oblasti na obou březích Odry po dlouhá staletí nezměnilo: Šlo o region s bohatými nerostnými ložisky, což pochopitelně zásadním způsobem ovlivnilo život místních obyvatel. Jenže zatímco krajinu Ostravsko-karvinské uhelné pánve na české straně hranic dodnes jizví následky stále probíhající hlubinné těžby, v polském Slezsku už se z ní pomalu stává minulost a tamní vláda se snaží nálepky industriálního regionu zbavit.
V mnoha ohledech se záměr daří: Díky rekvalifikačním programům pro bývalé horníky se dnes region může pochlubit vůbec nejnižší nezaměstnaností v celém státě a místo těžebních jam se v centru dění ocitly pobočky nadnárodních firem zaměřených na moderní technologie. V tzv. Hornoslezské metropolitní oblasti leží nejvíc urbanizovaná část Polska a tamní města propojuje velmi dobrá dopravní síť.
Hlavní pilíř lokální ekonomiky se přesunul do služeb a rozkvetl také turistický ruch, který může z někdejší hornické éry paradoxně těžit. Návštěvníci například s oblibou vyhledávají nocleh v bývalých ubytovnách pro zaměstnance dolů, zvaných familoky. Charakteristické cihlové stavby o dvou až třech patrech představovaly v době svého vzniku na počátku minulého století značný nadstandard, a to díky zavedenému vodovodu a koupelně ve společných prostorách.
Snaha zahladit stopy po hornické éře je zřejmě nejvíc patrná ve třísettisícových Katovicích, které se mimochodem považují za centrum slezského národa a celá čtvrtina tamních obyvatel se hlásí ke zmíněné národnosti. Životní prostředí se sice dál potýká se značným znečištěním, přesto se město pyšní výjimečnou statistikou – celých 46 % jeho rozlohy patří zeleni.
TIP: Čechy, Morava a... Slezsko! Jak jsme ho získali a proč ho chtěli cizí vladaři?
Do uvedeného podílu lze zahrnout i zatravněnou střechu jedné z katovických dominant: Kongresové centrum z roku 2015, považované za výjimečný architektonický počin, se nachází v samotném srdci metropole. V jeho bezprostřední blízkosti pak stojí víceúčelová aréna Spodek neboli „podšálek“, s kapacitou 11 500 osob. Tvarem připomíná létající talíř a donedávna držela titul největší kryté haly v Polsku. Před čtyřiceti lety přitom vyrostla na místě skládky hlušiny, jako další ze symbolů postupného odklonu od těžařské minulosti.
Neoficiální slezská metropole Wrocłav – nebo též Vratislav, pojmenovaná na počest slavného Přemyslovce – v posledních patnácti letech proslula jako město trpaslíků, a to díky stovkám bronzových mužíčků v ulicích. Otcem nápadu se stal sochař Tomasz Moczek, který v roce 2005 na žádost radnice vytvořil miniaturní postavičku řezníka a instaloval ji u bývalých jatek. Chtěl tak symbolicky uctít památku tzv. oranžové vzpoury, jež v 80. letech nenásilně povstala proti komunismu mimo jiné malováním trpaslíků na zdi.
Umělec však nečekaně spustil lavinu a trpaslíci zachycení v nejrůznějších situacích začali přibývat jako houby po dešti. Proměnili se v turistickou atrakci, a existuje dokonce mobilní aplikace pro jejich vyhledávání v centru města i v zapadlých uličkách.
Původními obyvateli Poodří se stali Slezané, Opolané a další slovanské kmeny, které tam zřejmě dorazily v 6. století. K roku 990 je region, nazvaný Slezsko podle prvních jmenovaných, doložen jako součást tehdy vznikajícího Polského státu – a na několik staletí se tak ocitl v rukou dynastie Piastovců.
Hranice Slezska se během té doby opakovaně rozšiřovaly, posouvaly nebo naopak zmenšovaly, podle toho, jak se dílčí území rozpadala na menší knížectví a jejich vlády vystupovaly navzájem nejednotně. Nestabilita nahrála okolním mocnostem, především českým zemím spravovaným Přemyslovci.
Nejprve Slezsko jakožto lenní území získal Václav II., a v roce 1300 se stal dokonce polským králem. Svrchovanost nad severovýchodním sousedem posléze dovršil Jan Lucemburský a vzápětí celý region po nějakou dobu spravoval jeho syn Karel IV. Změna přišla po třicetileté válce, kdy protestantské Slezsko připadlo Habsburkům. Díky strategické výrobě textilu se však obešlo bez násilné rekatolizace, jež tehdy bujela na české straně hranic.
S 18. stoletím se na mapě Evropy objevilo coby nová velmoc Prusko a začalo si nárokovat habsburská teritoria. V tzv. válkách o rakouské dědictví v roce 1763 podepsali zástupci znepřátelených stran dohodu, že Slezsko připadne právě Prusku.
Českým zemím zůstala dodnes jen nevelká část původního území. Po první světové válce se objevily snahy o osamostatnění Slezska, nikdy se však nezavršily. Zhruba půl milionu místních obyvatel nicméně při posledním sčítání označilo slezštinu za svůj rodný jazyk a hrdě se ke globálně neuznávané národnosti hlásí.
Shutterstock
VědaFosilie ptakoještěra Balaenognathus maeuseri byla nalezena v německém lomu a byla popsána paleontology z Anglie, Německa a Mexika. (ilustrace: University of Portsmouth, Megan Jacobs, CC BY-SA 4.0)
HistorieRatibořický zámek pravděpodobně zažil nejedno dostaveníčko paní kněžny s Metternichem… (Wikimedia Commons, Kozuch, CC BY-SA 3.0 + Wikimedia Commons, CC0)
PřírodaRoztavená láva stéká z ostrova Havaj do Tichého oceánu. (foto: Shutterstock)
VesmírJak by asi vypadala obloha na planetě uvnitř kulové hvězdokupy? (ilustrace: Shutterstock)
VědaV roce 2022 bylo objeveno pouhých 13 případů infekce vlasovcem medinským. Ještě v 80. letech minulého století jich byly miliony. (foto: The Carter Center, Louise Gubb, CC BY 4.0)
