Spása poutníků aneb Maltézští rytíři na cestě dějinami

22.02.2018 - Jiří Sommer

Templáři a johanité. Tyto dva nejslavnější řády vznikly na obranu poutníků do Svaté země a významně ovlivnily dějiny své doby. Zatímco templáři však zanikli už ve 14. století, maltézští rytíři existují dodnes…

<p>Řád Maltézských rytířů získával finance také přepadáváním pirátů a lodí islámských kupců.</p>

Řád Maltézských rytířů získával finance také přepadáváním pirátů a lodí islámských kupců.


Reklama

Řád svatého Jana Jeruzalémského už dnes asi většina lidí zná spíše pod názvem maltézští rytíři či johanité. Jeho představitelé přišli na Maltu sice až v roce 1530, ale právě s tímto ostrovem je spojena nejvýznamnější etapa jejich řádového života. Ta opravdu původní podoba mnišského společenství je pojila s řádem benediktinů, kteří působili v Palestině jako bratrstvo pověřené starostí o zdraví poutníků, směřujících v 11. a 12. století do Svaté země. Připomínají se k roku 1048 a zkráceného názvu johanité se jim dostalo podle názvu jejich charitativního domu, který zasvětili Janu Křtiteli. 

V roce 1113 uložil papež johanitům další řádovou povinnost: měli se nejen starat o nemocné poutníky, ale také je vojenskou silou ochraňovat před stoupenci proroka Mohameda. Vznikla tak vojensko-špitální komunita, jež za velmistra Raymonda de Puy (1120–1158) dostala do užívání proslulý bílý osmihranný kříž.

Pryč ze Svaté země

Vítězstvím muslimů v roce 1291 byl osud maltézských rytířů v Palestině zpečetěn. Natrvalo se tu už nemohli udržet. Na samém konci 13. století byli všichni křesťanští strážci Božího hrobu ze země vyhnáni a řád si musel nalézt nový azyl. Jím se mu dočasně stal ostrov Kypr, leč vzápětí je čekalo další stěhování na ostrov Rhodos. Moc Osmanů ovšem ale rostla víc a víc.

V roce 1522 oblehla Rhodos armáda tureckého sultána Sulejmana Nádherného. Johanité bránili svůj domov více než hrdinsky, nakonec se však před vojenskou přesilou museli sklonit a kapitulovali. Sultán se v tomto případě ukázal jako uznalý vítěz, neboť je nechal z ostrova odejít. Pochopitelně beze zbraní.

Po sedmi letech nejistoty jim ochranná křídla nabídl císař svaté říše římské a španělský král Karel V. Přidělil jim coby domov malinkaté souostroví ležící jižně od Sicílie: ostrovy Maltu, Gozo a Comino. Rytíři dar vděčně přijali. Jejich prvním sídlem se stala malá maltská rybářská vesnička Birgu a její přístav. Zdejší zámeček Castella a Mare přebudovali, opevnili a na ostrově postavili také nové pevnosti.

Obávaní válečníci

Birgu se posléze stalo svědkem největších bitev při tureckém obléhání Malty v roce 1565. Obležení a kruté boje trvaly tři měsíce. Nejen že se johanité úspěšně bránili proti značné turecké přesile a lépe organizované armádě, ale za pomoci osmitisícového vojska vyslaného ze Sicílie zvítězili. Na paměť této události dostalo místo nový název Vittoriosa. I v dalších bojích potvrdili johanité své schopnosti. Po boku Svaté ligy bojovali v námořní bitvě u Lepanta v roce 1571, či vedli kruté války proti tureckým pevnostem v letech 1600 až 1630.

TIP: Pevnost Krak des Chevaliers: Mohutný strážce svatého řádu

K johanitům vstupovali členové bohatých a vlivných evropských šlechtických rodin a jejich majetek vždy připadl řádu. Za důležitý zdroj financí jim však sloužilo i přepadávání lodí pirátů a korzárů. Obírali je o nakradené cennosti a zboží, bojovat na širém moři totiž johanité dovedli skvěle. Vždyť vlastní flotilu měli už od 11. století! Platili za nesmírně schopné námořníky a jakmile prý pirátské lodi zahlédly vlajku s maltézským křížem okamžitě prchali, byť většinou bez úspěchu. Nelze ovšem vyloučit, že rytíři sami pirátským způsobem přepadávali lodě bohatých islámských kupců, na něž měli pochopitelně pořádnou pifku.

Poslední cesta

A jak skončili sami johanité? Na samém sklonku 18. století je z ostrova při svém tažení do Egypta vypověděl Napoleon Bonaparte. Zastavil se zde, aby doplnil zásoby proviantu a vody. Pikantní přitom je to, že je jí zde totální nedostatek.. Zpohodlnělí rytíři se mu vzdali bez boje a jejich maltské panství se rozpadlo. Stěhují se tedy znovu, tentokráte snad naposledy: do Říma. Vrací se i ke svému původnímu charitativnímu poslání. Jejich dnešní oficiální název zní Suverénní vojenský a špitální řád svatého Jana Jeruzalémského z Rhodu a Malty.

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 historie

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Svoboda z oceli a kůže

Společnost: Harley-Davidson
Založena: 1903, USA, Milwaukee
Ikony: modely JH „Two-Cam“ (1928), Hydra-Glide (1952), Electra Glide (1965), FX Super Glide (1971)

Motorky Harley-Davidson, které dnes více než co jiného představují synonymum svobodného životního stylu, vznikly vlastně opravdu pro zábavu. Jejich „otcové“ – ve skutečnosti dvacetiletí mladíci a potomci anglických emigrantů Arthur Davidson a William Harley – si prostě chtěli urychlit časté cesty k jezeru. A tak je napadlo přišroubovat k obyčejnému jízdnímu kolu benzinový motor. Svou myšlenku ovšem dále rozpracovávali a již v roce 1903 spatřil světlo světa jejich „stroj číslo jedna“. Dokázal vyvinout rychlost až 60 km/h a jezdil i do kopce. Podnikaví mladíci motorku prodávali za 200 dolarů (asi 112 tisíc korun v dnešních cenách) a zakázky se jen hrnuly. Není divu – ceny automobilů se tehdy pohybovaly v řádech tisíců dolarů. Ocelový orel, symbol jejich nově založené firmy Harley-Davidson (H-D), mohl hrdě vzlétnout. 

Bezstarostná jízda

S trochou nadsázky lze říct, že jejich společnost v následujících desetiletích přežila vše: velkou hospodářskou krizi, období špatné kontroly kvality, finanční propad i konkurenci levnějších a zpočátku dynamičtějších japonských výrobců. Stačila si však přitom připsat hned několik legendárních kousků. Jeden takový vznikl roku 1952 pod označením Hydra Glide: na jeho slávě se pak velkou měrou podílel i film Divoch s Marlonem Brandem v hlavní roli, v němž se záporný hrdina proháněl právě na této „těžké mašině“. V 60. letech se harleye staly doslova reklamou na svobodu, poté co se objevily v kultovním snímku Easy Rider (Bezstarostná jízda). Model FLH Electra Glide (1965) dodnes tvoří zlatý standard amerických motorkářů.  

Ačkoliv firma prošla mnohými krizemi a její motorky byly svého času spojovány s temným podsvětím, nakonec si dokázala místo na trhu udržet. Stále platí, že pro většinu lidí je jakýkoliv „svalnatý“ motocykl prostě „hárlej“ a stejně tak slavná značka evokuje představu chopperu – v obou kategoriích má přitom H-D na všech kontinentech už dlouho silnou konkurenci. Každoročně pak vyjede na silnice na 300 tisíc nových modelů, jejichž základní pořizovací cena se pohybuje v přepočtu kolem čtvrt milionu korun. (foto: Unsplash, CC0)

Zajímavosti

Soukromé civilní lodě pomohly evakuovat britské a francouzské vojáky z obleženého přístavu. Malba britského malíře Charlese Cundalla.

Válka

Kometa 2I/Borisov byla první kometou přilétající z mezihvězdného prostoru, jakou astronomové zaznamenali při průletu Sluneční soustavou v roce 2019. Dalším podobným objektem byla `Oumuamua, u které ale panují dohady, zda šlo skutečně o kometu nebo o planetku.

Vesmír

Nejstarší 3D mapa podle archeologů zřejmě znázorňuje území v západní Francii.

Věda
Zajímavosti
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907