Surinam: Multikulturní kotlík vedený prezidentem zločincem

15.09.2015

Jihoamerický Surinam je zajímavý velkou etnickou pestrostí, ale mimo jiné i kriminální činností prezidenta Bouterseho. Pro nás je pak určitě pozoruhodný fakt, že má v zemi výrazné zastoupení evangelická církev Moravští bratři


Reklama

Vlajka má bílý podklad. Uprostřed vlajky se nahází na 1/3 vlajky vodorovný červený pruh, na horním a dolním okraji vlajky se nachází vodorovné zelené pruhy, ale mezi červeným a zeleným pruhem je vidět bílý podklad - bílé pruhy které jsou o šířce asi 2 x menší než pruh zelený. Na červeném pruhu je potom ještě pěticípá hvězda.

Zelená symbolizuje úrodné krajiny, bílá znamená spravedlnost a svobodu, červená znamená lásku a pokrok. Pěticípá hvězda symbolizuje sebeobětování.

Surinam je nejmenším nezávislým státem Jižní Ameriky, přesto patří mezi kulturně a etnicky nejpestřejší země světa. Velkou část jeho obyvatel tvoří potomci afrických otroků a dělníků z Indie a Indonésie, které doplňují původní obyvatelé, evropští potomci nizozemských farmářů a dalších Evropanů, Židé, Libanonci a jiné minority. Mezi jednotlivými etniky však dochází pouze k malému prolnutí a důsledkem je nejen zachování rozličných, bezprostředně „sousedících“ kultur, ale také například rozdělení v politice. Mnohé strany totiž stavějí právě na etnické příslušnosti.

Tmelícím prvkem se stal jazyk někdejší koloniální mocnosti – nizozemština, která představuje mateřštinu pro více než 60 % Surinamců. Zbylá část obyvatel ji ovládá jako druhou řeč.

V tomto multikulturním a multietnickém kotli lze přitom najít i nečekanou českou stopu. Zhruba čtvrtina Surinamců se totiž hlásí k protestantským církvím, z nichž mají největší zastoupení Moravští bratři. Tato evangelická církev, jejíž kořeny sahají do východočeského Kunvaldu v roce 1457, pronikla do Surinamu s německými misionáři v 1. polovině 18. století.

Kámen úrazu? Prezident

Pro někdejší kolonie bývají klíčové vztahy s „mateřskou“ zemí. Totéž platilo i pro Surinam a Nizozemsko až do vojenského puče v roce 1980. Trnem v oku evropskému státu se stal především současný zvolený prezident a někdejší diktátor Desiré Bouterse. V Nizozemsku ho v nepřítomnosti odsoudili k jedenácti letům vězení za pašování drog a ještě vážnější je jeho klíčová účast v politickém krveprolití v prosinci 1982. Zejména kvůli těmto případům udržuje Nizozemsko se Surinamem jen nejnutnější vztahy a nezahrnuje jihoamerickou zemi do svých rozvojových programů.

Ekonomika a deštné pralesy

Kvůli pocuchaným vztahům s Nizozemskem se muselo výrazně osamostatnit surinamské hospodářství, které dříve hodně spoléhalo na pomoc ze zámoří. V letech 2010–2013 rostla ekonomika o 4–5 % ročně, ale státní finance oslabila vysoká inflace. Vláda reagovala 20% znehodnocením měny a zvýšením daní.

Stále je však potřeba provést mnohé reformy a zejména podpořit konkurenční prostředí. V současnosti trvá v Surinamu registrace nové společnosti nejdéle na světě – bezmála dva roky! Surinamská ekonomika dnes závisí především na těžebním průmyslu: asi 85 % exportu tvoří kysličník hlinitý, zlato a ropa. Důležitou roli však hrají i zemědělské plodiny, přičemž se vyváží především rýže a banány. Významným exportním artiklem se staly rovněž krevety.

Velkou příležitost do budoucna pak představuje ekoturismus. Vždyť více než 80 % plochy země pokrývá neporušený deštný prales a v roce 1998 vyhradila vláda 16 000 km2 jako přírodní rezervaci Centrální Surinam, která od roku 2000 figuruje i na seznamu UNESCO.

STRUČNÉ DĚJINY

V oblasti dnešního Surinamu sídlily ještě před příchodem Evropanů různé kultury původních obyvatel. V dějinách však po nich nezůstaly prakticky žádné stopy. Historie státu se proto začala psát až v 16. století s příchodem francouzských, španělských a anglických objevitelů.

Otroci – postrach kolonistů

V 17. století vybudovali Nizozemci a Angličané v úrodné surinamské nížině poblíž četných řek plantážové kolonie, jejichž správa nakonec po mnoha sporech připadla v roce 1667 Nizozemsku. Na plantážích, kde se pěstovalo kakao, káva, cukrová třtina a bavlna, pracovali černošští otroci z Afriky. Mnohým z nich se podařilo utéct a společně s původními obyvateli Surinamu dali vzniknout svérázné kultuře. Uprchlí otroci, známí jako maroons, vytvořili několik samostatných kmenů a stali se postrachem kolonistů. Prováděli výpady na plantáže, kde osvobozovali další otroky, unášeli ženy, získávali zbraně, jídlo a jiné zásoby. Pronásledovatelům se pak ztráceli v pralese. V 19. století uzavřeli kolonisté s maroons několik smluv, ale úplný klid zbraní nastal až v roce 1863 po zrušení otroctví. 

Indové místo černochů

Jakmile černí otroci získali svobodu, odešli z plantáží – většinou do hlavního města Paramaribo –, načež je nahradili dělníci z Indie, Indonésie a později i z Číny. Za druhé světové války, podle domluvy s Nizozemskem, okupovala Surinam vojska USA, která střežila bauxitové doly. Roku 1954 se země stala součástí Nizozemského království a v listopadu 1975 získala úplnou samostatnost. V té době emigrovala do Nizozemska asi třetina obyvatel. V roce 1980 svrhl demokratickou vládu vojenský převrat. Pod Bouterseho vedením fungovala země až do roku 1991, nynější prezident se však do čela státu vrátil po volbách v roce 2010.

LIDÉ

Počet obyvatel: přibližně 575 000, asi polovina obyvatel Kypru; prům. počet dětí: 2,01 na 1 ženu; věková struktura: 26,2 % dětí do 15 let, 5,6 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. mladších 28,6 roku; městské obyvatelstvo: 69,7 %; etnické složení: potomci Indů – Hindové 37 %, kreolové (míšenci) 31 %, Javánci 15 %, potomci Afričanů 10 %, američtí indiáni 2 %, Číňané 2 %, běloši 1 %, ostatní 2 %; náboženství: křesťané 48 % (protestanti 25,2 %, katolíci 22,3 %), hinduisté 27,4 %, muslimové 19,6 %, přírodní náboženství 5 %; jazyky: úředním jazykem je nizozemština, široce rozšířená je angličtina, dále se mluví surinamsky, hindi, javánsky a domorodými jazyky; obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 70 %; gramotnost: 94,7 %.

GEOGRAFIE

Rozloha: 163 820 km², tedy více než dvojnásobek ČR; hranice: 1 703 km (s Guyanou, Brazílií a s Francouzskou Guyanou); délka pobřeží: 386 km; charakter území: většinou zvlněná pahorkatina, u pobřeží úzký nížinný pás s močály; podnebí: tropické, zmírňované pasáty; min. noční / max. denní teploty (°C) v Paramaribu: leden–březen 23/30–31, duben–červen 23–24/30–31, červenec–září 23–24/ /31–33, říjen–prosinec 23–24/31–33; nejnižší a nejvyšší bod: blíže neurčené místo u pobřeží (−2 m) / Juliana Top (1 230 m).

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Stoupající hladiny způsobí ve městech škody, jejichž očekávaná výše dosáhne do konce století desítek trilionů korun.

Zajímavosti
Věda
Historie

Rekonstrukce hrubého vzhledu magnetického pole Slunce. Je zřejmé, že jde o velmi komplikovaný magnet

Vesmír

Menší obrázky ukazují, jak karty vidíme my, a větší, jak je vidí včely.

Zajímavosti

Příslušníci Local Defence Volunteers - konkrétně tito muži bojovali proti Němcům už v Belgii za Velké války

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907