Švýcarsko: Stíny prosperity

30.05.2013

Švýcarsko je zemí, v níž se v historii smísilo mnoho národností a kulturních vlivů. Dnes je známé díky své neutralitě, armádě složené téměř výhradně z branců a silným bankám, jejichž minulost ovšem vůbec není bez poskvrny


Reklama

V rámci suverénních států mají čtvercovou vlajku jen Vatikán a Švýcarsko. Bílý kříž se na švýcarské standartě objevil poprvé při bitvě u Laupenu (1339), kdy jej měli bojovníci na svém oblečení ve formě dvou přišitých pruhů látky

Jednou z charakteristik neoddělitelně spojených se Švýcarskem je neutralita. Od ukončení své expanze v roce 1515 se tento stát vyhýbá jakékoliv vojenské konfrontaci. Švýcarská neutralita byla dokonce mezinárodně uznána už v roce 1815 na Vídeňském kongresu.

Armáda v papučích

Díky neutrálnímu postavení má země historickou úlohu prostředníka mezi jinými státy a na její půdě se nachází sídla mnoha významných mezinárodních organizací. V Ženevě je například domov Červeného kříže a Červeného půlměsíce a od roku 2006 se tady schází Rada pro lidská práva OSN. Navzdory snaze stát mimo sváry světových mocností se Švýcarsko stalo v roce 2002 právě členem Organizace spojených národů.

Je jasné, že neutralita není stoprocentní zárukou bezpečnosti země, a proto si Švýcarsko udržuje stálou armádu. Ta je jen z 5 % složena z profesionálních vojáků, zbytek tvoří dospělí branci ve věku 20–34 let. Taková struktura vyžaduje, aby měli vojáci v záloze veškerou vojenskou výstroj u sebe doma, což už delší dobu patří i ve Švýcarsku mezi kontroverzní témata. Většinový názor občanů však tento model stále podporuje. V současnosti má švýcarská armáda 120 tisíc lidí v aktivním stavu a dalších 80 tisíc v záloze.

Mistr ve finančnictví

Kromě neutrality je Švýcarsko pověstné i svou ekonomikou. Nyní figuruje na 11. příčce žebříčku států s nejvyšším HDP na hlavu a nechává za sebou i mnohé „daňové ráje“. Švýcarská ekonomika těží z vysoce rozvinutého sektoru služeb, v němž zaujímá klíčovou pozici finančnictví. Vyrábí se zde také produkty s vysokou technologickou náročností a opominout nelze ani chemický průmysl. Přestože alpská země není členem Evropské unie, je s jejími státy velmi úzce ekonomicky svázána. Směřuje do nich totiž polovina švýcarského vývozu. Plné členství v Unii je proto cílem některých vládních činitelů, ale proti tomuto záměru stojí většina konzervativní švýcarské veřejnosti.

Globální finanční krize v roce 2008 švýcarské hospodářství výrazně přibrzdila, ale už v roce 2010 se HDP dostalo od propadu k 3% růstu a oslabil je pouze sílící švýcarský frank. Švýcarské banky se dostávají ze strany Spojených států, EU a mezinárodních institucí pod tlak, aby reformovaly svůj právní postoj k bankovnímu tajemství. V budoucnu by tak mohly se zahraničními subjekty spolupracovat třeba v případech daňových úniků, což bylo donedávna nemyslitelné.

Nezávadná elektřina

K dalším pozoruhodnostem Švýcarska patří výroba elektřiny. Ta se zde totiž téměř úplně obejde bez produkce CO2 – 56 % energie pochází z hydroelektráren a 39 % z elektráren jaderných. Proti atomovým gigantům se ovšem vláda v posledních letech staví dost kriticky a několikrát projevila úmysl přejít v následujících letech na jiné zdroje. Ekologický přístup je jasně patrný také v recyklaci: do spotřebitelského oběhu se zde znovu dostává 66–96 % recyklovatelných materiálů.

Špinavá bankovní minulost

Tradice bankovního tajemství se ve Švýcarsku datuje od dob francouzských králů. Dobrá pověst místních bank ovšem velmi utrpěla za druhé světové války. Mnoho bohatých Židů si zde totiž před válkou uložilo nemalé úspory, ke kterým se ale po skončení konfliktu kvůli ztracené dokumentaci nemohli dostat. Navíc podle zprávy amerického právníka Stuarta Eizenstata převedlo Německo mezi lednem 1939 a červnem 1945 do Švýcarské národní banky v Bernu 400 milionů dolarů (nynější hodnota asi 3,9 miliardy). Je skoro jisté, že velká část těchto peněz pocházela z nacistických krádeží, jejichž oběťmi byli právě Židé. 

V roce 1998 přiznal člen bankovní ostrahy Christoph Meili z Union Bank of Switzerland, že instituce záměrně ničila záznamy o „spících kontech“ z druhé světové války, aby peníze nemusela vracet oprávněným dědicům. S nároky obětí holokaustu a jejich dědiců se švýcarské banky snaží vypořádat dodnes. Podle dostupných údajů bylo zatím vyplaceno kolem 1,3 miliardy dolarů.

STRUČNÉ DĚJINY

Kolem roku 500 př. n. l. se v regionu dnešního Švýcarska usadil keltský kmen Helvétů, který v roce 58 př. n. l vystřídali Římané. V 5. století se v hornaté krajině usadily kmeny západogermánských Alamanů a Langobardů a východogermánských Burgundů.

O sto let později dobyli oblast Frankové. V 13. století převzali vládu Habsburkové, proti nimž se ale zástupci švýcarských měst brzy vzbouřili. V několika bitvách je porazili a od té doby šlo o de facto nezávislý stát, i když oficiálně Habsburkové uznali nezávislost země až v roce 1848.

Švýcarská prosperita postupně stále vzrůstala a i dnes se země drží na špičce. Je ale zajímavé, že ženy zde dostaly volební právo teprve v roce 1971.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: bezmála 8 milionů, o něco méně než Rakousko
Věková struktura: 15,2 % dětí do 15 let, polovina obyv. starších než 42 let, 17,3 % obyv. starších než 65 let; městské obyvatelstvo: 74 %
Etnické složení: Němci (65 %), Francouzi (18 %), Italové (10 %), s románským původem (1 %), ostatní (6 %)
Náboženství: katolíci (41,8 %), protestanti (35,3 %), muslimové (4,3 %), ortodoxní církev (1,8 %), ostatní (5,7 %), bez vyznání (11,1 %)
Jazyky: němčina (63,7 % obyv.), francouzština (20,4 %), italština (6,5 %) a rétorománština (0,5 %)
Obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 7,9 %

Politika

Typ vlády: konfederace, struktura blízká federální republice
Samostatnost: od 1. srpna 1291 (založení Švýcarské konfederace)
Hlava státu i vlády: prezident Švýcarské konfederace Ueli Maurer a viceprezident Didier Burkhalter (oba od 1. ledna 2013)
Volby: federální rada je složena ze sedmi členů, kteří se každý rok střídají ve funkci federálního prezidenta a jsou voleni federálním shromážděním; další volby mají být v prosinci 2013.

Ekonomika

HDP na hlavu: 54 600 USD (odhad z r. 2012), téměř stejně jako Norsko (ČR – 27 200 USD)
Měna: švýcarský frank (CHF), 1 frank = asi 21 korun

GEOGRAFIE

Rozloha: 41 277 km², téměř stejně jako Dánsko nebo Nizozemsko
Hranice: 1 852 km (s Itálií, Francií, Německem, Rakouskem a Lichtenštejnskem)
Charakter území: většinou hornaté (na jihu Alpy, na severozápadě Jura) s centrální náhorní plošinou zvlněných kopců, plání a velkých jezer
Podnebí: mírné, ale liší se podle nadmořské výšky, chladné zimy s množstvím sněhových i dešťových srážek, chladné až teplé léto s občasnými přeháňkam
Min. noční / max. denní teploty (°C) v Bernu: leden–březen −2 až 1/3–10, duben–červen 2–10/12–21, červenec–září 12–8/23–17, říjen–prosinec 5 až −1/13–3
Nejnižší a nejvyšší bod: jezero Maggiore (195 m) / Dufourspitze (4 634 m).

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zatímco maso delfínů se prodává za desetitisíce korun, cena živých vycvičených zvířat stoupá k milionu.

Zajímavosti

Palác vypadá velmi křehce a romanticky. Jsou tady ale i sloupy, které jsou zbarveny dočervena... Prý to je krev tady umučených!

Historie

Mlhovina v Andromedě

Galaxie M31 je od Země vzdálena 2,54 milionu světelných roků. V průměru měří 220 tisíc světelných let, tudíž je za dobrých podmínek viditelná jako mlhavý obláček v souhvězdí Andromedy – odtud používané označení „mlhovina v Andromedě“. Na základě nových poznatků bylo v roce 2010 potvrzeno, že M31 vznikla jako důsledek srážky dvou menších útvarů zhruba před osmi miliardami let: Dokládají to dvě černé díry v jejím středu. Kolize galaxií – tzv. galaktický kanibalismus – představovaly v minulosti jeden z mechanismů, jak se utvářely velké hvězdné ostrovy.

Vesmír

Domobranci cvičí se speciálním protitankovým minometem

Válka
Revue

Z DNA sice není možné vyčíst přesnou délku života, umožňuje nám ale odhadnout průměrný věk.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907