Sýrie: Nesmlouvavá arabská diktatura
Sýrie je oficiálně republikou, ve skutečnosti ovšem už více než čtyřicet let podléhá jednomu neomezenému vládci. Dlouholetý diktátor Háfiz al-Asad byl po smrti vystřídán svým synem Bašárem, který však není vůči opozici o nic shovívavější
Syrská vlajka byla původně symbolem Sjednocené arabské republiky (SAR) – unie Egypta a Sýrie – ustavené v roce 1958. SAR roku 1961 zanikla, ale vlajka je v Sýrii znovu používána od roku 1980 – jako vyjádření snahy o arabskou jednotu
Po dlouhé roky existence internetu se syrská vláda snaží co nejvíce omezit přístup svých občanů k tomuto médiu a cenzura komunikačního prostředku 21. století zahrnuje například takové povinnosti jako zaznamenávání veškerých diskusních příspěvků návštěvníků internetových kaváren. Vládci autoritářského státu zkrátka chtějí, aby Syřané věděli o světě co nejméně. Představy světa o dění v Sýrii by se pak podle nich měly formovat také jen na základě oficiálních prohlášení syrské vládní kliky.
Vyostřený vztah k Západu
Sýrie rozhodně nepatří k zemím, které by měly pověst mírotvorného státu s klidným zázemím. Vztahy arabské země se Západem jsou napjaté zejména kvůli postoji syrské strany k Hamásu, Islámskému džihádu a Hizballáhu – to vše jsou podle USA a Evropské unie teroristické skupiny, jimž Sýrie poskytuje na svém území bezpečné útočiště. K dobrému politickému klimatu se západními státy nepřispěla ani dlouholetá okupace Libanonu.
Jedinou světlou stránkou v zahraničních vztazích byl na dlouhou dobu rok 1990, kdy se stát připojil do multinárodní koalice proti iráckému vládci Saddámu Husajnovi.
Občanská válka z nesvobody
V únoru 1982 potlačila syrská armáda povstání ve městě Hama dělostřelbou, která si vyžádala 10–25 tisíc mrtvých nebo raněných civilistů. Událost je považována za nejbrutálnější novodobý zákrok arabské vlády vůči vlastnímu lidu. Aktivisté bojující za lidská práva jsou uvězňováni a mučeni. Ženy a dívky jsou diskriminovány a násilí vůči nim je posuzováno velmi shovívavě. Logickým vyústěním stavu v zemi se stala Syrská občanská válka, která byla podnícena změnami v arabských zemích (takzvané arabské jaro). Lidové povstání se změnilo v občanskou válku v červenci 2011, když dezertéři syrské armády vytvořili Svobodnou syrskou armádu, která bojuje proti státním jednotkám.
Podle nejrůznějších zdrojů bylo od roku 2011 do dnešních dní v rámci konfliktu zabito desítky tisíc, většina z toho civilistů. Kolem 300 tisíc lidí uteklo před násilím v zemi do Jordánska, Iráku, Libanonu a Turecka. Ke vzbouřenecké armádě se v červnu 2012 přidali vysoce postavení důstojníci, kteří tak protestují proti postupům vlády Bašára al-Asada. V srpnu 2012 bylo velmi opatrně naznačeno, že syrská vláda je připravena k diskusi o Asadově rezignaci. Až čas ovšem ukáže, kdy se Syřanům podaří vymanit se z podmínek jejich „feudálního“ zřízení.
Jaký otec, takový syn
Už od roku 1970 se Sýrie podrobuje vůli „monarchů“ z rodiny Asadů. V listopadu 1970 se vojenským převratem dostal k moci Háfiz al-Asad, tehdejší ministr obrany. Když 10. června 2000 zemřel, parlament hned v následujících dnech změnil část ústavy týkající se povinného minimálního věku prezidenta – ze 40 let na 34. Tak starý byl totiž v době prezidentovy smrti jeho syn Bašár al-Asad. Po jeho nástupu k moci si opozice slibovala možné změny k lepšímu. Bašár sice slíbil zemi reformovat, ale provedl pouze dílčí změny týkající se fungování trhu. V tvrdosti zákroků proti opozici si nijak nezadá se svým otcem.
Stručné dějiny
Zhruba od roku 10 000 př. n. l. byla Sýrie jedním z prvních míst, kde se lidé začali věnovat zemědělství a chovali dobytek. Archeologické nálezy nasvědčují tomu, že se právě zde rozvíjela jedna z nejstarších civilizací světa.
Prvním doloženým sídlem regionu bylo město Ebla, které v letech 2500–2400 př. n. l. ovládalo rozsáhlou oblast mezi Rudým mořem a Anatolií až k Iráku. V roce 1500 př. n. l. byla Sýrie dobyta Egyptem a později Židy, Asyřany, Chaldejci, Peršany a nakonec Alexandrem Makedonským. Mezi lety 64 př. n. l. a 636 byla s výjimkou krátkých období součástí Římské říše. Arabové zde měli jedno z obchodních center své velké říše a Sýrie vzkvétala. Mongolská invaze zasadila zdejší prosperitě v roce 1260 těžké rány. Od roku 1516 až do první světové války byla Sýrie provincií Osmanské říše a poté se dostala do zóny francouzského vlivu. Pod správou Francie byla až do 17. dubna 1946, kdy získala úplnou samostatnost.
Mezi lety 1958 a 1961 byla země společně s Egyptem součástí Sjednocené arabské republiky. Během válečných konfliktů zabral Izrael Golanské výšiny, které jsou dodnes oficiálně uznávány jako součást Sýrie. V letech 1976–2006 Sýrie okupovala Libanon.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: asi 22,5 milionu, o něco víc než Austrálie
Věková struktura: 35,2 % děti do 15 let, jen 3,8 % obyv. starších než 65 let, polovina obyv. mladších než 22,3 let
Městské obyvatelstvo: 56 %
Etnické složení: syrští Arabové 90,3 %, Kurdové asi 8 %, zbylých 1,7 % – Arméni, Čerkesové, Turci, Turkmeni, Peršani, Židé a Romové
Náboženství: sunitští muslimové 74 %, ostatní muslimové (především alavitští, drúzští) 16 %, křesťané 10 % a malý počet židů
Jazyky: úřední jazyk – arabština, mezi obchodníky převládá angličtina nad francouzštinou; Obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 11,9 %
Gramotnost: 79,6 %
Politika
Typ vlády: republika s autokratickými rysy a silným vlivem armády
Samostatnost: 17. dubna 1946 (předtím pod mandátem Francie v rámci patronátu Společnosti národů)
Hlava státu: prezident Bašár al-Asad (od roku 2000), který má prakticky absolutní moc, spolu s ním vládnou dva až tři viceprezidenti
Volby: prezident je volen všelidovým hlasováním na sedmileté období (bez dalších omezení, může tedy úřad zastávat mnohokrát po sobě), poslední referendum bylo v květnu 2007, další se má konat v květnu 2014
Ekonomika
HDP na hlavu: 5 100 USD (odhad z r. 2011)
Měna: syrská libra (SYP), 1 dolar = asi 67 syrských liber, 1 koruna = asi 3,4 syrské libry
Geografie
Rozloha: 185 180 km2, tedy asi dvojnásobek rozlohy Maďarska
Délka pobřeží: 193 km; hranice: 2 253 km (s Tureckem, Irákem, Jordánskem, Libanonem a Izraelem)
Charakter území: převážně polopouštní a pouštní náhorní plošina, u pobřeží úzký pás nížiny, na západě hory
Podnebí: na většině území pouštní – horká suchá a slunečná léta a mírné deštivé zimy u pobřeží, v Damašku občas sněží
Min. noční / max. denní teploty (°C) v Damašku: leden–březen 2–7/13–21, duben–červen 7–16/21–34, červenec–září 18–16/37–31, říjen–prosinec 14–4/31–14
Nejnižší a nejvyšší bod: nejmenované místo poblíž Tiberiadského (Galilejského) jezera −200 m / Mount Hermon 2 814 m.