Tádžikistán: Hory, drogy a cenzura

13.03.2014

V Tádžikistánu vládne bezmála diktátorský režim. Obyčejní obyvatelé jsou odkázáni na pomoc zvenčí a v duchu se děsí, aby válka mezi islámskou opozicí a vládou nevypukla s novou silou


Reklama

Červená, bílá a zelená na vlajce Tádžikistánu představují slunce, čistotu a islám. Koruna je symbolem tádžického lidu a sedm hvězd zastupuje dokonalost a štěstí

Tádžikistán je nejmenší zemí Střední Asie. Plných 90 % jeho povrchu pokrývají hory patřící k pamírskému pásu. Pohoří dosahuje výrazných nadmořských výšek a polovina země leží výše než tři tisíce metrů nad úrovní moře. I tento územní charakter patří k důvodům, proč se stát rozhodně neřadí mezi ekonomické lídry regionu.

Záchrana z rukou utečenců

V minulosti byl Tádžikistán nejchudší zemí Sovětského svazu a dodnes zůstává nejchudším ve Střední Asii. V roce 2006 se HDP na hlavu pohyboval jen na úrovni 85 % stavu ze začátku 90. let. Populace přitom zaznamenala nárůst z 5,3 na 7,3 milionu. Situace v zemi byla svého času tak vážná, že ke konci roku 2001 ohlásil Červený kříž hladomor a požádal o mezinárodní pomoc.

Mezi hlavní zdroje příjmů tamních obyvatel se řadí pastevectví, pěstování bavlny a výroba hliníku, která se kompletně odehrává v továrně vlastněné státem, jež patří mezi největší svého druhu na světě. Vláda se rovněž snaží využít sílu místních řek a přilákat zahraniční investory k projektům hydroelektráren. 

Po občanské válce, která skončila před více než patnácti lety, se ekonomika dostávala alespoň na někdejší úroveň jen velmi neochotně. Jedinou záchranou pro Tádžiky byly a stále jsou příjmy od lidí, kteří před válkou utekli do zahraničí a dnes posílají rodinám své výdělky. Peníze od emigrantů přitom představují plnou třetinu domácího HDP. Také Světová banka zaznamenala, že právě díky těmto financím došlo v posledních letech přece jen k ekonomickému růstu a znatelně poklesla celková chudoba populace.

Prezident má vždy pravdu

Současný prezident Emomali Rahmon stojí v čele samostatného Tádžikistánu už přes dvacet let, ovšem nedá se říct, že by vládl z vůle lidu. Zejména průběh parlamentních voleb v roce 2005 vzbudil četné negativní reakce v řadách opozice a také mezinárodní média zaznamenala jejich zmanipulovaný charakter. Obdobně nebyly „čisté“ ani volby v roce 2010, i když vláda tvrdila, že projevenou vůli Tádžiků nijak neovlivnila. 

Rahmonův kabinet čelí silné kritice kvůli cenzuře tisku. Svoboda slova je sice ostentativně garantována, ale ve skutečnosti má otevřené vyjadřování mnohá omezení a restrikcím podléhá i obsah četných webových stránek. V praxi se netoleruje žádná kritika vlády, oficiální složky razantně potlačují jakékoliv protesty a zmínka o nich se do tádžických médií nikdy nedostane. 

Válka pokračuje?

Vláda v čele s Emomalim Rahmonem zkrátka nedovolí Tádžikům nic, co by přesahovalo jejich status „obyčejných občanů“, což ovšem neznamená, že má prezident situaci pevně v rukou. V roce 2010 se mezi státními úředníky šířilo přesvědčení, že je islámská opozice na vzestupu. Nejdříve z vězení uprchlo pětadvacet islámských bojovníků a později téhož roku začalo na východě země docházet k opakovaným útokům na státní armádní jednotky. 

Názorným důkazem vládní nejistoty se pak staly boje, které vypukly v červenci 2012 v oblasti Horského Badachšánu (autonomní část na východě státu, která zaujímá 45 % jeho celkové plochy). Některá média uváděla, že při střetech mezi vládními jednotkami prezidenta Rahmona a vojáky tamního vůdce Toliba Ajombekova zemřelo až dvě stě lidí. Ajombekov je přitom jedním z představitelů dlouhodobé islámské opozice, a občanská válka mezi starými rivaly tedy dosud neskončila.

STRUČNÉ DĚJINY

Oblast dnešního Tádžikistánu byla osídlena už před šesti tisíci lety. První výrazný státní útvar představovala Perská říše. Poté co Peršany ve 4. století př. n. l. porazil Alexandr Veliký, se stal region součástí Řecko-baktrijského království, jež existovalo mezi roky 250 a 125 př. n. l. V 8. století ovládli území Arabové, kteří sem přinesli dodnes dominantní islám. Na pomyslném trůnu se pak vystřídali ještě vládci perské Samanidské říše a Mongolové. Od 16. století se oblast začlenila pod Bucharský emirát. 

Pohlceni Sovětským svazem

V 19. století začala Střední Asii postupně ovládat rozpínající se Ruská říše. Mezi roky 1864 a 1885 zabrala celé teritorium od dnešní severní hranice Tádžikistánu až po Kaspické moře na západě a po hranici s Afghánistánem na jihu. V letech 1920–1924 spadal region pod ruskou správu jako Bucharská lidová sovětská republika. Pak byl Tádžikistán vyčleněn a stala se z něj autonomní součást Uzbecké sovětské socialistické republiky (SSR). V roce 1929 vznikla v rámci Sovětského svazu samostatná Tádžická SSR. Města Samarkand a Buchara však při rozdělení zůstala na území Uzbecké SSR a dodnes tvoří součást Uzbekistánu. Se začleněním do Sovětského svazu (SSSR) začal naopak v Tádžikistánu růst podíl občanů ruské národnosti. 

Válka svobodné země 

Téměř bezprostředně po osamostatnění v roce 1991 vypukla v zemi občanská válka mezi vládou, která měla podporu Ruska, a opozicí vedenou islamisty. Značné množství lidí tak prchalo za hranice. Když se v roce 1997 boje zastavily, zůstala po nich zdevastovaná země. Během války zahynulo odhadem sto tisíc lidí a asi 1,2 milionu obyvatel přišlo o střechu nad hlavou nebo uteklo do zahraničí. 

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: asi 7,9 milionu, zhruba stejně jako Rakousko nebo Izrael
očekávaná doba dožití: 66,72 roku
kojenecká úmrtnost: 36,16 z 1 000 živě narozených
věková struktura: 33,4 % dětí do 15 let, 3,2 % obyv. starších 65 let, polovina obyv. mladších 23,2 roku
městské obyvatelstvo: 26,5 %
etnické složení: Tádžikové 79,9 %, Uzbekové 15,3 %, Rusové 1,1 %, Kyrgyzové 1,1 %, ostatní 2,6 %
náboženství: 90 % obyv. vyznává islám, drtivou většinu představují sunnité, šíitů je z toho odhadem 5 %
jazyky: úřední jazyk – tádžičtina, dorozumívací jazyk – ruština
obyv. pod hranicí chudoby: 36,6 %
gramotnost: 99,7 %.

Politika 

Typ vlády: autoritativní prezidentský režim
samostatnost: od 9. 9. 1991 (dříve součást SSSR)
hlava státu: prezident Emomali Šaripovič Rahmon (od 19. 11. 2002) je hlavou státu i šéfem vlády
volby: prezident se volí na sedm let všelidovým přímým hlasováním – správně by měl být jeden kandidát volitelný jen po dva termíny.

Ekonomika

HDP na hlavu: 2 300 USD (odhad z r. 2012; ČR – 27 000 USD), zhruba stejně jako Jemen
měna: somoni (TJS), 1 USD = asi 4,7 TJS, 1 TJS = asi 4,2 CZK.

GEOGRAFIE

Rozloha: 143 100 km², tedy asi dvojnásobek rozlohy Irska
hranice: 3 651 km (s Afghánistánem, Uzbekistánem, Kyrgyzstánem a s Čínou)
charakter území: dominující pohoří Pamír a Alaj, na severu Ferganská kotlina, na jihozápadě údolí řek Kafirnigan a Vachš
podnebí: horká léta a mírné zimy, od polopouští po polární podnebí v Pamíru
prům. denní teploty (°C) v Dušanbe: leden–březen 2–9, duben–červen 15–25, červenec–září 27–20, říjen–prosinec 14–5
nejnižší a nejvyšší bod: řeka Syrdarja (300 m) / štít Ismoili Somoního, dříve štít Komunismu (7 495 m) – nejvyšší vrchol někdejšího SSSR

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Rorschach chtěl svým testem odhalovat schizofrenii, tedy duševní nemoc související se selháváním myšlenkových procesů a sníženým vnímáním emocí.

Zajímavosti

Svobodné zednářství

Historie

Pozemní personál britského a francouzského letectva si krátí dlouhou chvíli u krytu s nápisem upomínajícím na adresu britských premiérů

Válka

Umělá inteligence značně vylepší provoz satelitů pro dálkový průzkum Země.

Vesmír

Bakteriální kultury v experimentu

Věda
Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907