galaxie

Čočková galaxie NGC 1947 přišla o většinu plynu a prachu, který dříve tvořil její spirální ramena. Jejich pozůstatky jsou sotva zřetelné, jak ukazuje nedávno pořízený a úchvatný snímek galaxie Hubbleova vesmírného dalekohledu.

Vizualizace přízračně vyhlížející galaxie s dvojitým kvasarem.

Vlákno kosmické pavučiny v podobě mračen vodíku, vzdálené 11,5 miliardy let.

Snímek z kosmologické simulace objektu označovaného jako Lyman-alpha blob zachycuje rozložení plynu uvnitř hala tvořeného temnou hmotou. V nitru systému se nacházejí dvě galaxie s prudkým vývojem nových hvězd, obklopené horkým plynem a mnoha menšími satelitními ostrovy

Galaxie WISE J224607.55-052634.9, nejsvítivější známý hvězdný ostrov, vysává materiál hned ze tří menších sousedek. Vizualizace vznikla na základě dat z radioteleskopu ALMA. | zdroj: NASA, ESO (NRAO/AUI/NSF) S. Dagnello (CC BY 4.0)

Gigantická kolize tří galaxií a tří supermasivních černých děr v systému SDSS J0849+1114

Vizualizace galaxie ID2299, která vznikla kosmickou kolizí a značná část jejího plynu byla následkem srážky vyvržena v podobě „slapového ohonu“.

Domove, sladký domove

Mléčná dráha tvoří náš domov, což ovšem neznamená, že by nemohla být zajímavá či výjimečná. Zároveň pro nás zůstává docela záhadná, protože ji jako jediný hvězdný ostrov pozorujeme zevnitř. Už jsme například zjistili, že stejně jako galaxie v Andromedě představuje vesmírného kanibala a postupně vyjídá malé satelitní ostrovy v těsném sousedství.

Trpasličí galaxie v našem okolí, které ještě nepozřela, bývají často také velice zajímavé. Například ve středu Velkého Magellanova oblaku, vzdáleného 163 tisíc světelných let, pozorujeme zřetelný náznak galaktické příčky. V blízkosti zmíněného hvězdného ostrova se vyskytuje i řada maličkých trpasličích galaxií, z nichž některé neobsahují prakticky žádné hvězdy, nýbrž jen temnou hmotu. I Velký oblak se nakonec stane „obětí“ Mléčné dráhy, která jeho hmotu pohltí.

Kosmická medúza

V pozemských oceánech se vznáší množství medúz. Někdy se ani nezdají skutečné, vypadají jako prchavé přízraky. A právě taková je i galaxie ESO 137-001 v souhvězdí Jižního trojúhelníku. Na první pohled připomíná mořského žahavce, jenž se ladně proplétá mezi hvězdami v temném oceánu vesmíru.

Jde o spirální galaxii s příčkou, jichž se v kosmu vyskytuje celá řada, včetně Mléčné dráhy. Z této však tryskají proudy hvězd, podobné éterickým chapadlům. Odborníci z NASA říkají, že se zmíněné stálice rodí z prachu a plynu v „chapadlech“ medúzy. Jedná se do jisté míry o záhadu, protože tamní plyn by měl být příliš horký, než aby z něj mohly vznikat hvězdy. 

ESO 137-001 se pohybuje rychlostí asi sedmi milionů kilometrů za hodinu, v kupě galaxií Abell 3627, jejíž součást tvoří. Mezigalaktický plyn v kupě dosahuje teploty kolem 100 milionů stupňů a jeho působením vznikla chapadla medúzy táhnoucí se do vzdálenosti přes 400 tisíc světelných let.

Snímek zachycuje záběr z kosmologické simulace objektu označovaného jako Lyman-alpha Blob. Ve výřezu mapa mezigalaktických plynových vláken (modrá barva) zachycených detektorem MUSE. Bílé body jsou oblasti intenzivní tvorby nových hvězd, do nichž dodávají materiál vlákna.

Hoagův objekt najdeme na obloze v souhvězdí Hada, přičemž ho od nás dělí asi 600 milionů světelných let.

Galaxie NGC 6240 s vyznačenou polohou trojice supermasivních černých děr.

Galaxie Dragonfly 44 na snímku Hubbleova teleskopu. Přehnaný odhad počtu kulových hvězdokup způsobil, že tato galaxie vybočovala z našich představ o temné hmotě v galaxiích.

Vizualizace zachycuje centrální černou díru a galaxie zachycené v její ‚síti‘. Černá díra, která je společně se svým diskem známá jako kvasar SDSS J103027.09+052455.0, jasně září, jelikož pohlcuje hmotu ze svého okolí.

Spirálním galaxiím s příčkou se ramena nenapojují na jádro přímo, ale právě přes příčku, která se otáčí stejnoměrně spolu s ním. Snímek z Hubbleova teleskopu zachycuje hvězdný ostrov NGC 1300 v jižním souhvězdí Eridanu.