komunismus

Součást chrámového komplexu Wat Pha That Luang tvoří nejen zlatá stúpa, ale také obří socha ležícího Buddhy.

Ačkoliv se sanskrt obecně považuje za mrtvý, jsou v něm psány náboženské texty buddhismu a hinduismu.

Josefa Slánská s manželem, synem Rudolfem a dcerou Martou

„Chceme uhlí, chceme chleba,“ hlásá transparent demonstrujících v západoněmeckém Krefeldu na konci hladové zimy v březnu 1947.

Sběrný tábor Furth im Wald v severovýchodním Bavorsku sloužil v roce 1945 vyhnaným Němcům z Československa. Po roce 1948 pak i prchajícím Čechoslovákům.

Pro humor nezbýval v „Dikobrazu“ v roce 1953 prostor, zato politických hesel a angažovaných článků přibývalo.

Kdo z uprchlíků prošel důkladným šetřením a byl shledán způsobilým k životu v nové zemi, mohl odjet do některého tábora pod správou IRO.

Práce pro tři generace

Do vězení, nebo rovnou do pracovního tábora se lze v Severní Koreji dostat za zcela banální přestupky – například neutírání prachu na obrazech politických vůdců. O to bizarnější je tudíž tzv. třígenerační trest, který v roce 1972 zavedl první z „velkých vůdců“, Kim Il-sung (Kim Ir-sen). Pokud je obyvatel asijské země odsouzen k pobytu v pracovním táboře, existuje pravděpodobnost, že s ním půjdou také blízcí příbuzní a společně tam zůstanou po tři následující generace. Tak dlouhá doba byla podle Kim Il-sunga potřebná, aby se z rodiny vymýtilo sémě zla. Realita je však taková, že zničujícím podmínkám v táborech lidé obvykle podléhají, a „očista“ se tak rovná pozvolnému vyhlazování. 

V květnu 1945 měla strana asi 250 000 členů, kdežto koncem roku 1948 jich už bylo 2 300 000

Revoluční trojúhelník: Vladimir Iljič Lenin, Naděžda Krupská a Inessa Armand (uprostřed).

Lenin se Stalinem na společném snímku z roku 1919.

Přes námitky lékaře nařídil ministr vnitra Nosek ukončit ohledávání těla