primáti

Ďábelský primát z Madagaskaru

Mezi tvory, kteří v minulosti patřili (a dodnes patří) mezi zcela neprávem odsuzované živočichy, bezesporu patří madagaskarská poloopice ksukol ocasatý (Daubentonia madagascariensis). Tento samotářský noční primát je domorodci nazýván aye aye a jeho vzhled jej předurčuje k tomu, aby vyvolával silné reakce.

Srst ksukola má podobu tuhého „drátovitého“ pokryvu černé barvy, oči zvířete v kontrastu ke zbarvení těla oranžově září a prostřední prst je extrémně tenký a dlouhý (jde o adaptaci k získávání potravy z dutin stromů). Vzhled v kombinaci s noční aktivitou a plachostí vedly k přesvědčení mnoha domorodých obyvatel Madagaskaru, že se jedná o zosobnění zkázy a zla. Existuje dokonce mýtus, že na koho ksukol ukáže svým dlouhým prstem, ten brzy zemře. Tato pověra bohužel v minulosti vedla k vybíjení těchto krásných poloopic na mnoha místech ostrova.

Ksukol ocasatý je největší noční primát na světě. Kuriózní je, že v roce 1933 byl již považován za zcela vyhynulého, to se ale naštěstí nepotvrdilo. Díky jeho plachosti a nočnímu způsobu života byl znovu objeven teprve roku 1957. Dnes je v zoologických zahradách chováno asi 50 jedinců.

Malpy pruhohřbeté (Cebus libidinosus) používají kamenné nástroje velmi všestranně. Vědci dokonce zaznamenali, že samičky házejí kameny po samečcích, když usoudí, že přišel čas páření.

Páry titiů červených spolu zůstávají mnoho let a samečci jsou intenzivně zapojeni do výchovy mláďat. Otcové své malé potomky stále nosí a matkám je dávají pouze ke kojení. Samečci se s mláďaty také častěji než matky dělí o potravu.

Komby jižní se živí hmyzem, především motýly, můrami a brouky, ale také pryskyřicí ze stromů.

Microsyops latidens nejspíš miloval ovoce, což mělo své následky na jeho chrupu.

Vybarvení malých hulmanů stříbrných se mění nejprve na hlavách, takže po nějakou dobu vypadají, jako by měli oblečené oranžové triko.

„Koalí lemur“ Megaladapis edwardsi dorůstal až 1,5 metru a vážil okolo 85 kilogramů.

Šimpanzi se nejen dokážou přemýšlivě tvářit, ale jejich myšlení, pokud jde o takzvanou pracovní paměť, lze bez uzardění srovnat se lidskými schopnostmi.

Šimpanzi se živí převážně rostlinnou stravou a hmyzem. Dřívější poznatky ovšem ukázaly, že maso je pro ně lákavou pochoutkou a zjištění z parku Loango tyto závěry potvrzují.

Mládě makaka medvědího (Macaca arctoides) na nás kouká skrze podrost kolem cesty.

Zvířecí smích obvykle značí výzvu ke hře.

Chvostani mají dlouhý a hustý ocas, který nepoužívají jako pátou končetinu, ale pro vyvažování rovnováhy při pohybu ve větvích.

Možnost pozorovat gorily na mýtinách, kam vycházejí hledat svoji oblíbenou potravu – vodní rostliny, je velmi vzácná.

Zatímco v některých populacích se šimpanzi podělí o nalezenou potravu, aby měli pokoj od dotírajících „žebráků“, v jiných společenstvích se striktně dělí o jídlo pouze s rodinou a přáteli.

Vůdčí samci jsou pro stabilitu tlupy klíčoví. Jestliže tlupa přijde o vůdce, může dojít k rozvratu společenství.