Hrát s jídlem se nemá… Jenže italský sýr pecorino je svým tvarem jako stvořený ke kutálení. V toskánském městečku Pienza se díky tomu rozvinula tradice, která dodnes přetrvává už od středověku – kutálení sýrem na přesnost
Lákavá nabídka toskánských sýrů, v níž nesmí chybět typické kulaté bochníky pecorina v pravé části snímku.
Soutěž v kutálení sýra vyžaduje naprosté soustředění. Obzvlášť od těch soutěžících, kteří se účastní poprvé. Jejich výkon rozhodne o tom, jestli budou centrem obdivu, nebo posměchu. Cílem klání je dokutálet kousek sýra co nejblíž k dřevěnému kolíku stojícímu uprostřed náměstí. Když se to podaří skoro přesně, vypuknou velké ovace.
Jedním z nováčků soutěže je i sedmnáctiletá Camilla: „Účastnit se po létech, kdy jsem se jen dívala, je velmi vzrušující.“ Základní problém, se kterým se soutěžící musí vyrovnat, spočívá v tom, že každý kousek sýra má trochu jiný tvar. Sýry nikdy nejsou dokonale kulaté a u krajů se navíc zužují, což způsobuje těžko předvídatelné zatáčení při nižších rychlostech.
Kutálí se místní specialitou pecorinem. To je tvrdý sýr, který se vyrábí z ovčího mléka. Jeho název je jednoduše odvozen z italského slova pecora, které označuje ovci. Italové vyrábějí šest hlavních druhů pecorina. V Pienze říkají, že jejich pecorino je nejlepší ze všech. Vlastně tvrdí, že je to nejlepší sýr na světě. Ostatně kdo to o svém sýru neříká.
Chuť pecorina se vyvíjí během zrání. Nejjemnější je typ nazvaný fresco, tedy čerstvý. Ten zraje nejkratší dobu a uchovává si smetanovou chuť. Zralé druhy prodávané pod značkou stagionato jsou naopak mnohem tvrdší a chutnají více po másle a oříšcích. Pecorino se nejčastěji strouhá na těstovinové pokrmy místo dražšího parmezánu.
Tento sýr ale nemůže vyrábět každý. Aby se mohl honosit tímto jménem, musí pocházet z některého z tradičních regionů a vyrábět se přesně stanoveným postupem. Pecorino je totiž chráněným označením Evropské unie podobně jako třeba žatecký chmel nebo nošovické kysané zelí.
Přestože Pienza má jen 2 000 obyvatel a tísní se na kopečku dlouhém pouhých 400 metrů, je rozdělená na šest čtvrtí, jejichž obyvatelé si navzájem nemohou přijít na jméno. Každá má své symboly s kořeny sahajícími hluboko do středověku. A ty se při soutěži musí patřičně hrdě předvést. Rivalita je obrovská, a každá čtvrť proto pečlivě vybírá reprezentanty do svého týmu. Velký důraz se klade na přípravu dalších generací a kutálet se učí už malé děti, jak dokládá i Camilla: „Už jako malou mě to učil strýc nanečisto. A od sedmi let už trénuju přímo na opravdovém hřišti.“
TIP: Zelená krev Toskánska: Jak se rodí extra panenský olivový olej
Každý tým se skládá ze sedmi členů. Začínají většinou starší muži s někdy i šedesátiletou praxí. Nakonec se ke svému pokusu dostává i Camilla, ale hod se jí moc nepovedl a svému týmu nepřinesla ani bod. Bere to sportovně: „Nevadí. Hlavní je zúčastnit se.“ Trofej tak nakonec putuje do jiné čtvrti. A s ní, jak jinak, pořádná porce pecorina.
Z šesti hlavních druhů pecorina většina pochází z ostrova Sardinie, některé se ale dělají i na Sicílii, v Kalábrii, v Laziu a právě v Toskánsku.
100+1 Speciál
VědaNeobvykle chladné a vlhké počasí na počátku 20. století bylo nakonec horší, než všechny nové zbraně, včetně kulometů, tanků nebo bojových plynů.
ZajímavostiNádvoří univerzity v Córdobě stále dokládá někdejší vliv jezuitů na vzdělání, náboženství i kulturu.
RevueV loňském roce získala Daisy ocenění Young Achiever for Arts, udělované výjimečným mladým lidem z hrabství Yorkshire.
VesmírSyrtis Major připomíná svým klínovitým tvarem černý kontinent vzhůru nohama.
VálkaDetail křídla s osmi řízenými střelami Ataka-V a raketnicí pro 20 neřízených střel S-8.
