Trinidad a Tobago je jednou z nejbohatších zemí karibské oblasti a za své ekonomické postavení vděčí značným zásobám zemního plynu i ropy. Stát, jenž zároveň proslul jako místo zasvěcené karnevalu, má však také bezpečnostní problémy – a bude je muset razantně řešit
Karneval je přední turistickou událostí. Koná se každý rok v pondělí a v úterý před Popeleční středou, tedy před začátkem postního období, a jeho historie sahá až do počátku 19. století.
Vlajka nezávislého Trinidadu a Tobaga se používá od konce srpna 1962. Červená představuje oheň, slunce a odvahu, černá zem a odhodlání a bílá je symbolem vody, čistoty a rovnoprávnosti.
Když Trinidad a Tobago získal v roce 1962 nezávislost, zvolili jeho zástupci pro nově vzniklý stát status člena Společenství národů, takže královna Alžběta II. zůstala formálně jeho hlavou. V roce 1976 se zřízení změnilo na republiku, jejíž relativně poklidnou existenci pak v roce 1990 narušil pokus o převrat – a poznamenal ji až do dnešních dní.
V červenci 1990 napadlo 114 příslušníků organizace Jamaat al Muslimeen (JAM, Muslimská škola nebo Muslimská společnost) pod vedením Yasina Abu Bakra sídlo parlamentu. Po čtyři dny drželi v zajetí členy vlády a okupovali tehdy jedinou místní televizní stanici. Dvě desítky lidí byly zabity a na ulicích propukl chaos a rabování. Všichni útočníci se nakonec vzdali pod příslibem prezidentského pardonu. Žádný z členů JAM nebyl nikdy kvůli podílu na převratu potrestán, mnohé z nich však později zadrželi a soudili za účast na jiných násilných činech.
Islámský extremismus, jenž se v zemi projevil už před víc než čtvrt stoletím, tam zapustil kořeny. Muslimové sice tvoří jen dvacetinu populace, ale muslimští mladíci se nechávají pobláznit vidinou boje, který považují za svatý. Yasin Abu Bakr a JAM již nejsou v kurzu, jejich příklad však táhne. Ideálem mladých muslimů se stal samozvaný Islámský stát (IS).
Na rozdíl od mnoha jiných zemí se na Trinidadu ještě nedávno nepovažovalo za kriminální čin, pokud se někdo z tamních občanů přidal k jednotkám IS. Podle prohlášení trinidadského ministra národní bezpečnosti Edmunda Dillona a někdejšího amerického velvyslance Johna L. Estrady se z národa, který čítá zhruba 1,2 milionu obyvatel, rekrutovalo do konce roku 2015 asi 130 členů Islámského státu. Pro srovnání: Stejný osud si zvolilo celkem 250 občanů Spojených států, jež však mají 324 milionů obyvatel, tedy přibližně 270krát víc než Trinidad a Tobago. V přepočtu na hlavu tak ostrovní země představuje nejsilnější základnu rekrutů IS na západní polokouli.
„Zdejší lidé se v Islámském státě prosazují na vysoké pozice,“ uvedl Estrada, „mají respekt a umějí mluvit anglicky. IS je používá jako zdroj propagandy, kterou chce šířit v Karibiku.“ Podle Yasina Abu Bakra vytvořila země mladým muslimům nepřátelské prostředí, kde se necítí bezpečně a nemají možnost vstoupit do vojenských či policejních složek. Trinidadská vláda přišla letos v únoru s řadou právních změn, jež stavějí členství v IS mimo zákon. Občané Trinidadu, kteří v budoucnu vycestují do určitých zemí, tak budou automaticky považováni za teroristy a zůstane na nich, aby prokázali opak.
Z ekonomického hlediska se státu daří nadprůměrně. Už roku 1902 začal těžit zemní plyn a ropu, díky nimž je v rámci kontinentu v přepočtu na hlavu třetí nejbohatší zemí, po USA a Kanadě. Tamní hospodářství staví převážně na průmyslu a přitahuje řadu zahraničních investorů. Těžba ropy a zemního plynu generuje asi 40 % hrubého domácího produktu a 80 % vývozních zisků, zároveň však v těžebním průmyslu nepracuje ani 5 % populace.
Dlouhodobým cílem vlády je rozvoj dalších ekonomických odvětví a jako velmi slibný sektor se do budoucna jeví turistika. Trinidad a Tobago má velký potenciál díky stabilní demokratické vládě a vzdělané, anglicky mluvící pracovní síle. Mezi hlavní brzdy však patří nízká produktivita práce, nevýkonná státní správa a korupce, jež stojí v cestě dalšímu hospodářskému rozvoji.
Stejně jako mnohé další státy Latinské Ameriky, také Trinidad a Tobago je tranzitní drogovou zemí. Z jihoamerického kontinentu přes něj na východní pobřeží USA směřuje především kokain a odhadem 20–30 % tamního HDP tvoří skrytá ekonomika, kam lze určitě počítat i příjmy z obchodu s drogami. Místní obchodní a politické organizace často s drogovými kartely spolupracují a jsou jimi financovány. Dvě hlavní pašerácké větve představuje syrsko-libanonský kartel a kartel trinidadských Indů. První zmíněný v zemi funguje už od 70. let minulého století a ovládá značnou část jejího finančního i politického dění.
Už kolem roku 5000 př. n. l. žili na Trinidadu lovci a sběrači, kteří na ostrov zřejmě dorazili na kánoích. Okolo roku 300 př. n. l. zaujali jejich místo vyspělejší lidé, kteří dokázali pěstovat plodiny, vyrábět nádobí a zpracovávat bavlnu.
Až do konce 15. století nic konkrétnějšího o tamním životě nevíme. V roce 1498 přistála v místě výprava Kryštofa Kolumba, jenž pak větší z ostrovů pojmenoval podle tří vrcholů – Trinidad, tedy (Svatá) Trojice. První španělští osadníci se v lokalitě usídlili až v roce 1592 a o dalších bezmála sto let později začali ve větších počtech přijíždět španělští misionáři, kteří indiánům přinášeli křesťanskou víru. Pokus místních o vzpouru proti Španělům v roce 1699 byl krvavě potlačen, ale během následujících let vykonaly mnohem nemilosrdnější práci neštovice, na něž nakonec zemřela prakticky celá původní populace. Od konce 18. století se na Trinidadu usazovala řada Evropanů, převážně Francouzů, kteří přiváželi i mnoho černých otroků.
Roku 1797 získali ostrov Britové a o 37 let později otroctví zrušili. Jako nová pracovní síla dorazilo na Trinidad mnoho Indů, kteří pak pracovali na kakaových plantážích. Tobago mezitím spravovali Španělé, Britové, Francouzi i Nizozemci. Britové oba ostrovy převzali na přelomu 18. a 19. století a v roce 1889 je spojili v kolonii pojmenovanou Trinidad a Tobago. Od počátku 20. století usilovali obyvatelé Trinidadu o vlastní samosprávu. Za druhé světové války byly velké části ostrova pronajaty Američanům, kteří místním platili vysoké mzdy, zároveň však nechvalně prosluli svými projevy rasismu. V roce 1962 získal Trinidad samostatnost, ještě dalších deset let ovšem trvalo, než rasová diskriminace ztratila na síle.
Počet obyvatel: zhruba 1,22 milionu; očekávaná doba dožití: 72,9 roku; prům. počet dětí: 1,71 na ženu; věková struktura: 19,34 % dětí do 15 let, 10,23 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. mladších 35,5 roku; městské obyv.: 8,4 %; etnické složení: Indové 35,4 %, Afričané 34,2 %, míšenci Indů a Afričanů 7,7 %, ostatní míšenci 15,3 %, ostatní 1,3 %, bez určení 6,1 %; náboženství: protestanti 32,1 %, katolíci 21,6 %, hinduisté 18,2 %, muslimové 5 %, svědkové Jehovovi 1,5 %, ostatní 8,4 %, bez vyznání 2,2 %, bez určení 11 %; jazyky: oficiálním jazykem je angličtina, hodně se mluví karibskou hindštinou, francouzsky a španělsky; obyv. pod hranicí chudoby: 17 %; gramotnost: 99 %.
Typ vlády: parlamentní republika; samostatnost: od 31. 8. 1962 (předtím britská kolonie); hlava státu: prezident Anthony Carmona (od 18. 3. 2013); šéf vlády: premiér Keith Rowley (od 9. 9. 2015); volby: prezident se volí v nepřímých volbách na pět let a může kandidovat podruhé; premiérem zpravidla jmenuje lídra strany, která zvítězila v parlamentních volbách.
HDP na hlavu: 31 900 USD (odhad z r. 2016; ČR – 33 200 USD); měna: dolar Trinidadu a Tobaga (TTD), 1 USD = 6,6 TTD, 1 TTD = 3,6 CZK
Rozloha: 5 128 km², tedy téměř stejně jako Olomoucký kraj; délka pobřeží: 362 km; charakter území: většinou roviny, někde vrchovina a nízké hory; podnebí: tropické s obdobím dešťů od června do prosince; min. noční / max. denní teploty (°C) v Port of Spain: leden–březen 20/30–31, duben–červen 21–23/30–31, červenec–září 22–23/30–31, říjen–prosinec 21–22/30–31; nejnižší a nejvyšší bod: Karibské moře (0 m) / El Cerro del Aripo (940 m).
VědaStartup Vow Food z australského Sydney vyprodukoval jako první na světě maso z buněk vyhynulého mamuta. (ilustrace: Wikimedia Commons, Thomas Quine, CC BY-SA 2.0)
VesmírChcete-li zahlédnout vzdálené galaxie, neobejdete se bez dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 10 cm, lépe však 15 cm, a nad hlavou byste měli mít dostatečně tmavou oblohu. (ilustrační foto: Unsplash, Simon Delalande, CC0)
PřírodaOstrov Sokotra, kde se poddruhu Adenium obesum subsp. Socotranum daří, leží asi 240 km od pobřeží Somálska. Politicky je ovšem ostrov součástí Jemenské republiky. (foto: Shutterstock)
HistorieSocha Juraje Jánošíka z roku 1919 ve Smetanových sadech v Hořicích v Královéhradeckém kraji. (foto: Wikimedia Commons, Ben Skála, CC BY-SA 3.0)
PřírodaDědeček kakadu
Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.
Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ Harrison, CC BY-SA 4.0)
