Turecko: Kolos s tíživou minulostí

22.08.2013

Turecko se snaží odříznout od historie a přeměnit se na moderní průmyslovou zemi. V postupu jej však brzdí právě mnohé nedořešené problémy z minulosti


Reklama

Podle tradice je měsíční srpek na turecké vlajce symbolem bohyně Diany, která byla patronkou starověkého Byzantia. V roce 330 ovšem císař Konstantin zasvětil město Panně Marii, jejímž symbolem je hvězda

Turecký stát má hluboké islámské kořeny a muslimská víra je zde dodnes nepřehlédnutelná. Nominálně k islámu patří 99 % obyvatel a zbytek populace se hlásí především ke křesťanství a judaismu. Podle výsledků Eurobarometru z roku 2005 odpovědělo 95 % občanů Turecka, že „věří v existenci Boha“. Na rozdíl od jiných tradičně islámských států, ovšem turecká vláda usiluje o to, aby se víra do politiky nijak nemíchala.

Strážce „světského rozumu“

Turecko má sekulární („světskou“) ústavu, která nedefinuje žádné státní náboženství. Tradice sekularismu je od dob Mustafy Kemala „Atatürka“ (Otce Turků) velmi silná a podobná francouzskému modelu, v němž stát aktivně sleduje duchovní život a reguluje vztahy mezi jednotlivými církvemi. V ústavě je zakotvena náboženská svoboda jednotlivce, přičemž stát má za úkol zajistit svobodu jednotlivých komunit.
Naproti tomu ale stojí pravidlo, které náboženským společenstvím zakazuje zasahovat do politiky (např. vytvořením politické strany postavené na principech některé věrouky) nebo zakládat školy s náboženským jádrem. Stejně tak se žádná strana nemůže prohlásit za zastánce některé náboženské formy, i když víra se přece jen odráží v postojích konzervativních stran. Zákon navíc zakazuje nošení tradičních náboženských oděvů ve vládních budovách, na školách a univerzitách pro obě pohlaví.

Skutečným strážcem světské politiky je turecká armáda, která je po USA početně druhou největší vojenskou silou NATO. Počet jejích uniformovaných příslušníků přesahuje jeden milion a turecké jednotky se účastní na všech misích NATO. Armádní velitelé v posledních desetiletích (v letech 1960, 1971, 1980, 1997) několikrát odstranili zvolenou vládu, když měli pocit, že příliš vybočila z principů zakotvených v ústavě.

Odmítání arménské genocidy

Turecko je výrazně orientováno na západní země a v souladu s tímto přístupem se stalo zakládajícím členem mnoha mezinárodních organizací, mezi jinými Rady Evropy, OSN, OECD a je i členem NATO. Již několik desetiletí je přidruženým členem organizací předcházejících Evropskou unii a snaží se o udělení řádného členství. Vyjednávání začala v roce 2005 a nejbližším možným datem vstupu je rok 2013. K připojení Turecka ale velmi pravděpodobně nedojde dřív než v roce 2021. Mezi EU a Tureckem totiž existuje příliš mnoho sporných bodů, z nichž hlavní je nesouhlas EU s vojenskou podporou turecké části Kypru.

Vedle Evropy jsou tradičním partnerem země Spojené státy americké, pro něž je Turecko ideální strategickou základnou vzhledem k arabským zemím. Velmi špatné vztahy má země se sousedící Arménií. Společné hranice jsou zavřené a k napětí mezi zeměmi přispívá stále nedořešená genocida Arménů, za kterou byla v posledních letech své existence odpovědná Osmanská říše – předchůdce Turecka. Turci odmítají termín genocida a tvrdí, že šlo o kombinaci nemocí, hladomoru a etnických bojů.

Cizinci doma i za hranicemi

Přes temnou minulost genocidy jsou Arméni jednou ze tří etnických minorit, které jsou v Turecku oficiálně uznány. Vedle Arménů mají toto privilegium Řekové a Židé. Přitom zdaleka největší netureckou komunitou jsou Kurdové, kterých je podle některých odhadů v zemi až 20 % a velké množství jich žije zejména v jihovýchodní části země. Spolehlivá data o etnickém složení obyvatel ovšem neexistují, protože turecké sčítání lidu s rozlišením etnika nebo rasy ani nepočítá a termín „minorita“ je používán velmi opatrně.

I v rámci kurdské minority ovšem dochází k výrazné asimilaci a následující generace stále méně rozlišují, jakého přesně původu byli jejich předci. Navíc se Turecko stalo cílovou zemí pro množství přistěhovalců z postsovětských a sousedících muslimských zemí, což jen zahušťuje tento velký „etnický kotel“.

Mnoho Turků si naopak hledá práci za hranicemi. K nejmasivnějšímu stěhování směrem na západ došlo po 2. světové válce, kdy kvůli velkému nedostatku pracovních sil v poválečné Evropě mnoho Turků emigrovalo především do dřívějšího Západního Německa.

STRUČNÉ DĚJINY

Poloostrov Malá Asie (zvaný také Anatólie), kde se rozkládá většina dnešního Turecka, je díky poloze křižovatky mezi Evropou a Asií jednou z nejdéle osídlených oblastí na světě. První velkou mocností v této oblasti byla už mezi 18. a 13. stoletím př. n. l. říše Chetitů. Poté zde hráli prim Frygové a Indoevropané s nástupnickými státy Lýdií, Kárií a Lýkií.

Kolem roku 1200 př. n. l. se na západním pobřeží usadili aiólští a iónští Řekové. Celá oblast byla během 6. a 5. století př. n. l. dobyta Perskou říší a v roce 334 př. n. l. Alexandrem Velikým. Menší helenistická království, která zde posléze vznikla, připadla v polovině 1. století př. n. l. Římu. V roce 324 si císař Konstantin I. vybral Byzantium jako nové hlavní město říše a přejmenoval jej na Nový Řím (pozdější Konstantinopol a Istanbul). Po rozdělení Říše římské na dvě části (395) a pádu Západořímské říše (476) se Konstantinopol stala hlavním městem Východořímské, resp. Byzantské říše oficiálně zaniklé až roku 1453.

V 10. století se v regionu zrodila mocná Seldžucká říše, po níž se vlády ujala říše Osmanská (1299–1922), která postupně převzala i území zanikající Byzance. Osmanská říše patřila po více než 600 let své existence mezi nejmocnější světové síly a hrála velkou roli až do doby po 1. světové válce, v níž byla coby spojenec Německa, Rakouska-Uherska a Bulharska poražena.

V poválečných letech bylo území okupováno spojenci a díky národně-osvobozeneckému boji vedenému Mustafou Kemalem vznikl v roce 1923 nástupnický stát Osmanské říše – Turecká republika s novým hlavním městem Ankarou. Mustafa Kemal se stal prvním prezidentem a zavedl četné reformy, které měly za cíl vytvořit moderní sekulární stát, jenž by se oprostil od osmanské minulosti. Do II. světové války Turecko symbolicky vstoupilo na straně spojenců až v únoru 1945 a ve stejném roce se stalo zakládajícím členem OSN. V roce 1952 se stalo rovněž členem NATO. Vnitřně byl stát nestabilní zejména mezi 60. a 80. roky 20. století, které byly svědky několika vojenských převratů. Stále živý zůstává turecko-řecký spor o ostrov Kypr, započatý roku 1974.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: cca 80 milionů (odhad 2013)
Průměrná doba dožití: 73,14 let
Prům. počet dětí: 1,87 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 37 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 24,4 % obyv. mladších než 15 let, 68,6 % obyv. ve věku 15–64 let, 7 % obyv. 65 let a starší
Etnické složení: Turci 80 %, Kurdové 20 %
Oficiální jazyk: turečtina; další jazyky: kurdština, zazaki (dimli), azerština, kabardština
Náboženství: muslimové (většinou sunnitští) 99,8 %, ostatní 0,2 % (většinou křesťané a Židé)
Nezaměstnanost: 10 % (odhad 2007)
Gramotnost: 87,4 %
Obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 20 %

Politika

Typ vlády: republikánská parlamentní demokracie
Nezávislost: od 29. října 1923 (nástupnický stát Osmanské říše)
Hlava státu: prezident Abdullah Gül (od 28. srpna 2007); šéf vlády: premiér Recep Tayyip Erdogan (od 14. března 2003)
Vláda a volby: prezident je volen Národním shromážděním (parlamentem) na jedno sedmileté období, premiér jmenován prezidentem ze členů parlamentu

Ekonomika

HDP na hlavu: 15 200 USD (2012)
Měna: nová turecká lira (TRY); 1 USD = cca 1,2 TRY; 1 TRY = cca 9,9 Kč
Zemědělská produkce: tabák, bavlna, obilniny, olivy, cukrová řepa, luštěniny, citrusy, dobytek
Průmyslová produkce: textil, zpracování potravin, automobily, elektronika, těžba (uhlí, dřevo, chromit, bór, měď), ocel, nafta, stavebnictví

GEOGRAFIE

Poloha: jihozápadní Asie a jihovýchodní Evropa (část Turecka, ležící západně od průlivu Bospor, je geograficky součástí Evropy), mezi Černým a Středozemním mořem
Rozloha: 780 580 km2; 10násobek velikosti ČR
Hranice: Sýrie 822 km, Írán 499 km, Irák 352 km, Arménie 268 km, Gruzie 252 km, Bulharsko 240 km, Řecko 206 km, Ázerbájdžán 9 km
Podnebí: horké a suché léto, mírné a deštivé zimy; podnebí je celkově mírnější u mořského pobřeží
Měsíční srážky: minimální/maximální průměrné měsíční srážky pro některá z tureckých měst jsou – Istanbul 30/120 mm, Antalya 5/270 mm, Izmir 10/120 mm, Kars 25/80 mm, Samsun 35/90 mm
Průměrné teploty: minimální/maximální průměrné měsíční teploty pro některá z tureckých měst jsou – Istanbul 5/23 °C, Antalya 10/28 °C, Izmir 8/27 °C, Kars -12/17 °C, Samsun 7/23 °C
Nejnižší a nejvyšší bod: Středozemní moře 0 m / Ararat 5 166 m

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Česká verze juggeru zůstává věrná originálnímu postapokalyptickému pojetí, včetně brutálnějších soubojů.

Zajímavosti

Chrám s téměř tisíciletou tradicí hostil v minulosti jen ty nejnadanější žáky.

Zajímavosti

Jsme ve vesmíru sami? A pokud ano, proč nás ještě nikdo nekontaktoval?

Vesmír

Charles Lindbergh, Fred Astaire a Albert Fall. Jejich aféry plnily první stránky amerických novin v první polovině minulého století.

Historie

Za pár týdnů vyjde životní dílo Miroslava Brože ve spoluautorství s Milanem Kopeckým

Válka

Každá červená tečka na snímku satelitu Suomi NPP představuje jeden požár.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907