Uzbekistán: Země moderního středověku

23.05.2013

Vůči světu vystupuje Uzbekistán jako prosperující země, jejímž obyvatelům objektivně nic nechybí. Proti Uzbekům, kteří se opováží režimu postavit, jsou ale uplatňovány nejdrsnější metody, které si nijak nezadají s postupy středověké inkvizice


Reklama

Tenké červené linky na vlajce Uzbekistánu symbolizují životní sílu, která spojuje čisté myšlenky (bílý pruh) jak s věčným nebem (modrá), tak se skutky na zemi (zelená). Srpek měsíce znamená islám a dvanáct hvězd měsíce roku

V Uzbekistánu patří dodržování lidských práv k oficiálně nejvyšším prioritám. Od vzniku samostatného státu zde údajně bylo schváleno přes tři sta zákonů, které regulují práva a základní svobody občanů. Například v roce 1996 vznikl v zemi úřad ombudsmana a od ledna 2008 patří Uzbekistán ke státům, kde byl zrušen trest smrti. Stačí ale nadzvednout pokličku a zjistíte, že ve skutečnosti se tady vaří podle úplně jiných receptů.

Nefungující demokracie

Mezinárodní společnosti monitorující lidská práva (IHF, Human Rights Watch, Amnesty International) mají na režim v Uzbekistánu jednotný názor. Podle jejich údajů jde o autoritářský stát, kde jsou porušována prakticky všechna základní lidská práva. V roce 2005 se Uzbekistán ocitl na seznamu nejrepresivnějších zemí světa. Zvůle režimu je namířena především proti členům náboženských organizací, aktivistům za lidská práva a politickým oponentům. Mluví se o mučení, při němž jsou běžně používány elektrošoky, dušení či znásilňování.

Forenzní zpráva tamní britské ambasády ze srpna 2002 uvádí, že dva z vězňů režimu byli popraveni uvařením. Na zdejší situaci v oblasti lidských práv poté poukázal i někdejší britský velvyslanec v Uzbekistánu Craig Murray. Ten v roce 2002 prohlásil, že Uzbekistán „není fungující demokracie“ a že událost, kdy byli zaživa uvařeni dva členové hnutí Hizb ut-Tahrir „není ojedinělý případ“. Murray byl v roce 2003 odvolán z úřadu a v rozhovoru pro časopis The Guardian v roce 2004 prohlásil: „Nevidím, důvod, proč bychom měli udržovat přátelské vztahy s fašistickým režimem.“ Výše postavení politici ovšem tyto důvody dobře znali a jednali podle nich.

Války zbraní a slov

V roce 2001 poskytl Uzbekistán Spojeným státům americkým a Velké Británii základnu při boji proti silám Talibánu a Al-Kajdy v sousedním Afghánistánu. Prezident Karimov spojil svůj vlastní boj proti islamistické opozici s bojem proti globálnímu terorismu a uzbecký režim se tak stal strategickým partnerem USA a Velké Británie. Přesně z tohoto důvodu americká i britská diplomacie přivírala oči před tím, co se v zemi děje.
V květnu 2005 ovšem v uzbeckém městě Andižan vypukly vůči režimu neozbrojené demonstrace, které byly brutálně potlačeny vládními vojsky.

Počet obětí se odhaduje na zhruba tisíc. Americká vláda chtěla od prezidenta Karimova vysvětlení masakru a poskytla leteckou přepravu rebelům prchajícím před režimem. Na to Karimov reagoval zavřením americké letecké základny, kterou USA přemístily do vedlejšího Kyrgyzstánu. Uzbekistán stále odmítá nařčení z porušování lidských práv a někteří vládní činitelé opakovaně tvrdí, že jde pouze o „informační válku proti Uzbekistánu“.

Nic cizího pro Uzbeky

Ani po ekonomické stránce se obyčejným Uzbekům nedaří nijak skvěle, ačkoli jako celek hospodářství země relativně prosperuje. Uzbekistán je v současnosti druhým největším vývozcem bavlny a sedmým největším producentem zlata. Jsou zde i ložiska zemního plynu, uhlí, mědi, nafty, stříbra či uranu. V období po získání samostatnosti byla velkou bolestí státu vysoká inflace, která v letech 1992–1994 dosahovala tisíc procent ročně! Za pomoci Mezinárodního měnového fondu se tuto míru podařilo snížit na 50 procent  v roce 1997 a na 22 procent v roce 2002. Od roku 2003 se roční inflace pohybuje pod úrovní 10 procent.

Pro zahraniční firmy a výrobce je Uzbekistán zapovězenou zemí, kde je dovoz omezen množstvím restrikcí včetně vysokých dovozních daní, jež zvýší cenu zboží na více než dvojnásobek. Omezování dovozu je oficiální státní politikou a vláda každoročně informuje o tom, kolik zahraničního zboží se podařilo z trhu vytěsnit.

STRUČNÉ DĚJINY

Uzbekistán má dlouhou a bohatou historii. Na území této země leží hlavní „dopravní uzly“ legendární Hedvábné cesty – města Samarkand, Buchara a Chiva. Prošlo tudy mnoho dobyvatelů včetně Alexandra Velikého, který si v roce 327 př. n. l. bral v Samarkandu Roxanu, dceru místního kmenového náčelníka.

Během 8. století byly zdejší turkotatarské národy obráceny na islám při vpádu Arabů. Později území dominovala Seldžucká (turecko–perská) dynastie, kterou ve 13. století vytlačili Mongolové vedení Čingischánem. Už ve 14. století se ale vlády nad oblastí chopil Tamerlán, turkotatarský vojevůdce, jehož následovníci spravovali region až do začátku 16. století. Poté opět přišla změna, když oblast dobyli v 16. století Uzbekové. Jejich říše se rozdrobila na menší útvary – Chivský, Bucharský a Kokandský chanát. Tyto městské státy dlouho odolávaly ruskému tlaku, ale nakonec byly podrobeny v polovině 19. století. V roce 1924 byla z Chivského a Bucharského chanátu a části údolí Fergana, které patřilo pod Kokandský chanát, vytvořena Uzbecká sovětská republika, plně začleněná do Sovětského svazu.

Uzbekistán znovu získal nezávislost po rozpadu SSSR v roce 1991. U moci zůstal Islam Karimov, již dříve dosazený do čela státu v rámci SSSR. V prosinci 1991 získal drtivou většinu hlasů, ale volby byly zahraničními pozorovateli označeny za zmanipulované. Většina vládních činitelů jsou dodnes bývalí komunističtí funkcionáři a vedoucí strana země, Lidová demokratická strana Uzbekistánu, není ničím jiným než dřívější Komunistickou stranou. Prezident Karimov ovládá zemi železnou rukou a o osudu tisíců politických a náboženských vězňů se vyprávějí hororové historky. V roce 1999 se o převrat pokusilo militantní Islamistické hnutí Uzbekistánu, s nímž vláda bojovala ještě několik dalších let. Poslední prezidentské volby se konaly v roce 2007. Karimov v nich získal 88,1% hlasů a podle opozice je opět nechal zmanipulovat.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: cca 28 130 000, o něco více než Venezuela, o málo méně než Nepál nebo Peru
Očekávaná doba dožití: 72,51 let
Prům. počet dětí: 1,89 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 21,92 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 26,5 % děti do 15 let, jen 4,7 % obyv. starších než 65 let; polovina obyvatel mladších než 25,7 roku
Městské obyvatelstvo: 36 %
Etnické složení: Uzbekové 80 %, Rusové 5,5 %, Tádžikové 5 %, Kazaši 3 %, Karakalpakové 2,5 %, Tataři 1,5 %, ostatní 2,5 %
Náboženství: islám 88 % (většinou sunnitský), pravoslaví 9 %, ostatní 3 %
Jazyky: uzbečtina a ruština, někde i jazyky národnostních menšin
Obyvatelstvo žijící pod hranicí chudoby: 26 %
Gramotnost: 99,3 %
Nezaměstnanost: 1,1 %

Politika

Typ vlády: republika
Samostatnost: 1. září 1991 (dříve součást Sovětského svazu)
Hlava státu: prezident Islam Karimov, který zemi vládne už od března 1990, tedy ještě v rámci SSSR; šéf vlády: premiér Šavkat Mirzijajev (od 11. prosince 2003)
Volby: prezident volen na sedmileté období (do roku 2002 bylo období pouze pětileté) všelidovým hlasováním, může kandidovat i podruhé; členové vlády jsou jmenováni prezidentem a schváleni zákonodárným shromážděním

Ekonomika

HDP na hlavu: 3 100 USD, prakticky stejně jako Nikaragua nebo Vietnam
Měna: uzbecký som (UZS), 1 USD = asi 1 780 somů, 1 Kč = cca 95 somů

GEOGRAFIE

Rozloha: 447 400 km2, tedy prakticky stejně velké jako Švédsko
Hranice: celkem 6 221 km, z toho 2 203 km s Kazachstánem, 1 621 km s Turkmenistánem, 1 161 km s Tádžikistánem, 1 099 km s Kyrgyzstánem a 137 km s Afghánistánem
Charakter území: většinou ploché a zvlněné písečné pouště, podél řek Amudarja, Syrdarja a Zeravšan široká úrodná údolí, východně položené údolí Fergana obklopené horami Tádžikistánu a Kyrgyzstánu, na západě vysychající Aralské jezero
Podnebí: většinou pouštní – dlouhá horká léta a mírné zimy
Minimální noční/maximální denní teploty (°C) v Taškentu: leden–březen -3–5/6–15, duben–červen 5–18/15–33, červenec–září 20–9/35–27, říjen–prosinec 9– -2/27–8
Průměrné měsíční srážky (mm) v Taškentu: leden–březen 40–80, duben–červen 80–0, červenec–září 0, říjen–prosinec 5–50
Nejnižší a nejvyšší bod: Sarikamiš Kuli -12 m/Adelunga Toghi 4 301 m

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie

Hackeři ovládají mnoho důmyslných způsobů, jak se dostat k vašim citlivým údajům.

Zajímavosti

Do největší floridské zoo zavítala tento týden veterinární zubařka Jamie Berningová. Do jejího zubařského křesla zde během tří dnů usedla (či spíše ulehla) pestrá směsice zvířecích obyvatel. Doktorka Berningová se zde v rámci „týdne zubů“ podívala na zoubek gorilímu samci, lvici, šimpanzovi, tapírovi, vydře nebo třeba hrabáči kapskému.

Revue

S velkými pelagornitidy se další ptáci Antarktidy období eocénu nemohli vůbec měřit

Věda

Tato kreveta harlekýn by podle některý zoologové měla být samostatným druhem Hymenocera elegans, který je jasně rozlišitelný podle modrých okrajů skvrn.

Příroda

Cesta mezihvězdného poutníka Sluneční soustavou.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907