Valašsko: Tajemstvím opředená domovina krutého knížete Drákuly

16.06.2021

Historické území Valašsko, tvořící jižní třetinu dnešního Rumunska, proslavil irský spisovatel Bram Stoker, když tamní hrad Bran ztotožnil se sídlem krutého knížete Drákuly. Ačkoliv jde jen o legendu, středověká památka se díky ní proměnila v nejslavnější turistickou atrakci v zemi

<p>Hrad <strong>Bran</strong> se stal nejnavštěvovanější rumunskou památkou, přestože tam legendární hrabě Drákula zřejmě nikdy nepobýval.</p>

Hrad Bran se stal nejnavštěvovanější rumunskou památkou, přestože tam legendární hrabě Drákula zřejmě nikdy nepobýval.


Reklama

Kořeny současné rumunské trikolory sahají k Valašsko-moldavskému knížectví, kdy Moldavsko užívalo kombinaci modré s červenou a Valašsko modré se žlutou. Po vzniku samostatného Rumunska se pak obě verze sjednotily do společného státního symbolu. Na původní valašské standartě se v horním pruhu nacházelo osm bílých osmicípých hvězd, jejichž počet odkazoval k oblastem horního Valašska, a spodní žlutý pruh se sedmi hvězdami patřil Valašsku dolnímu. Střed vlajky zdobila valašská orlice s rozpaženými křídly a korunou na hlavě.

V polovině 15. století ve Valašsku opravdu panoval nechvalně proslulý Vlad III. Țepeș alias Drákula. Nicméně podle historiků zřejmě Bran ležící na hranicích s Transylvánií – odtud jeho název, který v překladu znamená „brána“ – nikdy ani nenavštívil. Za popularitou sídla tak doopravdy stojí chytrý tah komunistické vlády, jež chtěla v 70. letech zvýšit turistickou atraktivitu regionu a chopila se odkazu ve Stokerově fiktivním příběhu. 

Skutečný domov Drákuly

Od roku 1920 představoval Bran sídlo rumunských králů. Jedna z posledních panovnic, Marie Edinburská, si jej dokonce zamilovala natolik, že mezi jeho stěnami nechala posmrtně uložit své srdce. Po komunistickém převratu roku 1947 však musela vládnoucí dynastie uprchnout – a vystřídaly ji davy návštěvníků: Například v roce 2017 jich na hrad zavítalo celkem 835 tisíc. 

Sídlo valašského knížete se ve skutečnosti nacházelo o několik desítek kilometrů dál směrem na jihozápad. Hrad Poenari nicméně svou turistickou přitažlivostí nemůže s Branem soupeřit a dnes z něj zbývají pouze ruiny, dostupné po 1 480 betonových schodech. 

Zázemí pro diktátora

Zalesněné kopce valašských Karpat se ideálně hodily k budování dobře chráněných panovnických sídel či obranných tvrzí. V uplynulých staletích jich tam vyrostl bezpočet, přičemž ty poslední vznikaly ještě relativně nedávno. Patří k nim také zámek Peleș, dokončený v roce 1883: Je považován za nejkrásnější v celém Rumunsku a ukrývá například druhou největší sbírku zbraní v zemi.

Impozantní stavbou se 160 komnatami – jež jako jedna z prvních ve východoevropském státě disponovala elektřinou a ústředním vytápěním – se nechal okouzlit i komunistický diktátor Nicolae Ceaușescu. Dal si ji přetvořit v soukromé sídlo a mimo jiné tam přijímal světové státníky. Tvrdí se přitom, že Peleș dosud nevydal všechna svá tajemství…

Mimozemské spojení?

Záhady ostatně obestírají i další místa Valašska. Například pohoří Bucegi údajně protkává síť tunelů, skrývajících utajované informace z historie Země i důkazy o existenci mimozemských civilizací. V roce 2002 prý skupina amerických nadšenců nalezla v podzemí uměle vytvořený sál měřící na délku sto metrů, odkud mají vést tajné chodby na různá vzdálená místa kontinentu. 

Cesta světa

Valašsko a Transylvánii neboli Sedmihradsko odděluje nejvyšší a nejrozsáhlejší rumunský horský masiv, pohoří Făgăraș. Od roku 1974 propojuje zmíněné regiony přechod Transfăgărășan, dlouhý 169 kilometrů: Patří mezi nejmalebnější trasy na Zemi a přezdívá se mu „Cesta světa“. Plány na jeho vybudování se zrodily v 60. letech, náročnost projektu však realizaci oddálila. Na asfaltové silnici plné serpentin leží mimo jiné 833 mostů, 28 viaduktů a pět tunelů, včetně toho nejdelšího v celém Rumunsku. Transfăgărășan stoupá až do 2 042 metrů nad mořem a sedm měsíců v roce zůstává kvůli nepřízni počasí zavřený. Při jeho stavbě zemřelo čtyřicet dělníků, podle neoficiálních údajů bylo obětí dokonce desetkrát víc.

STRUČNÉ DĚJINY

Jako první obývala Balkánský poloostrov směsice kmenů různého původu, mezi nimiž dominovali Dákové. Po dobytí Římany převládl románský vliv a koncem 5. století místní domorodé jazyky zanikly. Termín „Valaši“ pochází z původně germánského pojmenování „Walhs“, jímž se označovali nejprve Keltové a posléze všechny „cizí“ národy. 

Mezi Uhry a Turky

Rumunští Valaši se během následujících staletí z nadvlády silnějších mocností nevymanili – po pádu Západořímské říše převzala žezlo její byzantská nástupkyně. Houževnatý lid živící se převážně pastevectvím se však odmítal vzdát a nakonec dosáhl alespoň částečného zadostiučinění, když počátkem 14. století založil samostatné knížectví. 

Prvním panovníkem se stal Basarab I., jeden ze zakladatelů dynastie, jež poté Valašsku vládla až do 17. století. Takřka po celou dobu tvořila její hlavní snahu obrana nevelkého území proti nájezdům Uhrů ze západu a Osmanů ohrožujících její suverenitu z východu. Intenzivní boj s Turky vedl v 15. století mimo jiné Vlad III. Napichovač, tedy slavný Drákula (na ilustraci).

U zrodu Rumunska

Krátce po porážce uherského vojska v bitvě u Moháče roku 1526 získali Turci i Valašsko a na další změnu politických poměrů museli tamní obyvatelé čekat až do počátku 18. století. Mapa Evropy se proměňovala: Na scénu vstoupilo Rakousko a na východě sílil vliv Ruského impéria, které později Valašsko také několikrát okupovalo. 

V roce 1859 se Valašské knížectví spojilo s Moldavskem. Vznikl tak státní útvar předcházející dnešnímu Rumunsku, k jehož plnému uznání došlo o dvě dekády později. Termín „Valašsko“ dnes ovšem neoznačuje oficiální administrativní celek, nýbrž jeden z rumunských historických regionů. 

LIDÉ

Obyvatelstvo

  • počet obyvatel: 8,2 milionu
  • očekávaná doba dožití: 74,9 roku
  • průměrný počet dětí: 1,36 na ženu
  • věková struktura: 15 % obyvatel do 15 let, 16 % obyvatel starších 65 let
  • městské obyvatelstvo: Bukurešť má 1 800 000 obyvatel
  • náboženství: 86,7 % pravoslavní, 7,5 % protestanti, 4,7 % katolíci, 1,1 % ostatní
  • oficiální jazyk: rumunština
  • obyvatel pod hranicí chudoby: 21 %
  • gramotnost: 97 %

Politika

  • státní zřízení: rumunský historický region
  • prezidentské volby: každých pět let

Ekonomika

  • rumunský HDP na hlavu: 32 297 dolarů, odhad z roku 2019; ČR – 43 300 dolarů
  • měna: rumunský lei, 1 : 5,40 Kč

GEOGRAFIE

  • rozloha: 77 000 km², asi jako Česko
  • charakter území: nížinaté, na severu ohraničeno karpatským obloukem, na jihu tokem Dunaje
  • podnebí: kontinentální, zimy chladné a mrazivé se sněhem, léta naopak horká
  • min. noční / max. denní teploty (°C) v Bukurešti: leden–březen −5/11, duben–červen 5/28, červenec až září 10/30, říjen–prosinec −3/18
  • nejvyšší bod: Moldoveanu, 2 544 m n. m. 

Reklama

  • Zdroj textu: 100+1 zahraniční zajímavost 5/21
  • Zdroj fotografií:
    Zdroj fotografií wysiwyg: 

    Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907