Do války narukovali s kamarády, ze Sommy se jich vrátila jen hrstka. Tragický osud britského praporu Durham Pals

Před první světovou válkou měla Durhamská lehká pěchota (Durham Light Infantry – DLI) devět praporů, každý po zhruba 1 000 mužích. Dva domovské (profesionální armáda), dva záložní tvořené z dobrovolníků a bývalých profesionálů a k tomu pět batalionů teritoriálních sil. Domovská pevnost byla ve městě Newcastle upon Tyne, konkrétně kasárna Fenham.

S vyhlášením války a začátkem náboru vláda dobrovolníkům přislíbila možnost sloužit s kamarády ve stejné jednotce. Začátkem září pak hrabě z Durhamu vytvořil výbor pro vybudování těchto praporů ve svém hrabství. Potřebných 10 000 liber se vybralo poměrně rychle a válečný kabinet povolil začít rekrutovat do takzvaných palbaťáků (Pals battalion – prapor kamarádů). Dne 10. září 1914 tak vznikl 18. prapor Durham Light Infantry, přezdívaný „Durham Pals“ (kamarádi z Durhamu). 

Jenomže armáda tehdy praskala ve švech a neměla kam dobrovolce ubytovat, a tak lord Durham poskytl své panství a přilehlé pozemky v Cocken Hall. Na polích brzy vyrostlo mnoho chatrčí poskytujících dočasné ubytování pro nadšené rekruty. Ještě před koncem září dorazily pro „Durham Pals“ nové uniformy. Nutno podotknout, že takové štěstí jiné pal battalions neměly a první měsíce museli jejich příslušníci cvičit ve svém civilním šatstvu.

První nasazení

V listopadu 1914 se zhruba 500 mužů z celkových 1 073 příslušníků a 24 důstojníků „Durham Pals“ přesunulo na pobřeží posílit tamní obranu. Tam také máme doloženou první oběť praporu, jíž se stal devětadvacetiletý vojín Theophilius Jones, jenž padl při ostřelování Hartpoolu německými bitevními křižníky. Spolu s ním zahynuli další čtyři vojáci a 11 utrpělo zranění.

V květnu 1915 byl 18. prapor včleněn do 93. brigády 31. divize a vyslán do Egypta bránit Suezský průplav před tureckými útoky. Záhy však padlo rozhodnutí, že formace bude zapotřebí spíš na západní frontě, a tak se 6. března 1916 „Durham Pals“ nalodili v Port Saidu a o pět dní později už pochodovali francouzskou Marseillí. Odtud zamířili k Amiensu, konkrétně na shromaždiště Colincamps v lesíku Warnimont, a následně se přesunuli do Bus-lès-Artois. 

Ještě v březnu velení vyslalo 10 důstojníků a 39 poddůstojníků do první linie na Sommě pro instrukce a základní seznámení s terénem, aby se mohli vystřídat s plukem Royal Irish Rifles. Po několika rotacích zastihl „durhamské“ 27. června dělostřelecký přepad, jenž zničil komunikační linky. Kvůli chystané ofenzivě bylo nutné komunikaci rychle obnovit a dvě roty kryté kulomety Lewis dráty opět natáhly. Následující den se prapor stáhl do zálohy.

Den plný krve

V brzkých ranních hodinách 1. července 1916 se první jednotky přesunuly do země nikoho, odkud měly zahájit útok, čímž si zkrátily vzdálenost nutnou k překonání.

V 7.30 se zvedla první útočná vlna; 31. divize útočila v nejsevernější části bojiště proti vesnici Serre. V první linii mělo jít na 150 příslušníků „Durham Pals“ z roty D, zbytek vyčkával v záloze. Těsně před útokem se do jejich zákopů sneslo několik granátů německého dělostřelectva, které zabily či zranily většinu mužů ještě dříve, než stihli vylézt ze zákopů. Během první půlhodiny měla 31. divize 2 000 obětí.

Rota C vyrazila podpořit „déčko“, avšak palba z obou směrů ji cestou přibila k zemi. V 9.20 dostaly roty A a B rozkaz podpořit část pluku West and Yorks v útoku na Serre. Kouřová clona se ale stále neodlepila od země, a tak kulometná palba přibila k zemi i je. Háječku v předpolí Serre (zhruba 2 km od výchozí čáry) se jim podařilo dosáhnout kolem 10. hodiny, avšak zpráva se na velitelství dostala až v 11.57.

Zbylí „Durham Pals“ byli povoláni do první linie, kde se rozmístili okolo baterií 159. brigády polního dělostřelectva (Royal Field Artillery), aby odrazili případný protiútok.

V 15.50 se „durhamští“ společně s dalšími dvěma prapory spojili a dostali za úkol bránit háječek po celou noc. Traduje se, že si muži pojmenovali stromy podle autorů jednotlivých evangelií coby ochranu přední linie. Následující den proběhlo doplnění a vojáci v neustálé pohotovosti vyčkávali až do 5. července, než je velení stáhlo do Beauval.

Roty A a B, jimž se podařil nejhlubší průlom z celé brigády, měly večer 1. července ztráty devět důstojníků, 11 poddůstojníků a 126 mužů. Z celkem 800 ze čtyř rot, které 30. června vstupovaly do zákopů, zůstalo bojeschopných jen 300. „Durham pals“ ztratili za jediný den 70 mrtvých a na 430 zraněných či nezvěstných. Celá 31. divize odepsala 3 600 mužů, aniž by dosáhla jediného stanoveného cíle.

Další působení

Prapor dále zůstával ve stejné oblasti až do ledna 1917, kdy si dopřál měsíční oddech v týlu. Poté byl nasazen u Hebuterne, kde provedl několik výpadů a zajal na 25 Němců za cenu ztráty 13 padlých (další dva podlehli zranění), 28 zraněných a tří nezvěstní. Následující měsíce vypadaly podobně a „durhamští“ museli také čelit několika plynovým útokům. Na jaře 1918 se podíleli na odražení poslední německé ofenzivy a následoval udržovací výcvik součinnosti pěchoty s kulometným krytím, než se prapor opět vrátil na frontu. Konec války zastihl „Durham Pals“ v Morbecque.

Do listopadu 1918 se DLI rozrostla na 43 praporů, protože byly vytvořeny nové záložní, služební, teritoriální a další prapory. Z nich 22 batalionů sloužilo ve válečných zónách od západní fronty až po severozápadní hranici Indie. Z původního složení 18. praporů „Durham Pals“ se konce války dožila jen hrstka. Dne 27. května 1919 proběhla demobilizace a standarty praporu byly uloženy v durhamské katedrále. Následující den byli „Durham Pals“ rozpuštěni.