Poslední trumfy třetí říše: Hitlerovy Wunderwaffen slibovaly obrat ve válce, jejich nasazení už ale nic nezměnilo

V roce 1944 šla třetí říše od porážky k porážce a začínalo být čím dál jasnější, že válku už Adolf Hitler vyhrát namůže. Přesto mnozí Němci pevně věřili v obrat. Ten měly zajistit takzvané zázračné zbraně neboli Wunderwaffen. 

Tato víra přitom pramenila z pevného základu: vždyť nacističtí inženýři a konstruktéři představili první operační raketovou i proudovou stíhačku, střelu s plochou dráhou letu a balistickou střelu na světě. To vše ve velmi krátké době mezi jarem a podzimem 1944. Technologický pokrok byl nezpochybnitelný a kolem těchto nových, dosud nevídaných zbraní se vytvořil zvláštní mýtus silně živený předními pohlaváry třetí říše. 

První výhrůžky

Strach z pokročilých německých technologií nicméně ve světě existoval už od 30. let minulého století. Ve svém důsledku vedl mimo jiné ke spojeneckému projektu atomové bomby poté, co němečtí fyzici v prosinci 1938 přišli s objevem jaderného štěpení. Obavy z německého jaderného programu navíc nezpůsobily jen snahy Spojených států a Velké Británie svého rivala předstihnout. Vedly také k řadě operací, jež měly protivníkovy záměry zmařit – zmiňme alespoň pokusy o zničení Němci okupované norské továrny na těžkou vodu Vermork (například operace Gunnerside v únoru 1943).

Sám Hitler už v září 1939 během řečnění v obsazeném Gdaňsku vágně vyhrožoval nadcházejícími superzbraněmi, po jejichž použití by již Německo nemohlo být nikdy napadeno. 

Dnes můžeme spekulovat o tom, zda měl nacistický diktátor na mysli konkrétní plán, nebo šlo jen o slovní obrat, který se mu právě hodil do projevu. Faktem však je, že už v té době vědci třetí říše pracovali například na vysoce tajném raketovém projektu, jehož výsledkem se o několik let později stala zbraň V2. Když britská rozvědka tento program na jaře 1943 odhalila, rozběhla se postupně série operací pod krycím názvem Crossbow, jež měla vývoj německých zbraní dlouhého dosahu zastavit nebo alespoň zbrzdit. 

Příliš pozdě, příliš málo

V srpnu 1943 provedli Britové nálet přímo na výzkumné středisko Luftwaffe v Peenemünde (operace Hydra), nicméně tato akce přinesla pouze částečný úspěch. Na přelomu let 1943 a 1944 zase výstavba odpalovacích a skladovacích míst pro střely V1 v severní Francii vedla Spojence k odklonění značného množství strategických bombardérů z náletů na Říši, aby se pokusili tuto infrastrukturu vyřadit z provozu. 

Podobně by se dalo hovořit o strachu, který nejen mezi veliteli amerického a britského letectva zpočátku vyvolávalo nasazení raketových přepadových stíhaček Messerschmitt Me 163 Komet nebo proudových Messerschmittů Me 262 Schwalbe. Na zemi pak panoval všeobecný respekt před tanky PzKpfw V Panther a zvláště PzKpfw VI Tiger, ačkoli ty se ani mezi takzvané zázračné zbraně neřadily.

Německý průmysl zkrátka dokázal chrlit vysoce moderní, někdy dokonce přelomové produkty, které však již nedokázaly vývoj války zásadním způsobem ovlivnit, neboť přišly příliš pozdě, v malém množství, nebo navzdory své pokrokovosti jednoduše postrádaly efektivitu. To však neznamenalo, že kolem nich nemohl vzniknout výše zmíněný mýtus – na německé straně stál za fanatickou vírou v konečné vítězství, zatímco na straně Spojenců vyústil v úvahu, že jen pozdní nasazení těchto zbraní zabránilo třetí říši vyhrát druhou světovou válku.