Vánoční ostrov: Tropický ráj se škraloupem

14.04.2022

Ačkoliv dokonale zapadá do škatulky „tropických rájů“, turisté se australskému Vánočnímu ostrovu většinou obloukem vyhýbají. Od té doby, co tam před třinácti lety vyrostla záchytná stanice pro uprchlíky, se veškeré vládní kampaně k přilákání návštěvníků míjejí účinkem

<p>Národní park pokrývá šedesát procent ostrova a domov tam našla řada endemitů, například kaloň černouchý, terej Abottův nebo fregatka Andrewsova. <em>(foto: Wikimedia Commons, Jacinta.riley, CC BY-SA 4.0)</em></p>

Národní park pokrývá šedesát procent ostrova a domov tam našla řada endemitů, například kaloň černouchý, terej Abottův nebo fregatka Andrewsova. (foto: Wikimedia Commons, Jacinta.riley, CC BY-SA 4.0)


Reklama

Na pestrou a členitou vlajku Vánočního ostrova, diagonálně rozdělenou na poloviny, se vešly tři hlavní prvky. Levé dolní části dominuje symbolické znázornění souhvězdí Jižního kříže a vpravo nahoře se nachází silueta faetona žlutozobého – národního symbolu – přičemž obě části propojuje jednoduchá mapka ostrova. Na rozdíl od jiných australských zámořských území chybí typický „Union Jack“, tedy britská vlajka. K oficiálnímu přijetí standarty došlo v roce 2002.

Dokonce i před pandemií koronaviru se turisté na ostrově o velikosti Plzně počítali jen v řádu stovek ročně. Rekordní zájem místo zažilo v roce 2018, kdy tam zavítalo 2 050 lidí, tedy dvojnásobek oproti předchozímu roku. Nezanedbatelnou část z nich však tvořili biologové, přijíždějící zkoumat bohatou biodiverzitu.

Krabí armáda

Díky své odlehlosti v Indickém oceánu, zhruba 1 600 kilometrů od břehů „rodné“ Austrálie, se stal Vánoční ostrov domovem mnoha kriticky ohrožených živočichů, kteří se jinde na Zemi nevyskytují – přičemž další, jako krysa Maclearova, již vyhynuli. Unikátní skladba fauny a flóry představuje důvod, proč šedesát procent nevelké souše zaujímá národní park. A zatímco savce tam až do příchodu Evropanů (viz Stručné dějiny) zastupovaly pouze tři původní druhy, například krabích druhů žije na ostrově asi dvacítka – včetně kraba palmového, největšího suchozemského členovce planety, s rozpětím nohou dosahujícím i dvou metrů.

Globální proslulost však lokalitě vynesl jiný klepetáč, rudě zbarvený Gecarcoidea natalis. Každoročně mezi říjnem a prosincem migrují zmínění korýši ze svých vnitrozemských domovů naklást vajíčka do moře, a to v gigantických zástupech čítajících podle odhadů až třicet milionů jedinců. Silnice a pláže se pak mění v červenou řeku, a než miniaturní armáda dorazí do cíle, platí na mnohá „zasažená“ místa zákaz vjezdu pro motorová vozidla.

Kam s nimi?

Zatímco přesouvající se krabi znamenají vítanou turistickou atrakci, o migrujících příslušnících rodu Homo sapiens se totéž říct nedá. V roce 2008 totiž australská vláda rozhodla, že právě na Vánočním ostrově zřídí záchytnou stanici pro uprchlíky. Centrum s kapacitou rozšířenou postupně na 2 724 osob, což převyšuje počet samotných ostrovanů, mělo sice domovskému kontinentu ulevit od přílivu migrantů mířících k jeho břehům, ovšem místním obyvatelům naopak život zkomplikovalo. Provoz čtyřicetihektarového areálu se po krátké přestávce předloni obnovil, což provázelo množství nepříjemných incidentů, jež na řadu měsíců zaměstnaly australské soudy.

Hnojivo místo turistů

Organizované protesty uprchlíků namířené proti údajně nelidským podmínkám vedly k mnoha požárům, násilným potyčkám, vandalismu, a dokonce k několika úmrtím. Celá záležitost je pak trnem v oku především usedlíkům, podle nichž tvoří imigrační centrum přímou příčinu zmíněného nezájmu o ostrov, který by se jinak mohl vyjímat na předních stránkách katalogů cestovních kanceláří. Místo přílivu peněz z kapes bohatých turistů tak musí lokální ekonomika spoléhat na vývoz fosfátových hnojiv. 

Nebožtík na pláži

V únoru 1942 vyplavilo moře na jednu z pláží Vánočního ostrova tělo muže spolu se záchranným člunem. Dnes jeho ostatky spočívají v neoznačeném hrobě na Starém evropském hřbitově a podle všeobecně přijímané teorie patřily členovi posádky australského křižníku HMAS Sydney, který v listopadu 1941 po střetu s německým Kormoranem klesl ke dnu u břehů Západní Austrálie. Australské námořnictvo (RAN) tehdy přišlo o 645 příslušníků a jejich těla se nikdy nenašla – ostatně i vrak HMAS Sydney se podařilo objevit až v roce 2008.

Zmíněnému muži z Vánočního ostrova bylo zhruba 22–31 let, měl na sobě oděv odpovídající uniformám RAN a krátce před utonutím ho do lebky zasáhl šrapnel. V roce 1998 vědci tělo exhumovali a podrobili ho opakovaným pitvám i analýze DNA, s cílem nalézt případné žijící potomky dotyčného. Se stoprocentní jistotou však jeho identitu neznáme dodnes.

STRUČNÉ DĚJINY

Jak už název napovídá, „civilizovaný“ svět se o existenci ostrova v Indickém oceánu dozvěděl o Vánocích, konkrétně na Štědrý den roku 1643, kdy kolem proplouval britský kapitán William Mynors. O necelých třicet let dřív sice malou pevninu spatřila posádka lodi jeho krajana Richarda Rowea, nijak ji však nepojmenovala. Ani jeden ze zmíněných mořeplavců navíc neuznal za vhodné tam přistát. 

Slibné objevy

Do námořních map ostrov pronikl v roce 1666 a teprve o další dva roky později vkročil na jeho půdu britský kapitán William Dampier. Neznámou zemi shledal neobydlenou a záhy opět odplul, takže na své první osadníky čekala až do konce 19. století. Už předtím však několik výprav podalo zprávy o tamní pozoruhodné fauně a flóře, jakož i o ložiskách nerostných surovin, zejména fosfátu – a právě to vedlo Británii k rozhodnutí prohlásit souš za své území. Stalo se tak v roce 1888 a ještě téhož roku vyrostly základy dnešního hlavního města Flying Fish Cove

Ostrov za dvacet milionů

Následujících padesát let vynášela těžba fosfátu evropské monarchii solidní zisky. Ložiska se však později rovněž proměnila v záminku pro bojovou vřavu, jejímž dějištěm se ostrov stal po vypuknutí asijsko-pacifické epizody druhé světové války: V březnu 1942 posloužil jako cíl pro japonské bombardéry a nepřítel jej poté okupoval až do konce válečného konfliktu.

V roce 1958 Británie svou zámořskou državu dobrovolně postoupila Austrálii, jež se uvolila vyplatit dvacet milionů dolarů coby kompenzaci výpadku příjmů z fosfátů. Spolu s Kokosovými ostrovy má Vánoční ostrov od roku 1995 status jednoho z australských indooceánských teritorií. Většinu tamní populace přitom tvoří potomci čínských a malajsijských imigrantů. 

LIDÉ

Obyvatelstvo

  • počet obyvatel: 1 843
  • průměrný počet dětí: 1,9 na ženu
  • věková struktura: 17 % obyvatelstva do 15 let, 10 % obyvatelstva nad 65 let
  • městské obyvatelstvo: Flying Fish Cove má 500 obyvatel
  • náboženství: 19 % islám i křesťanství, 18 % buddhismus, 15 % bez vyznání
  • úřední jazyk: angličtina

Politika 

  • státní zřízení: zámořské území Austrálie
  • správkyně: Natasha Griggsová
  • volby: australský generální guvernér jmenuje správce na dva roky

Ekonomika

  • HDP na hlavu: neuvádí se
  • měna: australský dolar s kurzem 1 : 15,60 Kč

GEOGRAFIE

  • rozloha: 135 km², asi jako Plzeň
  • charakter území: ostrov představuje plochý vrchol sopky, nad hladinu vystupuje pouze 300 m z celkových 4 200 m ode dna oceánu
  • podnebí: tropické monzunové, s obdobím sucha mezi červencem a říjnem
  • min. noční / max. denní teploty (°C): leden až březen 22/28, duben–červen 23/28, červenec–září 22/26, říjen–prosinec 22/27
  • nejvyšší bod: Murray Hill, 361 m n. m.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ze 144 sekvenovaných vzorků jich 45 – zhruba třetina – obsahovala žraločí DNA. Nejčastěji identifikovanými druhy byli žralok modrý, žralok hedvábný a žralok bělocípý. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Podle bulharských matematiků je chování Sluneční soustavy je velice stabilní. Jsou proto přesvědčeni, že náš planetární systém vydrží nejméně 100 tisíc let. (ilustrace: NASACC BY-SA 4.0)

Vesmír

(foto: Pexels, cottonbro, CC0)

Reklama

Oficiální výsledky sčítání z roku 1921 nebyly přijaty příznivě příslušníky národnostních menšin. Napočítáno jich totiž bylo méně než v roce 1910. (foto: PixabayCC0)

Historie

Sověti nasadili tanky T-54 (na snímku) a T-55 také během okupace Československa v srpnu 1968. (foto: Wikimedia Commons, František DostálCC BY-SA 4.0)

Válka

Při užívání antibiotik je úmrtnost nakažených břišním tyfem zhruba 1-4 procenta, u neléčených pacientů vzrůstá až na 20 procent. (ilustrace: Shutterstock)

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907