Dávná vražda, nebo nešťastná nehoda? Poraněná lopatka neandertálce může odhalovat nejstarší útok kopím
Smrtící rána kopím, nebo tragická nehoda při lovu? Pozůstatky neandertálce z irácké jeskyně Šanidar odhalily zranění, které by mohlo být nejstarším dokladem útoku kopím na jiného člověka.
Levá lopatka neandertálce Shanidar A. (foto: University of Cambridge, CC BY-SA 4.0)
Neandertálec známý jako Shanidar A zemřel před přibližně 75 000 lety na následky poranění, které mu v levé lopatce zanechalo otvor o průměru 15 milimetrů. Podle nové studie publikované v časopise Scientific Reports mohla ránu způsobit rána vedená kopím, což by představovalo nejstarší známý doklad útoku kopím na jiného člověka v nálezech fosilních homininů.
„Poloha rány a síla potřebná k tomu, aby zbraň pronikla tělem neandertálce, odpovídají cílenému smrtícímu útoku vedenému směrem k srdci,“ říká paleoantropoložka Emma Pomeroyová z Cambridgeské univerzity.
Výjimečné naleziště neandertálců
Pozůstatky neandertálce Shanidara A vědci objevili v letech 2019 a 2022 v jeskyni Šanidar v iráckém Kurdistánu. Jde o jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť pro poznávání chování neandertálců, jehož výzkum začal už v 50. letech 20. století.
Shanidar A, jehož pohlaví se nepodařilo určit, patří ke 13 neandertálcům, jejichž pozůstatky byly v jeskyni nalezeny. U některých se objevily známky záměrného pohřbení, což přispělo k proměně představ o neandertálcích a jejich kulturních i pohřebních zvyklostech.
Známá teorie o takzvaném květinovém pohřbu, kterou v 70. letech podnítil nález pylu v hrobě, je dnes zpochybňována. Někteří archeologové se domnívají, že přítomnost pylu mohla mít na svědomí zvířata. Opakované ukládání mrtvých na stejná místa v jeskyni však podle řady odborníků svědčí o záměrném a ustáleném chování.
„Opakované využívání jednoho vymezeného prostoru k ukládání mrtvých během relativně krátkého období, pravděpodobně několika generací, lze jen obtížně vysvětlit jinak než záměrným, ustáleným jednáním,“ uvádějí autoři studie. Omezený prostor, v němž se pozůstatky soustředily, podle nich naznačuje, že toto místo mělo zvláštní význam.
Svědectví dávného utrpení
Z kosterních pozůstatků Shanidara A se zachovala pouze lopatka, téměř kompletní pravá ruka, dvě levá žebra, část pravého žebra a několik zubů. Jeden z nich nese stopy vážného zranění, které neandertálec utrpěl ještě za života. Zub se mu rozlomil napůl, Shanidar A však přežil a dál žil s jeho zbytkem v ústech.
Podle paleoantropoložky Emmy Pomeroyové musel s tímto poškozením žít nejméně rok, možná i déle. Zvládnout takové zranění a dál přijímat potravu přitom nebylo snadné a neandertálec se zřejmě neobešel bez pomoci ostatních. Kvůli poranění mohl mít potíže s komunikací a dlouhodobě trpět bolestmi. Jeho příběh tak podle vědkyně naznačuje, že se o něj ostatní členové skupiny starali. Co přesně mu zub poškodilo, zůstává nejasné. Mohlo jít o následek pádu, ale také o zranění, které mu způsobil jiný neandertálec.
Smrtící rána do hrudníku
Na lopatce Shanidara A vědci kromě otvoru o průměru 15 milimetrů objevili také drobné zlomeniny a posunuté úlomky kosti. Tyto znaky odpovídají bodnému poranění, které podle výzkumníků nejspíše způsobilo kopí s oblým dřevěným hrotem.
Není však možné určit, zda šlo o útok jiného neandertálce, nebo například o nehodu při lovu. V obou případech by zbraň pronikla do těla z levé strany, zatímco Shanidar A stál čelem k útočníkovi či cíli. Mohla přitom projít celým hrudníkem, zasáhnout plíce a případně i velké cévy, což by pravděpodobně vedlo k rychlé smrti.
Samotné kopí se v jeskyni nedochovalo, což není překvapivé vzhledem k tomu, jak snadno se dřevo během dlouhých časových období rozkládá. Důkazy o používání dřevěných kopí však sahají přibližně 400 000 let do minulosti, takže taková zbraň mohla Shanidara A skutečně zranit.
Ať už neandertálec zemřel při násilném střetu, nebo při lovecké nehodě, jeho lopatka podle vědců utrpěla zranění, které bylo nejspíš smrtelné. Umístění jeho těla na místě, které se později stalo součástí soustředěného seskupení pozůstatků několika neandertálců, však naznačuje, že se o mrtvé pečovalo i bezprostředně po smrti.
Výzkumníci se domnívají, že jedinci byli do tohoto prostoru ukládáni záměrně a že jejich úmrtí dělila relativně krátká doba, během níž mohli být členové skupiny ještě navzájem naživu. Nález Shanidara A tak vedle možného dokladu dávného útoku kopím přináší také další poznatky o zacházení neandertálců s jejich mrtvými.