Fosilní pírko zachované v dinosauřím trusu by mohlo objasnit, proč právě ptáci přežili masové vymírání na konci křídy

Před zhruba 66 miliony let, krátce předtím, než konec křídy zpečetil dopad planetky do oblasti dnešního Yucatánu, se jeden z dinosaurů pustil do poněkud neobvyklé potravy. Zřejmě šlo o příbuzného tyranosaurů a jeho kořistí se stal tehdejší pták. O miliony let později po této dávné hostině zůstala nečekaná stopa: zkamenělý trus neboli koprolit, uvnitř kterého se zachovalo pírko. A ne ledajaké – jde o nejlépe dochované pírko z celých druhohor.

Právě na něj se nyní zaměřil tým Jingmai O'Connorové z Fieldova muzea v Chicagu. Podrobný rozbor fosilie odhalil několik pozoruhodných vlastností, které mohou pomoci objasnit jednu z velkých záhad paleontologie: proč masové vymírání na konci křídy přežila jediná vývojová linie ptáků, zatímco všechny ostatní skupiny dinosaurů zmizely. Výsledky zajímavého výzkumu publikoval časopis Current Biology.

Nejlépe zachované druhohorní pírko

Skutečnost, že z nepřeberného množství druhohorních dinosaurů přežila katastrofu na konci křídy pouze jediná linie ptáků, patří k největším otázkám, které si paleontologové dodnes kladou. O'Connorová se touto záhadou zabývá už delší dobu, tentokrát však měla k dispozici mimořádně cenný materiál. Pírka zachovaná uvnitř zkamenělého trusu totiž vědci dosud z tohoto pohledu vůbec nezkoumali.

Fosilii objevil v roce 2016 zcela náhodou David DeMar Jr. z Burkeova muzea Washingtonské univerzity. Při terénním průzkumu souvrství Hell Creek v severovýchodní Montaně narazil na koprolit, v němž bylo pírko ukryté. Šlo o první nález druhohorního pírka v tomto souvrství, přestože paleontologové tamní horniny prohledávají už více než 150 let.

Výzkumníci následně fosilii podrobili detailnímu rozboru včetně počítačové tomografie. Zjistili, že pírko patřilo hesperornitiformům – skupině vodních, nelétavých ptáků, jejichž způsob života se v některých ohledech podobal dnešním potáplicím. Tito ptáci obývali druhohorní svět, na konci křídy však stejně jako naprostá většina ostatních dinosaurů vyhynuli.

Pírko navíc odhalilo něco podstatného o jeho majiteli. Svou stavbou představuje jakýsi mezistupeň mezi jednoduchým peřím raných ptáků a mnohem dokonalejší strukturou peří dnešních ptáků, kteří katastrofu před 66 miliony let přežili.

Rozhodlo peří?

Právě rozdíly ve stavbě peří by podle vědců mohly představovat jeden z dílků skládačky, která vysvětluje přežití některých ptáků. Peří hesperornitiformů a dalších skupin, jež na konci křídy vymřely, totiž mohlo být méně účinné při udržování tělesného tepla.

Za běžných podmínek to nemuselo představovat zásadní problém. Jenže po dopadu planetky nastaly na Zemi dramatické změny klimatu a jedním z jejich důsledků byla zřejmě takzvaná impaktní zima. Do atmosféry se dostalo obrovské množství prachu a dalších částic, které omezily množství slunečního záření dopadajícího na povrch. Teploty prudce klesly a podmínky se na dlouhou dobu výrazně zhoršily.

V takovém prostředí se i zdánlivě malý rozdíl mohl stát otázkou přežití. Ptáci s účinnějším peřím dokázali podle této hypotézy lépe udržet tělesnou teplotu, zatímco jejich příbuzní s méně vyspělým peřím mohli být vůči náhlému ochlazení zranitelnější. Pírko ukryté v 66 milionů let starém kusu zkamenělého trusu tak nabízí nečekaný pohled na jednu z možných příčin, proč právě předkové dnešních ptáků přežili konec druhohor.