Pozoruhodně zachovalý sloní zub ze severního Izraele odhalil dávno ztracený ekosystém, starý asi 700 000 let

Někdy stačí i jediná zkamenělina, aby se vědcům otevřelo okno do dávno zaniklého světa. Přesně to se podařilo paleontologům v severním Izraeli, kde mimořádně zachovalá sloní stolička pomohla rekonstruovat krajinu starou přibližně 700 tisíc let. V tehdejších lesích, mokřadech a na travnatých plochách se pohybovali obří sloni a dávní lidé, kteří si vyráběli kamenné nástroje.

Stolička jako biologický archiv

Pozoruhodný nález pochází z archeologické lokality Gesher Benot Ya'aqov, jejíž název lze přeložit jako Most Jákobových dcer. Nachází se v Jordánském údolí na severu dnešního Izraele, nedaleko někdejšího významného koridoru, který spojoval Afriku s Eurasií. Před stovkami tisíc let tudy mohli putovat lidé i zvířata mezi oběma kontinenty.

Odborníci zde objevili sloní pozůstatky, včetně mohutné stoličky a úlomků klů, společně s čedičovými pěstními klíny a sekáči. Tyto nástroje patří k acheuléenské kultuře, jedné z nejstarších a nejdéle používaných tradic výroby kamenných nástrojů v lidských dějinách. Jejich přítomnost dokládá, že oblast tehdy obývali lidé, kteří dokázali opracovávat kámen a využívat místní přírodní zdroje.

Pozůstatky patřily slonu Palaeoloxodon antiquus, jednomu z největších suchozemských savců pleistocénu. Ten se od dnešních chobotnatců lišil mimo jiné mohutnou tělesnou stavbou a patřil k typickým obyvatelům tehdejších částí Evropy a západní Asie.

Samotný slon však nebyl hlavním předmětem zájmu výzkumníků. Hannah Farrellová, doktorandka Haifské univerzity v Izraeli, a její kolegové využili nalezenou stoličku jako jakousi přírodní časovou kapsli. Kombinací několika analytických metod z ní získali informace, které jim umožnily rekonstruovat podobu dávného ekosystému.

Svět lesů, mokřadů a vodních toků

Výsledky výzkumu, které zveřejnil časopis Quaternary Science Reviews, ukazují, že oblast před zhruba 700 tisíci lety nabízela pestrou mozaiku přírodních prostředí. Vedle lesů se zde nacházely travnaté plochy, mokřady i vodní toky. Taková krajina poskytovala dostatek potravy a vody velkým býložravcům a zároveň vytvářela příznivé podmínky pro život dávných lidských populací.

Právě rozmanitost prostředí mohla hrát důležitou roli v tom, jak se zdejší ekosystém vyvíjel a jak v něm jednotlivé druhy přežívaly. Pro vědce je přitom cenné, že sloní pozůstatky pocházejí ze stejného naleziště jako kamenné nástroje. Umožňují tak zasadit lidskou činnost do konkrétních přírodních podmínek a lépe pochopit svět, v němž se odehrávala.

Podle Gonena Sharona z Univerzity Tel-Chaj v galilejské Kirjat Šmoně může poznání toho, jak lidé a zvířata reagovali na proměny prostředí před stovkami tisíc let, pomoci odhalit síly, které formovaly náš vlastní druh. Dávná krajina totiž nebyla jen kulisou lidské evoluce. Dostupnost vody, potravy i vhodných stanovišť ovlivňovala možnosti přežití a mohla určovat, kde se lidé usazovali a jak využívali okolní přírodu.

Sloní stolička z Gesher Benot Ya'aqov tak představuje mnohem víc než pozůstatek dávného obra. Je také cenným svědectvím o prostředí, v němž se před stovkami tisíc let setkávaly lidské populace s velkými savci na křižovatce mezi Afrikou a Eurasií.