Thwaitesův ledovec taje rychleji, než ukazovaly modely. Do roku 2100 může zvednout hladinu oceánů o tři centimetry

Thwaitesův ledovec v západní Antarktidě, přezdívaný Ledovec soudného dne, může do konce století přispět ke zvýšení hladiny světových oceánů až o tři centimetry. Vyplývá to z nového modelu, který vyvinuli vědci z Kalifornské univerzity v Irvine a Laboratoře tryskového pohonu NASA (JPL). Odhad je dvojnásobný oproti předchozím předpovědím, a to i za předpokladu, že se klima už nebude dál oteplovat.

Výzkum zveřejněný v časopise Nature Communications přináší nový pohled na procesy, které urychlují úbytek antarktického ledu. Ukazuje se totiž, že mořská voda proniká pod ledovcový štít mnohem dál, než se dříve předpokládalo. Vědci proto upravili počítačový model Thwaitesova ledovce tak, aby lépe odpovídal skutečnosti. Dokázali s ním zpětně rekonstruovat jeho vývoj od 90. let minulého století až do současnosti a zjistili, že změny byly až čtyřikrát výraznější, než naznačovaly tradiční modely.

Teplá mořská voda proniká hluboko pod led

Při studiu ledovců ústících do oceánu odborníci dlouho vycházeli z představy, že kontakt mezi ledem a mořskou vodou probíhá především podél poměrně úzké a stabilní hranice. Právě v místě, kde ledovec přestává spočívat na pevném podloží a začíná plavat na hladině, se měl odehrávat hlavní přechod mezi oběma prostředími.

Satelitní pozorování však ukázala, že skutečnost je složitější. Pod rozsáhlými ledovcovými štíty se nachází přechodová zóna, která může být široká několik kilometrů. Mořská voda v ní proniká hluboko pod led, jenž je stále ukotvený k podloží, a postupně jej narušuje.

„Teplá mořská voda se dostává hluboko pod ledovcové štíty a způsobuje intenzivní tání,“ vysvětluje vedoucí výzkumu Mattia Poinelli. Právě tento proces dosavadní modely podle nových zjištění nezachycovaly dostatečně přesně.

Ledovec se při přílivu zvedá a voda proniká dál

Thwaitesův ledovec leží u Amundsenova moře v západní Antarktidě. Tato oblast se podílí přibližně třetinou na celkovém úbytku hmoty antarktického ledového štítu. Samotný Thwaitesův ledovec v posledních desetiletích rychle ustupuje a ztenčuje se, což z něj činí jeden z důležitých objektů výzkumu budoucího zvyšování hladiny oceánů.

Poinelli a jeho kolegové proto upravili dosavadní modely na základě více než dvaceti let pozorování. Využili mimo jiné data ze syntetického aperturového radaru na družicích finské konstelace ICEYE, která jim umožnila sledovat pohyby ledu podél hlavního proudu ledovce.

Získané údaje odhalily, že během přílivových cyklů mořská voda nadzvedává led, který je stále spojený s podložím. Do vzniklých prostor pak může pod tlakem pronikat další voda a dostávat se několik kilometrů pod ledovcový štít.

Voda přitom není teplá náhodou. K antarktickému pobřeží ji přivádějí oceánské proudy, jejichž vlastnosti mění globální oteplování. Jejich působení tak může urychlovat tání i v místech, která byla dříve považována za relativně stabilní.

Nový model naznačuje, že pokud se tyto skryté procesy podaří lépe zahrnout do předpovědí, může být výsledný příspěvek Thwaitesova ledovce ke zvyšování hladiny oceánů podstatně větší, než vědci dosud očekávali. Do roku 2100 by podle studie mohl dosáhnout až 30 milimetrů.