Vědci se zaměřili na souboje korýšů: Ukázalo se, že jde spíše o wrestling

29.06.2020 - Zuzana Teličková

<p><strong>Strašek paví</strong> (<em>Odontodactylus scyllarus</em>) je zřejmě nejznámějším zástupcem straškovitých, jimž se pro jejich silné přední končetiny mezi potápěči přezdívá „drtiči palců“.</p>

Strašek paví (Odontodactylus scyllarus) je zřejmě nejznámějším zástupcem straškovitých, jimž se pro jejich silné přední končetiny mezi potápěči přezdívá „drtiči palců“.


Reklama

Korýši z podřádu Unipeltata, který v češtině nemá svůj název, ale pracovně by se dal označit jako straškovití, jsou obávanými obyvateli oceánů. Tito příbuzní krabů a humrů mají nesmírně silné přední končetiny, jejichž úder dokáže rozlousknout krabí krunýř nebo zasadit smrtící ránu protivníkovi

Ačkoli však mezi příslušníky stejného druhu těchto korýšů často dochází k měření sil při bojích o teritorium, střety jen zřídka končí smrtí nebo zmrzačením jednoho z protivníků. Jak tedy straškovití rozhodují své spory, aniž by sáhli k fatálním úderům? To se rozhodli zjistit biologové Patrick Green a Sheila Pateková, kteří zkoumali chování příslušníků druhu Neogonodactylus bredini.

Výzkumníci proti sobě postavili vždy dva jedince stejného pohlaví. Prvnímu nejdříve dali čas, aby se v ohrazeném prostoru zabydlel v umělé noře z plastových trubek a poté na scénu poslali druhého účastníka. Ve více než šedesáti případech pak sledovali, jak konfrontace dopadne. Jako vítězové odcházeli ze soubojů převážně větší jedinci a ti, kteří měli výhodu „domácího hřiště“. Těžší duelanti své oponenty vykázali do patřičných mezí rychleji a za použití menšího množství ran.

TIP: Podivuhodní korýši strašci pomáhají s vývojem „zraku“ samořiditelných aut

Každý souboj začal zastrašováním protivníka a někdy do fáze skutečného boje vůbec nepřešel. Následně se na sebe bojovníci obořili a střídavě si zasazovali rány. Podle pozorování Greena a Patekové ovšem nevyužívali svoji sílu naplno. Výpady spíše působily jako způsob zhodnocení sil protivníka a po každém z nich jako by se účastníci zápolení znovu rozhodovali, jestli mají dál bojovat, nebo z boje ustoupit. „Zdá se, že tvorové vybavení smrtícími zbraněmi je dokážou použít tak, aby konflikt vyřídili bez smrtelných následků,“ komentovali výsledky autoři výzkumu.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Autoportrét roveru Curiosity na náhorní plošině Naukluft na úpatí Mount Sharp.

Vesmír

Nesourodá dvojice z Pompejí zahynula strašnou smrtí v pyroklastickém mračnu.

Věda

Landwasserský viadukt je jednokolejný šestiklenbový zakřivený železniční viadukt, který se vine nad švýcarskou říčkou Landwasser a spojuje zastávky Alvaneu a Filisur. Na své jihovýchodní straně ústí do 216 metrů dlouhého Landwasserského tunelu. Viadukt navrhl Alexander Acatos a v letech 1901 až 1902 jej postavila firma Müller & Zeerleder. Stavba, která se nachází ve výšce přes tisíc metrů nad mořem, je 65 metrů vysoká a na délku měří 136 metrů. Od roku 2008 je viadukt součástí kulturního dědictví UNESCO.

Zajímavosti
Revue

Situace zachycená na tomto snímku nebývá příliš často k vidění. Obrázek samice medvěda hnědého s mládětem na zádech má však logické vysvětlení.

Příroda

Interiér londýnské kavárny na přelomu 18. a 19. století. Ženská petice proti pití kávy vylíčila kafaře jako neschopné impotenty.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907