Největšími vesmírnými porodnicemi planet by podle nové studie mohly být supermasivní černé díry

V centrální části většiny galaxií se nacházejí supermasivní černé díry – gravitační monstra s nepředstavitelnou hmotností. Obvykle si je představujeme tak, že přitahují veškerou hmotu ve svém dosahu a zničí ji svou drtivou gravitací. Podle nedávného výzkumu, který autoři zveřejnili na preprintovém serveru arXiv, bychom ale tuto představu možná mohli přehodnotit.

Jde o to, že kolem supermasivních černých děr, především těch v aktivní fázi, které bouřlivě polykají hmotu a jejich akrečního disku, se nacházejí masivní útvary z kosmického prachu a plynu ve tvaru záchranného kruhu (nebo chcete-li koblihy). Podmínky ve vnějších oblastech těchto útvarů, kterým se říká torus či anuloid, případně zjednodušeně disk, přitom připomínají prostředí protoplanetárních disků kolem mladých hvězd, v nichž vznikají planety.

Supermasivní porodnice

Barry McKernan z Městské univerzity v New Yorku (CUNY) a jeho kolegové se rozhodli ověřit, zda by v útvarech kolem supermasivních černých děr skutečně mohly vznikat planety. Pomocí počítačového modelu chování disku zmagnetizované hmoty kolem supermasivní černé díry simulovali vznik planet v takovém prostředí.

Podle výsledků simulací mohou planety v discích kolem supermasivních černých děr skutečně vznikat, a to dokonce v obrovském množství. McKernan s kolegy dospěli k tomu, že tyto disky obklopující supermasivní černé díry mohou hostit daleko největší populace planet na jeden gravitační systém ve vesmíru.

Simulace rovněž ukazují, že tam díky silné gravitaci a značné hustotě materiálu planety rostou velmi rychle a mohou dosahovat hmotností, které výrazně převyšují i náš Jupiter. Některé z těchto planet supermasivních černých děr se dokonce zvětší natolik, že přesáhnou práh hmotnosti pro zážeh termojaderných reakcí a stanou se z nich hvězdy. Rovněž tam mohou vznikat exotické objekty, které tvoří z valné většiny prach a které nemají obdobu v planetárních soustavách kolem běžných hvězd.