Země a Měsíc se pomalu rozcházejí: Proč jejich kosmické soužití nemusí vydržet věčně a co je nakonec čeká?
Měsíc se zrodil mnohem blíže Zemi, než obíhá dnes, a jeho cesta od naší planety stále pokračuje. Co stojí za tímto pozvolným rozchodem a proč jeho budoucnost nezávisí jen na gravitačním působení naší planety?
Země vycházející nad Měsícem na slavném snímku z mise Apolla 8. (foto: Wikimedia Commons, Bill Anders, PDM 1.0)
Měsíc je naším stálým průvodcem už miliardy let. Jak se ale ukazuje, nemusí to vydržet věčně. Původně náš souputník vznikl téměř 20× blíže k Zemi, než se nachází dnes a stále vzdaluje – v současnosti rychlostí přibližně čtyř centimetrů za rok. Příčinou této postupné „rozluky“ jsou slapové síly, které zároveň zpomalují rotaci naší planety.
Gravitace Měsíce vyvolává v pozemských oceánech slapové výdutě. Rotace Země je posouvá mimo přímku spojující obě tělesa a Měsíc na ně gravitačně působí, přičemž odebírá Zemi část rotační energie. Ta se přenáší do pohybu Měsíce, který se kvůli tomu vzdaluje. Naše pozemské dny se prodlužují, byť zatím jen asi o dvě milisekundy za století.
Trumfy má v ruce Slunce
Kdyby tento proces mohl pokračovat dostatečně dlouho, rotace Země by se nakonec synchronizovala s oběžným pohybem Měsíce. Naše planeta by pak Měsíci ukazovala stále stejnou stranu a pozemský pozorovatel by viděl Měsíc na obloze stále na stejném místě. Jenže takový vývoj by trval miliardy let a Slunce nám tolik času nedopřeje.
Naše hvězda se totiž postupně zahřívá a zvyšuje svou svítivost. Zhruba za miliardu let by Země mohla být tak horká, že pozemské oceány zaniknou. Tím se výrazně oslabí zmíněné slapové procesy, které dnes ovlivňují rotaci Země i oběžnou dráhu Měsíce.
Za šest až sedm miliard let pak v jádru Slunce dojde vodíkové palivo a Slunce se promění v červeného obra. Nafoukne se do obrovských rozměrů a může pohltit Zemi s Měsícem. I kdyby k tomu nedošlo, naše planeta i Měsíc budou sežhnuty ničivým žárem.
Slunce v podobě červeného obra nakonec odvrhne své vnější vrstvy a zůstane po něm bílý trpaslík, který bude pomalu chladnout. Jeho gravitační působení na soustavu Země a Měsíce, pokud obě tělesa přežijí, se změní a slapové síly by mohly v nesmírně vzdálené budoucnosti oběžnou dráhu Měsíce destabilizovat. Měsíc by se mohl od Země odpoutat, nebo se s ní naopak srazit. To vše se ale odehraje až za miliardy nebo možná desítky miliard let.
