Dětství plné dobrodružství, monster a tajemství: Jak Stephen King a Stranger Things stvořili kult dětských part

Prvním opravdu slavným filmovým příběhem o dobrodružstvích dětské party se nejspíš stala černobílá Knoflíková válka, kterou natočil Yves Robert v roce 1962 podle předlohy Louise Pergauda. 

Děj staví na konfrontaci dvou nesmiřitelných skupin ze sousedních vesnic, jež spolu neustále bojují. Mají své skrýše i taktiky, a jak název napovídá, zajatce z konkurenční vsi připravují o knoflíky na oblečení. Získávají tak nejen kořist, ale také jistotu, že dotyční dostanou za poškozený oděv ještě výprask doma. Do bojů se na plátně pouštějí výhradně chlapci, zatímco dívkám připadají spíš podpůrné role: Kluky obdivují a zároveň jsou jejich pomyslnými patronkami.

Fenomén jménem King

Největší rozvoj popsaných filmových příběhů však nastal až v 80. letech. Za jeden z nejslavnějších lze označit snímek E. T. – Mimozemšťan Stephena Spielberga z roku 1982: Jeho hlavním motivem je sice přátelství malého chlapce s návštěvníkem z vesmíru, ale v kritické chvíli se jim vydávají na pomoc i hochův starší bratr a parta kamarádů.

Opakující se motiv filmů z uvedeného období tvoří zpravidla menší skupina kluků v prepubertálním věku, přičemž jeden z nich bývá silnější postavy a jeden má jinou barvu pleti. Někdy je doprovází také dívka.

Za základní impulz k vytvoření podobných partiček se považuje tvorba Stephena Kinga, především jeho román To z roku 1986. King přitom paradoxně napsal jen dvě díla, v nichž zmíněná dětská parta figuruje – vedle již uvedené knihy šlo ještě o novelu Tělo. Dobře to tedy ilustruje, jak velkým fenoménem dílo To ve své době bylo.

Klaun z vesmíru

Uvedený román se dočkal řady filmových i seriálových zpracování. Jeho středobod tvoří skupinka jedenáctiletých dětí z malého města, přičemž každé nějakým způsobem vybočuje z řady: Jedno koktá, další je astmatik, třetí nosí silné brýle a doplňují je obtloustlý kluk, Žid a černoch. Děvče pro změnu čelí tyranii a zneužívání ze strany svého otce. Okolnosti je pak spojí v boji proti zlu, jež na sebe mimo jiné bere podobu klauna Pennywise, který velmi rád pojídá děti – a ve skutečnosti se vlastně ani nejedná o lidskou bytost, nýbrž o transdimenzionální entitu z vesmíru, která se proměňuje vždy v to, co její oběť děsí nejvíc.

Děti tak musejí čelit všem svým nepřiznaným strachům, vyrovnat se s nimi a spolehnout se na sílu přátelství. S monstrem se sice vypořádají, ale Pennywise se po letech vrací zabíjet další generaci – a nyní již dospělým hrdinům nezbývá než se zlu postavit znovu…

V původní knižní i první televizní verzi se příhody dětí odehrávají na přelomu 50. a 60. let, tedy v souladu s dětstvím samotného Kinga, zatímco v 80. letech jsou hrdinové už dospělí. Poslední filmové zpracování nicméně čas jejich dětství posunulo do roku 1989.

Kult komanda

Ve filmu Záhrobní komando z roku 1987 pojal režisér Fred Dekker souboj skupiny dětí s hororovými příšerami poněkud odlehčeněji a jeho počin má prvky komedie. Přesto se malí chlapci (ačkoliv výraznou roli má i sestřička jednoho z nich) musejí postavit všemožným mumiím, upírům a jiným monstrům, jež pronikají jakýmsi časovým portálem. A aby se s problémem vypořádali, nezbývá jim než vytvořit ono záhrobní komando.

Ve Spojených státech platí snímek za nestárnoucí legendu a v daném kontextu je velmi zajímavé, že jeho někdejší dětští hrdinové – dnešní padesátníci Andre Gower a Ryan Lambert – spolu natáčejí hororový podcast. S oblibou přitom navštěvují nejrůznější setkání fanoušků žánru a své proslulé role považují za celoživotní poslání, které je naplňuje dodnes.

Chcete vidět mrtvolu?

Opomenout samozřejmě nemůžeme ani pro mnohé nepřekonatelný žánrový snímek Stůj při mně, který v roce 1986 natočil Rob Reiner podle již zmíněné Kingovy novely Tělo. Film v sobě sice zpracovává téma dospívání způsobem, jenž v divácích rezonuje i nyní: Na rozdíl od úsměvných či hrůzostrašných příběhů neřeší jeho hrdinové během léta na maloměstě nic jiného než nejrůznější rodinná traumata či neuspořádané vztahy.

Rozbuškou k výpravě za hranice všedních dnů se stane poněkud morbidní věta: „Kluci, chcete vidět mrtvolu?“ Po městečku se totiž roznese, že někde v okolních lesích leží tělo chlapce sraženého vlakem – a parta se ho rozhodne najít. Hoši se tak vydávají na iniciační dobrodružství, při němž sami utíkají před jedoucím vlakem a čelí útoku pijavic z lesní tůně. Zároveň objevují jak sebe samotné, tak hodnotu přátelství.

Když pak tělo nebohého chlapce skutečně naleznou, jako by se pro ně uzavřela jedna životní etapa…

Po stopách pokladu

Snímek Rošťáci, jenž v roce 1985 režíroval Richard Donner, „pomrkává“ směrem k dalšímu velikánovi popkultury – konkrétně k Indianovi Jonesovi. Skupina kluků v doprovodu dvou starších dívek a bratra jednoho z protagonistů se na plátně vydává po stopách dávného pirátského pokladu, k němuž je třeba proniknout labyrintem jeskyní s důmyslně nastraženými pastmi. Na scéně se pak objeví dokonce i protivníci z jiného světa, a navíc jsou klukům v patách zločinci, kteří se nezastaví před ničím.

Režisér Donner a scenárista Chris Columbus měli při obsazení dětských rolí mimořádně šťastnou ruku, protože řada protagonistů uspěla i v dospělosti: Sean Astin se později proslavil jako Sam v trilogii Pán prstenů, staršího bratra ztvárnil Josh Brolin a představitel asijského chlapce Ke Huy Quan, který si zahrál i v samotném Indianovi Jonesovi, později získal Oscara – jako první herec vietnamského původu a teprve druhý Asijec.

Plíživá moc komunismu

Stejným historickým obdobím i žánrem se nechali inspirovat bratři Matt a Ross Dufferovi, tvůrci veleúspěšného seriálu Stranger Things. Jeho děj začíná v roce 1983 a sází na řadu nostalgicky pojatých dobových reálií: Ústřední skupinka hraje stolní hru Dungeons & Dragons, chodí na arkádové automaty, ve škole se v kroužku učí pracovat s počítačem, všude jezdí na kole… Žije zkrátka idylickou verzi života na americkém maloměstě, dále posílenou dnes už často pozapomenutými hudebními hity, kterým seriál pomohl zpět na výsluní.

Poklidné dospívání však nabourává motiv státního spiknutí a prolnutí naší reality s „obráceným světem“, do nějž otevřely bránu utajené experimenty. Skupina se pak dostane do kontaktu se záhadnou dívkou Eleven, která má nadpřirozené schopnosti. V dalších sezonách do party přibude nejen nová dívka, ale také starší sourozenci… 

A zatímco část diváků vítala nostalgické odkazy na minulost, jiná si užívala, že vládní experimenty, nadpřirozeno a tajemné zlo ukrývaly alegorii na studenou válku, plíživou moc komunismu a triumfální prosazování amerických hodnot.

Dětství, které jsme neměli

Seriál vznikal mezi roky 2016 a 2025, takže hrdinové nedospívali jen na plátně, ale také ve skutečnosti. Témata jednotlivých řad se měnila: Zatímco na začátku šlo o dětskou nevinnost a její kolizi se světem dospělých, ke konci už náctiletí hledali sami sebe a při boji s monstry i vládou překonávali také zažité dobové stereotypy – což lze obecně prohlásit o všech zmíněných filmových počinech s dětmi v hlavní roli. Jedná se o příběhy o dospívání, jež bylo pro mnohé z nás traumatické. Ne každý totiž zvládne přechod do světa práce, pravidel a povinností zcela bez úhony.

Realita je krutá, a snadno tak na sebe může vzít například podobu klauna, který se živí cizím strachem. Kouzlo a obliba zmíněných filmů či seriálů tkví v tom, že nám ukazují dětství, jaké mnozí z nás neměli. Nebo nám prostřednictvím hlavních hrdinů pomáhají zažít dospívání, jaké bychom si s odstupem času možná přáli…