Jihoamerická Guyana: Země, odkud se utíká

24.03.2017

Někdejší britská kolonie Guyana, jediný anglicky hovořící stát Jižní Ameriky, má problémy na mnoha stranách. Mezi ty nejpalčivější patří rasově rozdělená populace, odliv mozků a ropné bohatství, které se zemi pokouší upřít mnohonásobně větší Venezuela

Guyana -<p>Známá historie Guyany se píše od roku 1499, kdy k ústí řeky Essequibo dorazila výprava španělského mořeplavce Alonsa de Ojedy.</p>
Guyana -

Známá historie Guyany se píše od roku 1499, kdy k ústí řeky Essequibo dorazila výprava španělského mořeplavce Alonsa de Ojedy.


Reklama

Vlajka Guyany je známá jako „zlatý šíp“. Zelená barva představuje zemědělství a lesy, bílá řeky, zlatá je symbolem nerostného bohatství, černá vytrvalosti a červená znamená nadšení a dynamiku

Od získání nezávislosti v roce 1966 zůstává hlavním problémem Guyany napětí mezi potomky afrických otroků, kteří byli za koloniálních dob do země dovezeni pro práci na plantážích cukrové třtiny, a potomky Indů, kteří měli jako námezdní dělníci zaujmout jejich místa po zrušení otroctví. 

Konec vlády dvou stran

Téměř po celou éru nezávislé Guyany stály v čele země socialisticky orientované vlády. V 70. a 80. letech se jednalo o stranu Národní lidový kongres (People’s National Congress, PNC), která má příznivce především mezi Afro-Guyanci. Proti ní vždy figurovala Lidová progresivní strana (People’s Progressive Party, PPP), jejíž zakladatel Cheddi Jagan prosazoval krajně levicový marxistický směr a jejíž příznivci se rekrutují prakticky výhradně z řad Indo-Guyanců.

V prvních „svobodných a spravedlivých“ volbách v roce 1992, kde působil jako pozorovatel někdejší americký prezident Jimmy Carter, zvítězila PPP, která poté určovala vývoj Guyany plných 23 let. Teprve v květnu 2015 uspěla strana generála ve výslužbě Davida Grangera: Jeho multietnická koalice Partnerství pro národní jednotu (A Partnership for National Unity, APNU) si dala za cíl skoncovat s rasově děleným vnímáním guyanské společnosti. Granger má zkušenosti nejen z armády a politiky, ale také z žurnalistiky a po volebním úspěchu prohlásil: „Je čas ukončit politiku bezohledného vítězství, korupce, nepotismu a plýtvání našimi zdroji.“ 

Kdo uteče, vydělá

Zdroje, kterými jihoamerická země bezmála o trojnásobku velikosti České republiky disponuje, přitom nejsou nijak zanedbatelné. Guyana má velká minerální ložiska a většinu jejího území porůstá tropický deštný prales. Přesto se značná část tamních 735 tisíc obyvatel potýká s chudobou. Příčinou je špatná infrastruktura a nedostatky ve státním hospodaření, stejně jako poměrně nízká úroveň vzdělanosti. 

Kvůli absenci příležitostí na domácí půdě si mnoho Guyanců hledá práci v zahraničí. Plných 55 % občanů žije v jiném státě a své rodiny podporují na dálku. Emigrace má přitom zničující dopad na úroveň řady sektorů: Mimo vlast si dnes totiž vydělává na chleba 80 % vysokoškolsky vzdělaných Guyanců, a v zemi tak chybějí vrcholoví manažeři, technici, doktoři i kvalifikovaní učitelé. 

S ropou, nebo bez ní? 

Ekonomika Guyany stojí a padá se zemědělstvím a těžebním průmyslem, konkrétně s vývozem cukru, bauxitu, zlata, krevet, dřeva a rýže – těchto šest komodit představuje 60 % tamního HDP. Navzdory závislosti na počasí a kolísavým cenám místní hospodářství v poslední dekádě relativně prosperuje a vládě se rovněž daří snižovat zahraniční dluh, jenž vznikl v 70. a 80. letech v důsledku socialistického modelu hospodaření. V tomto ohledu velmi pomohlo i rozhodnutí Meziamerické rozvojové banky, která v roce 2007 odpustila Guyaně dluh ve výši 470 milionů dolarů. 

Do budoucna může země hledět s mírným optimismem, zejména pokud se podaří v její prospěch vyřešit staletý hraniční spor s Venezuelou, která si od dob Britské Guyany nárokuje oblast západně od řeky Essequibo – tedy asi dvě třetiny guyanského území. Zhruba 200 km od pobřeží tohoto regionu se totiž nedávno podařilo objevit zásoby ropy. Ložisko, jež zmapovala americká společnost ExxonMobil, má zahrnovat 800 milionů až 1,4 miliardy barelů. Je jasné, že pro Guyanu coby třetí nejchudší stát západní polokoule by to znamenalo podstatnou finanční vzpruhu.

Smrt v osadě Jonestown

V listopadu 1978 se Guyana dostala do centra pozornosti světových médií, když tam za podivných okolností zaráz zemřelo celkem 918 osob. Většina z nich přitom patřila k americkému kultu Jamese Warrena „Jima“ Jonese: Chrám lidu (Peoples Temple) vznikl v roce 1955 a v době největšího rozmachu měl až dvacet tisíc členů. Původně ho provázela pověst organizace vyznávající hodnoty blízké těm křesťanským, postupně se však přikláněl ke komunismu a utopistickým idejím. Když pak v roce 1977 vyšlo najevo, že Jones sexuálně zneužil několik žen i mužů, uprchl vůdce kultu s více než tisícovkou přívrženců do Guyany, kde pro ně již od roku 1974 vznikala osada Jonestown.

TIP: Vražedné sekty: Šílenství ve Svatyni lidu

Netrvalo dlouho a veřejnost začínala tušit, že mnozí lidé zůstávají v Jonestownu proti své vůli. Sedmnáctého listopadu 1978 přiletěl na místo kongresman Leo Ryan, jenž hodlal na základě zpráv od příbuzných členů sekty situaci v osadě vyšetřit. Následujícího dne jej však při odletu zastřelila Jonesova soukromá ochranka a společně s kongresmanem zemřeli i čtyři lidé z jeho doprovodu. Jones pak nařídil příslušníkům sekty hromadnou sebevraždu. Dodnes se ovšem mluví spíš o masové vraždě, protože většina obětí byla ke zvrácenému činu zřejmě donucena násilím. Mezi více než 900 mrtvých bylo zhruba 300 dětí.

STRUČNÉ DĚJINY

Známá historie Guyany se píše od roku 1499, kdy k ústí řeky Essequibo dorazila výprava španělského mořeplavce Alonsa de Ojedy. První lidé – nomádi, kteří pak pozvolna osídlili Střední i Jižní Ameriku – tam však pravděpodobně připluli z Asie už před 35 tisíci lety. 

Ze tří kolonií jedna

Až do dob Kolumbových výprav měla guyanská společnost velmi jednoduchou podobu: Pobřeží obývali Arawakové a ve vnitrozemí žili Karibové. Dnes lze v zemi napočítat devět původních kmenů. Kryštof Kolumbus sice břehy Guyany spatřil při své třetí expedici už v roce 1498, ale první osady a následné kolonie tam nejdřív zakládali Nizozemci – nejprve Essequibo (1616), poté Berbice (1627) a nakonec Demeraru (1741). Během 18. století však oblast obsadili Britové a v roce 1814 jim Nizozemci oficiálně předali vládu. Roku 1831 se pak tři kolonie sloučily v jednu – Britskou Guyanu. 

Indie versus Afrika

Po zrušení otroctví v roce 1834 měli afro-guyanské otroky na plantážích cukrové třtiny nahradit námezdní dělníci. Připlouvali z Portugalska i Číny, ale především šlo o Indy, kteří dnes představují víc než dvě pětiny místní populace. Jejich potomkům se říká Indo-Guyanci a tvoří většinu obyvatel vesnic; potomci černošských otroků, k nimž se řadí zhruba každý třetí Guyanec, pak sídlí převážně ve velkých městech. Malá část amerických indiánů potom žije ve vnitrozemí. Vyhraněnost dvou hlavních majorit však čas od času přerůstá v otevřené šarvátky. V květnu 1966 získala země samostatnost a její dosavadní nezávislou historii do značné míry formovala právě etnická polarita, která se projevuje i v uspořádání politických stran.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyv.: zhruba 735 000; očekávaná doba dožití: 68,4 roku; prům. počet dětí: 2,04 na ženu; věková struktura: 27,12 % dětí do 15 let, 5,79 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. mladších 25,8 roku; městské obyv.: 28,6 %; etnické složení: potomci Indů 43,5 %, potomci Afričanů 30,2 %, míšenci 16,7 %, původní obyvatelé (indiáni) 9,1 %, ostatní 0,5 % (vč. Evropanů a Číňanů); náboženství: protestanti 30,5 %, katolíci 8,1 %, svědci Jehovovi 1,1 %, ostatní křesťanské církve 17,7 %, hinduisté 28,4 %, muslimové 7,2 %, ostatní 1,9 %, bez vyznání 4,3 %, bez určení 0,8 %; jazyky: oficiálním jazykem je angličtina, hodně se mluví guyanskou kreolštinou, indiánskými jazyky a hindštinou; obyv. pod hranicí chudoby: 35 %; gramotnost: 88,5 %.

Politika 

Typ vlády: parlamentní republika; samostatnost: od 26. 5. 1966 (dřív britská kolonie); hlava státu: prezident David Granger (od května 2015); šéf vlády: premiér Moses Nagamootoo; volby: prezidenta volí nepřímo národní shromáždění na pět let, může znovu kandidovat bez omezení; premiéra jmenuje prezident po parlamentních volbách.

Ekonomika

HDP na hlavu: 7 500 USD (odhad z r. 2015; ČR – 31 600 USD); měna: guyanský dolar (GYD), 1 USD = cca 200 GYD, 1 CZK = asi 7,8 GYD.

GEOGRAFIE

Rozloha: 214 969 km², tedy zhruba stejně jako Bělorusko; hranice: 2 933 km (s Brazílií, Surinamem a Venezuelou); délka pobřeží: 459 km; charakter území: většinou zvlněná vysočina, u pobřeží nížiny, v jižní části savana; podnebí: tropické, tedy horké a vlhké, zmírňované větry SV směru; dvě období dešťů – mezi květnem a srpnem a od listopadu do ledna; min. noční / max. denní teploty (°C) v Georgetownu: leden–březen 24/29, duben–červen 24–25/29–30, červenec až září 24–25/30–31, říjen–prosinec 24–25/29–31; nejnižší a nejvyšší bod: Atlantský oceán (0 m) / Mount Roraima (2 835 m).

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií:

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ledoborec Polarstern vyplul 20. září 2019 z norského Tromsø a 6. října se v Severním ledovém oceánu připojil ke kře. Šedá šipka znázorňuje, kterým směrem se loď zřejmě vydá. Do přístavu v německém Bremerhavenu by se měla podle plánu vrátit letos v říjnu.

Zajímavosti

V prachu se může skrývat rezistence na antibiotika 

Věda

Půlmilionový roj sarančat pustinných (Desert locust) dokáže za jediný den spořádat stejné množství jídla jako 10 slonů, 25 velbloudů nebo 2 500 lidí. Velké roje mohou mít až 80 milionů jedinců.

Revue

Bohatství v kopcích nad solným jezerem objevili už neolitičtí zemědělci

Historie

Požár při testu motorů Reaver.

Vesmír

Jádro oblasti rozšíření kakadu palmového (Probosciger aterrimus) se omezuje na region Nové Guineje a cíp na severu Austrálie.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907