Život pod hladinou Jihoafrické republiky: Místo, kde se prohánějí žraloci

Motory naší lodě jedou na plný plyn a já už přes hodinu sleduji otevřené moře. Pevnina je za námi stále dál a dál, až se nakonec nadobro ztratí za obzorem. Někde tam před námi na širém oceánu se pohybují žraloci, cíl naší cesty. Jihozápadní pobřeží Jihoafrické republiky, kam zasahuje teplejší a čistší Agulhaský proud z Indického oceánu a mísí se s atlantským Benguelským proudem, je jejich nynějším útočištěm.

Hrany těchto vodních mas poskytují žralokům dostatek potravy. Najít tyto predátory je ale čím dál tím větší sázka do loterie, jejich počty se každým dnem tenčí a nám nezbytné vnadění zabere několik hodin. Konečně klidnou hladinu prořízne trojúhelníkovitá ploutev a z kabiny zazní: „Shark! Let´s go guys!“ (Žralok! Jdeme na to chlapi!)

Deset milionů ulovených ročně

Žralok modrý (Prionace glauca) je převážně pelagický (žijící v otevřených vodách) tvor. V tropech dává tento druh přednost větší vzdálenosti od hladiny a dokáže se ponořit až do hloubky 350 metrů. Můžeme se s ním setkat takřka na celé planetě, v mírném až subtropickém pásmu. Na svých toulkách využívá oceánských proudů. Například jsou doložené migrační trasy žraloků modrých s využitím Golfského proudu z Ameriky do Evropy a zpět. 

Tento druh je snadno rozeznatelný od jiných žraloků. Má štíhlé tělo s protáhlým, špičatým rypcem, dlouhé ploutve a velké tmavé oči a nezaměnitelnou modrou barvu na boční a hřbetní části těla. Samec může dorůstat délky tří metrů, samice až čtyř při váze kolem 200 kilogramů (jsou popsané i případy, kdy se váha blížila ke 400 kilogramům).

Jsou živorodí a stejně jako u jiných žraloků, tak i u tohoto druhu dochází k tomu, že samec se při kopulaci zakusuje do samice. Ta má z toho důvodu dvakrát až třikrát silnější kůži než samci.

Žralok modrý býval nejhojnějším druhem v oceánech, dnes je kvůli nadměrnému rybolovu ohrožen. Jeho maso je sice jedlé, ale loví se převážně kvůli ploutvím, z nichž se připravuje polévka. Střízlivé odhady hovoří o deseti milionech každoročně ulovených modrých žraloků.

Zvědavost bez agrese

Jako jeden z prvních se dostávám do vody a hned po kontaktu s hladinou se na mě připlouvá podívat zhruba dva metry dlouhý žralok modrý. Odrážím ho foťákem a snažím se co nejrychleji dostat k návnadě, která je na laně v asi desetimetrové hloubce. 

Než se ale dostanu k určenému cíli, objeví se z temnoty oceánu druhý žralok modrý. Lze snadno poznat, že „modrák“ je fascinován svým vlastním odrazem v mém objektivu, protože se mi začne tlačit na fotoaparát. Focení je v ten okamžik nemožné, a tak musím žraloka chytit a odtáhnout kousek od kamery, abych byl vůbec schopen něco vyfotit. Více než hodinový ponor si neskutečně užívám. Oba žraloci jsou kontaktní, ale bez náznaku nějaké agrese. 

Nejrychlejší překvapení

Najednou z hlubin připlouvá jiné, rychle se pohybující tělo dalšího tvora. Rychlé až zbrklé pohyby ukazují, že dnes máme opravdu velké štěstí. Naše návnada totiž přilákala nejrychlejšího žraloka světa – žraloka mako (Isurus oxyrinchus). Vzácný druh, který křižuje teplejší vody světových oceánů, se málokdy ukáže na návnadu. Zástupce dvou druhů, kteří nyní plavou vedle nás, je poznat na první pohled: Tvar těla a pohyb je zcela odlišný. 

Mako se navíc ani na chvíli nezastaví, každý jeho sval neustále pracuje na plné obrátky. Zvědavá paryba s otevřenou tlamou plnou ostrých špičatých zubů na mě najíždí a její tuňákovité tělo změní směr vždy jen pár centimetrů přede mnou. Mačkám spoušť o sto šest a fotoaparát plní kartu jedním snímkem za druhým. Žralok vždy vypluje z hlubin, proletí mezi námi a opět rychle mizí v temnotě pod námi. Po deseti minutách se nadobro vytratí a já po úžasném zážitku jen doufám, že jeho život neskončí někde na udici či v síti rybářů.

Neúnavný plavec a lovec

Žralok mako je hrdinou slavného Hemingwayova románu Stařec a moře. Výraz mako pochází z maorštiny a v překladu znamená prostě žralok, ale také žraločí zub. První část latinského pojmenování Isurus lze přeložit jako stejnoocasý zatímco oxyrinchus znamená špičatý čenich. Je jedním ze šesti zástupců čeledi lamnovitých (Lamnidae), sem patří například velký bílý žralok (Carcharodon carcharias), ale také dávno vyhynulý Carcharodon megalodon, který dorůstal úctyhodných osmnácti metrů a byl obávaným dravcem oceánů.

Dodnes žijící bratranec mako dorůstá délky až 3,5 metru a v některých případech váhy 400 kilogramů. Obecně platí, že samice jsou robustnější než samci, což dokazuje i rekordní zvážená kalifornská samice se 795 kilogramy. Rod Isurus obsahuje dva druhy krátkoploutvé (Isurus oxyrinchus) a dlouhoploutvé (Isurus paucus), označované někdy jako žralok východní.

Stejně jako žralok modrý, tak i mako je pelagickým druhem, jenž se pohybuje ve vodách mírného a tropického pásma na celém světě. Za potravou nebo při hledání partnera zdolávají žraloci mako obrovské vzdálenosti. Existuje například zdokumentovaný případ, kdy jeden mako uplaval 2 128 kilometrů za 37 dní. Živí se hlavonožci, kostnatými rybami včetně makrel, tuňáků a mečounů. Je ovšem schopen ulovit i jiné druhy žraloků, delfíny, mořské želvy či ptáky. 

Gepard moří

Žraloci mako mají elegantní tvar těla s dlouhým kuželovitým nosem. Jejich tělo má hydrodynamičtější tvar než jakýkoliv jiný druh žraloka. Ocasní ploutev je tvarovaná do půlměsíce, druhá hřbetní ploutev je výrazně menší než první. Tvar těla v kombinaci s výkonným krevním oběhem, který udržuje teplotu jejich těla vyšší o 4 až 7 °C, než je teplota okolní vody, jim dává výhodu oproti studenokrevné kořisti. Jejich rychlost běžně překračuje hranici 50 km/h, ale někteří zoologové se domnívají, že by mohli vyvinout rychlost až dvojnásobnou. To by z nich udělalo nejrychlejšího mořského tvora.

TIP: Mýty o krvelačných monstrech: Potápění se žraloky na vlastní kůži

Vracíme se zpět do přístavu, po dvouhodinové plavbě míjíme Cape Point, nejjižnější cíp poloostrova Mysu Dobré naděje a pokračujeme dál do zátoky False Bay. Hledím na moderní domy na pobřeží a následně mi oči opět ujedou na otevřený oceán, kde je pod hladinou ještě tolik neznámého. V hlavě mi proudí myšlenky o tom, že víme víc o dějích v kosmu než o tom, co se děje na naší planetě někde tam hluboko v oceánech. Ale kvůli naší vlastní činnosti se možná už nedozvíme, jak některé zákonitosti fungují. Naštěstí se ukazuje, že je mnoho lidí, kteří se tyto vztahy snaží pochopit a chránit je, aby tu příroda včetně obdivuhodných žraloků zůstala i pro další generace.