Znovuzrozená štika moří: Jak chutná dřina u vesla slavné řecké triéry

26.08.2019 - Karolína Tomašková

Řecké válečné lodi zvané triéry se zapsaly do dějin, když s jejich pomocí dokázali Řekové odrazit invazi Peršanů v 5. století před naším letopočtem. Sláva řeckých mořeplavců ožila v podobě 47tunové repliky, kterou mořští vlci spustili na vodu u ostrova Salamis nedaleko Athén

<p>Celkový pohled na triéru plnou lidí. Všimněte si, jak málo prostoru mají veslaři kolem sebe.</p>

Celkový pohled na triéru plnou lidí. Všimněte si, jak málo prostoru mají veslaři kolem sebe.


Reklama

Starověcí Řekové se proslavili mimo jiné i jako vynikající mořeplavci, kteří moře ovládli díky skvělé organizaci a morálce a také pozoruhodným válečným lodím, jimž se říkalo triéry. 

Turisté za vesly triéry 

Triéra byla chloubou antického Řecka a svým pánům zajistila nadvládu nad Středozemním mořem. Loď pohánělo sto sedm­desát veslařů a dokázali s ní dosáhnout rychlosti až devíti námořních uzlů, což představuje asi 17 km/h. Věrná replika válečné lodi dnes vozí nadšené turisty, kteří mají jedinečnou možnost sami usednout za vesla. Ani při perfektní synchronizaci ale nevyvinou takovou rychlost, jakou kdysi dávno dosahovali zocelení Athéňané.

„Naše loď pojme 200 lidí. Největší úskalí představuje bezpečnost, ale naštěstí jde zatím všechno dobře. Turisty nejdřív učíme veslovat, protože to většina lidí neumí,“ říká kapitán triéry Nikos Polychronakis. Replika triéry poprvé dosedla na mořskou hladinu v roce 2015 a o rok později začala na dvouhodinovou projížďku brát i zvídavé cestovatele. Například řeckého učitele Giorgose Ladise, který je po plavbě skutečně nadšený: „Veslování byla úžasná zkušenost. Dá vám to představu, jak žili naši předci, když veslovali na starověkých triérách. Je to jedinečný a neuvěřitelný zážitek.“

Obratné a křehké 

Pouhých pět a půl metru širokou triéru s největší pravděpodobností nezkonstruo­vali jako první Řekové, ale Féničané. Až Řekové ale 37 metrů dlouhé plavidlo využili ve službách námořnictva. Triéra i tehdy nesla bezmála 200 lidí – kromě veslařů její palubu chránili 4 lukostřelci a 14 těžkooděných hoplítů. Úspěch triér tkvěl zejména v jejich obratnosti. Loď se za pouhou minutu dokázala otočit o 180 stupňů a bronzovým klounem (tedy svým čumákem) probodla plavidlo nepřítele.

„Je to zajímavá loď. Je poměrně úzká, takže se musíte vtěsnat na místo. Velmi důležitá je koordinace, jinak se vám můžou lehce zkřížit vesla s ostatními,“ popisuje zkušenost z veslařské lavice švýcarský turista Martin Roosli. Triéra byla kvůli požadavku na maximální zrychlení ve výsledku velmi křehká, její slabiny se projevily při dlouhých plavbách…

Dřina na zkoušku

Za klidného počasí sice dokázaly tyto mořské štiky doplout z Athén až do malé Asie a překonaly tak vzdálenost 600 kilometrů, ale jakmile se vzedmuly vlny, malý ponor a štíhlý trup představovaly pro posádku smrtící past. Poslední námořní bitva peloponéské války ostatně skončila pro Athéňany katastrofou.

Slavná válečná plavidla byla konstruovaná tak, aby dokázala co nejrychleji obeplout nepřítele a zasadit jeho lodi smrtící ránu. Rychlost triéry se zvyšovala i umístěním co nejvíce veslařů na malou plochu. Veslaři proto seděli stejně jako dnešní turisté ve třech řadách těsně nad sebou. Nebyl to žádný med, což je jasné i z usilovných výrazů dočasných mořeplavců, jimž stačí okusit tvrdou řeholi starověkých veslařů na pouhé dvě hodiny plavby. „Překvapilo mě, jak moc to dá zabrat, než se loď pohne dopředu. Upřímně si neumím moc představit, že bych vesloval celou cestu od jednoho ostrova ke druhému,“ utírá si pot z čela Švýcar Martin Roosli. 

Lavičky ve třech řadách

Název triéra pochází z řeckého výrazu triērēs, což doslova znamená „třířadá“, v latině se této lodi říkalo trireme, tedy „se třemi lavicemi vesel“. Tento typ lodi používali kromě Řeků také Féničané a Římané.


Rychlost na moři

Na moři se rychlost udává v uzlech, což je jedna námořní míle (tedy 1 852 metrů) za hodinu. Dříve se k měření rychlosti používalo jednoduché zařízení – dlouhá šňůra opatřená na jedné straně plováky. Šňůra se z paluby jedoucí lodi spustila stranou s plováky na hladinu a námořník si nechával mezi prsty proklouzávat uzly uvázané na druhém konci odvíjející se šňůry. Ty od sebe byly vzdáleny zhruba 14,4 metru (47 stop a 3 palce). Výsledná rychlost v uzlech pak odpovídala množství uzlů, které rukama námořníka prošly za 28 sekund (čas se měřil na přesýpacích hodinách).

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Escobar měl na svědomí tisíce životů. V Medellínu sotva potkáte někoho, kdo by neznal některou z obětí.

Cestování
Historie

Jeden z australských sklípkanců. Tento pavouk patří k nejnebezpečnějším druhům zvířat na světě a jedno jeho kousnutí může být pro člověka smrtelné.

Věda

Mlha v atmosféře Pluta na snímku sondy New Horizons

Vesmír

Hamburger byl populární už v antice

Věda

Izraelské A-4 Skyhawky se osvědčily, tyto stroje však už čekají na rozebrání.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907