100+1 zahraniční zajímavost 9/25: Jak vzniká skládka na Měsíci

Víte, jak spolehlivě poznáte, že se někde usadil člověk? Ne, jeho přítomnost neprozradí udržovaná kulturní krajina ani artefakty či malby na stěnách jeskyní. Půjde jednoduše o to, že všude kolem – a teď prosím čtenáře o laskavé prominutí – bude bordel jako v tanku. Odpadky rozházené po širokém okolí představují nejtypičtější rys dávných osídlení, což pro dnešní archeology znamená doslova zlatý důl. Běžná sídliště v dobách lovců mamutů pokrývaly zbytky kostí a klů, pazourkové manufaktury byly plné odštěpků a v nedalekých jámách hnily zbytky kůží a výkaly.

Každá velká civilizace se musela vypořádat se dvěma ohromnými komplikacemi, jež souvisely s existencí měst: Jak do nich přivést dostatek vody? A jak z nich naopak odvézt odpad? V zásadě se přitom jedná o problémy akutní i dnes. S popsaným titánským úkolem zápasí všechny metropole v zemích třetího světa a v mnoha z nich se nekonečné hory odpadků staly nedílným koloritem chudinských čtvrtí. Víte, jak dával Islámský stát až do posledních chvil své existence najevo, že přetrvá navěky? Popeláři vyváželi smetí, přestože na ně padaly bomby – zatímco zkorumpovaný irácký stát se na podobný servis nezmohl ani v časech míru.

Člověk zkrátka z podstaty své existence, kdy přetváří přírodu v nástroje přežití, produkuje odpad. A zmíněný fenomén se s ním už před několika dekádami přesunul i do vesmíru. Důkaz neposkytují jen statisíce kusů vysloužilé techniky a šrotu, jež krouží na oběžné dráze Země – ale také odpadky, včetně exkrementů, zanechané na lunárním povrchu posádkami misí Apollo. Více se nejen o tomto tématu dočtete v novém čísle 100+1 zahraničních zajímavostí.