Vznik pražského biskupství: Prvním biskupem byl učený mnich z Magdeburku

12.07.2016 - Eva Svobodová

Český kníže dobře věděl, že obstát mezi konkurenčními panovníky dokáže pouze tehdy, pokud bude jeho země a obyvatelstvo křesťanské. Strategie byla jasná – zajistit zemi vlastní biskupství

<p>Svatý Vojtěch asi 956 – 23. dubna 997, v zahraničí známý spíše pod svým biřmovacím jménem Adalbert, byl druhý pražský biskup. Pocházel z rodu Slavníkovců.</p>

Svatý Vojtěch asi 956 – 23. dubna 997, v zahraničí známý spíše pod svým biřmovacím jménem Adalbert, byl druhý pražský biskup. Pocházel z rodu Slavníkovců.


Reklama

Boleslav I. se inspiroval Velkou Moravou, jejíž vládci spoluprací s papežem dosáhli na čas vlastní nezávislé zemské církve v čele s arcibiskupem Metodějem. Jejich příklad vedl Boleslava I. na sklonku šedesátých let 10. století k vyslání diplomatického poselstva, jehož cílem byl Řím.

Nezávislost na Řezně

V čele poselstva stála poněkud překvapivě žena, kterou byla Boleslavova vlastní dcera Mlada. Ta dosáhla na svou dobu neobyčejného vzdělání, jež získala pravděpodobně v bavorském Řezně, městě, s nímž měly přemyslovské země úzké kontakty. Zde také sídlil biskup, do jehož sféry vlivu přemyslovské země od přijetí křesťanství církevně spadaly. Při pražském sídle Přemyslovců pak zřejmě působil jeho zástupce, který přímo dohlížel na tyto oblasti. Aby se od řezenského biskupství směly odštěpit a mohla vzniknout nová diecéze, musel by k tomu tamní biskup dát souhlas. 

Z důvodu odporu řezenského biskupa Michaela ale Boleslavovy země neobdržely nic. Teprve s jeho smrtí v roce 972 mohlo dojít ke změně. Jeho nástupcem se totiž stal Wolfgang, později svatořečený, který již měl pro potřeby sousedního státu větší pochopení. To však již nežil ani český kníže, v jeho úsilí nyní pokračoval syn Boleslav II. 

Výsledkem dlouhých jednání byla nakonec bula papeže Jana XIII., jež představovala zakládací dokument biskupství. Nakonec akt schválil i řezenský biskup Wolfgang a zbýval tak ještě souhlas říšského panovníka jakožto hlavní světské autority, který kandidáta s konečnou platností dosazoval do úřadu. 

Biskupská role

Jelikož v domácích vodách neexistoval dostatečně vzdělaný a schopný kandidát pro takovou funkci, musel na pražský biskupský stolec nastoupit Sas. Cizinec se jmenoval Dětmar a původně žil jako benediktinský mnich v saském klášteře Corvey. České prostředí však znal, v Praze totiž nějakou dobu před svým zvolením pobýval.

TIP: Když se perou biskupové: Olomoucké biskupství vs. Praha

Císař Ota volbu potvrdil tím, že mu udělil prsten a berlu v aktu takzvané investitury. Poté se již mohlo přistoupit k samotnému Dětmarovu vysvěcení, k němuž došlo v lednu roku 976 v alsaském Brumptu. Obřad provedl mohučský arcibiskup Willigis, jenž se stal novým Dětmarovým nadřízeným, stejně tak jako jeho moravského kolegy. České země totiž od nynějška patřily pod církevní provincii s centrem v poměrně vzdálené porýnské Mohuči. 

Existence domácího biskupství však v každém případě znamenala značný krok vpřed. Noví kněží již nemuseli odcházet pro vysvěcení do ciziny a dohled mohučského metropolity se postupem času stával stále více formálním.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vesmír

Norimaki Synthesizer ve variantě pro digitální ochutnávání suši

Věda
Revue

Elisabeth na autoportrétu

Historie
Vesmír
Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907