Aapravasi Ghat: Mauricijské překladiště námezdních dělníků

Ostrov ležící v Indickém oceánu východně od Madagaskaru spravovalo Spojené království coby jednu ze svých kolonií až do roku 1968. Právě tam také evropská země zahájila velký experiment s využitím svobodné pracovní síly poté, co počátkem 30. let 19. století vstoupil v platnost zákon o zrušení otroctví a na většině území impéria včetně jeho podrobených teritorií se vlastnictví otroků stalo nelegálním. Cílem britské vlády bylo prokázat, že i prostřednictvím svobodné práce lze dosáhnout hospodářského úspěchu. Zaměstnat osvobozené otroky, kteří nyní vyžadovali vyšší mzdu a solidní pracovní podmínky, by ovšem znamenalo značné náklady – a proto padla volba na dělníky z jiných částí světa.

Půl milionu Indů

První vlnu tvořili pracovníci z portugalské Madeiry, osvobození Afroameričané z USA a zchudlí Číňané. Nicméně záhy se ukázalo, že větší příslib skýtají Indové: Země v té době procházela hospodářskou krizí a mnozí tamní obyvatelé byli ochotní pracovat i za nízkou mzdu. Podle nového systému dostali přidělenou práci na různých místech koloniální říše, a to výměnou za náklady na cestu, základní ubytování a nevelký plat. Právě z Indie na Mauricius postupně připlulo půl milionu dělníků, primárně na sklízení cukrové třtiny. A zatímco někteří zůstali, jiní putovali dál do Karibiku či Austrálie.

Poslední loď

Nově příchozí získali na Mauriciu dočasné ubytování v komplexu vybudovaném na místě původního skladiště, v přístavu hlavního města Port-Louis. Areál se poté postupně rozšiřoval, až nakonec pojal tisícovku dělníků. Ve druhé polovině 19. století však globální poptávka po cukrové třtině klesala s tím, jak naopak rostla obliba cukrové řepy. Doplatily na to i mauricijské plantáže, které navíc v 60. letech zasáhla epidemie malárie. Množství potřebných pracovníků se tak postupně snižovalo a poslední loď s námezdními dělníky přistála v mauricijské metropoli v roce 1923.

Na popud indické premiérky Indiry Ghándíové se později někdejší imigrační depo pod názvem Aapravasi Ghat stalo chráněnou kulturní památkou, jež si v roce 2006 vysloužila i zápis na seznam UNESCO.