Alkohol v lidských dějinách: 5 osudových kapitol z historie pijáctví

12.05.2019 - Marek Telička

Historie lidstva je nerozlučně spjata s lihovinami. Následujících pět historických skutečností v pijáckých análech nad jiné vyniká

<h3>1. Petr Veliký, milovník vodky</h3><p><strong>Největší pokuta synody:</strong> vypít naráz „velkého orla“ – 1,5 litru vodky<br /><strong>Kariéra u dvora:</strong> car prý povýšil nejednoho generála, pokud se ukázalo, že je zdatným pijanem</p><p>Pokud by se mezi všemi vládci světa všech dob hledal největší pijan, neměl by asi ruský car Petr I. Veliký vážnější konkurenci. Vydržel prý opravdu hodně a alkohol jej nikdy nezmohl úplně. <strong>V roce 1695 panovník mimo jiné založil spolek Nejopilejší synoda, jako parodii na shromáždění nejvyšších církevních hodnostářů</strong>. První pravidlo spolku znělo, že se jeho členové musejí opít každý den a do postele nikdy nesmějí jít střízliví.</p><p>Voltaire v biografii Petra Velikého popisuje, jak Nejopilejší synoda volila nového „papeže“: <strong>Před samotnou volbou se pořádal osmidenní pijácký dýchánek a jeho účastníci museli každých patnáct minut polknout čajovou lžičku vodky</strong>, přičemž je obsluhovali nazí sloužící. A „papežem“ se nakonec stal dvorní šašek.</p>

1. Petr Veliký, milovník vodky

Největší pokuta synody: vypít naráz „velkého orla“ – 1,5 litru vodky
Kariéra u dvora: car prý povýšil nejednoho generála, pokud se ukázalo, že je zdatným pijanem

Pokud by se mezi všemi vládci světa všech dob hledal největší pijan, neměl by asi ruský car Petr I. Veliký vážnější konkurenci. Vydržel prý opravdu hodně a alkohol jej nikdy nezmohl úplně. V roce 1695 panovník mimo jiné založil spolek Nejopilejší synoda, jako parodii na shromáždění nejvyšších církevních hodnostářů. První pravidlo spolku znělo, že se jeho členové musejí opít každý den a do postele nikdy nesmějí jít střízliví.

Voltaire v biografii Petra Velikého popisuje, jak Nejopilejší synoda volila nového „papeže“: Před samotnou volbou se pořádal osmidenní pijácký dýchánek a jeho účastníci museli každých patnáct minut polknout čajovou lžičku vodky, přičemž je obsluhovali nazí sloužící. A „papežem“ se nakonec stal dvorní šašek.

<h3>2. Nejdřív alkohol, potom kolo</h3><p><strong>Stáří:</strong> nejméně 9 000 let, jak dokládá archeologický nález z Číny<br /><strong>Vynález kola:</strong> zhruba v roce 3500 př. n. l., tedy asi o 3 500 let později než alkohol</p><p>Dodnes s jistotou nevíme, kde a kdy lidé poprvé objevili alkohol a jeho účinky. Zcela určitě se však jednalo o náhodu: <strong>sběrači plodů zřejmě našli a zkonzumovali již částečně zkvašené ovoce</strong>. A pocit, který se poté dostavil, se jim nejspíš zalíbil – ostatně podobně se v jižní Africe ze zkvašených plodů stromu marula opíjejí i sloni a opice. Netrvalo dlouho, a od sběru zkvašených plodů přešli lidé ke sbírání čerstvého ovoce a k cílené produkci alkoholu: nejprve zcela jistě nějakým primitivním postupem a později stále sofistikovaněji.</p><p>Zatím nejstarší archeologický nález svědčící o požívání alkoholu pochází z pravěké čínské vesnice. <strong>Na keramických střepech starých zhruba devět tisíc let se podařilo objevit stopy lihoviny z medu s obsahem okolo 10 % alkoholu</strong>. Uplynulo dalších tři a půl tisíce let, než naši předci v Mezopotámii vynalezli hrnčířský kruh, a ještě o něco později začali lidé využívat kolo a stavět jednoduché vozy. Se značnou jistotou lze tedy říct, že už první vozkové měli problémy s „řízením pod vlivem“.</p>

2. Nejdřív alkohol, potom kolo

Stáří: nejméně 9 000 let, jak dokládá archeologický nález z Číny
Vynález kola: zhruba v roce 3500 př. n. l., tedy asi o 3 500 let později než alkohol

Dodnes s jistotou nevíme, kde a kdy lidé poprvé objevili alkohol a jeho účinky. Zcela určitě se však jednalo o náhodu: sběrači plodů zřejmě našli a zkonzumovali již částečně zkvašené ovoce. A pocit, který se poté dostavil, se jim nejspíš zalíbil – ostatně podobně se v jižní Africe ze zkvašených plodů stromu marula opíjejí i sloni a opice. Netrvalo dlouho, a od sběru zkvašených plodů přešli lidé ke sbírání čerstvého ovoce a k cílené produkci alkoholu: nejprve zcela jistě nějakým primitivním postupem a později stále sofistikovaněji.

Zatím nejstarší archeologický nález svědčící o požívání alkoholu pochází z pravěké čínské vesnice. Na keramických střepech starých zhruba devět tisíc let se podařilo objevit stopy lihoviny z medu s obsahem okolo 10 % alkoholu. Uplynulo dalších tři a půl tisíce let, než naši předci v Mezopotámii vynalezli hrnčířský kruh, a ještě o něco později začali lidé využívat kolo a stavět jednoduché vozy. Se značnou jistotou lze tedy říct, že už první vozkové měli problémy s „řízením pod vlivem“.

<h3>3. Římské legie a evropské víno</h3><p><strong>Na trůně:</strong> všichni čtyři římští císaři vládnoucí v letech 37–69 byli pravděpodobně alkoholiky<br /><strong>Proti kocovině:</strong> Římané věřili, že nejlepším lékem na kocovinu je smažený kanár</p><p>Římská říše ovlivnila dnešní západní civilizaci v mnoha ohledech, včetně rozšíření „kultury vína“. V Římě patřil zmíněný nápoj ke každodenním nezbytnostem – směli ho pít nejen muži z aristokratických kruhů, ale také ženy, obyčejní rolníci, a dokonce otroci. Dostatečné zásoby museli mít samozřejmě také vojáci ve vzdálených koloniích, a s expanzí impéria tudíž expandovalo i vinařství. <strong>Bez římských vojsk by tak dnes zřejmě neexistovaly vinohrady ve Francii, Německu, Portugalsku a Španělsku</strong>.</p><p>V Řecku se víno nalévalo vždy až po jídle, římské zvyky však vyžadovaly alkoholický nápoj před hodováním, během něj i po něm. Z této doby známe také snad první pijácké „hry“ – <strong>například povinnost vypít naráz tolik pohárů vína, kolik bodů padne při hodu kostkou</strong>.</p>

3. Římské legie a evropské víno

Na trůně: všichni čtyři římští císaři vládnoucí v letech 37–69 byli pravděpodobně alkoholiky
Proti kocovině: Římané věřili, že nejlepším lékem na kocovinu je smažený kanár

Římská říše ovlivnila dnešní západní civilizaci v mnoha ohledech, včetně rozšíření „kultury vína“. V Římě patřil zmíněný nápoj ke každodenním nezbytnostem – směli ho pít nejen muži z aristokratických kruhů, ale také ženy, obyčejní rolníci, a dokonce otroci. Dostatečné zásoby museli mít samozřejmě také vojáci ve vzdálených koloniích, a s expanzí impéria tudíž expandovalo i vinařství. Bez římských vojsk by tak dnes zřejmě neexistovaly vinohrady ve Francii, Německu, Portugalsku a Španělsku.

V Řecku se víno nalévalo vždy až po jídle, římské zvyky však vyžadovaly alkoholický nápoj před hodováním, během něj i po něm. Z této doby známe také snad první pijácké „hry“ – například povinnost vypít naráz tolik pohárů vína, kolik bodů padne při hodu kostkou.

<h3>4. Lepší než voda?</h3><p><strong>Spotřeba v USA na osobu:</strong> 80 l piva, 3 l tvrdého alkoholu a 8 l vína<br /><strong>Spotřeba v ČR na osobu:</strong> 144 l piva, 7 l tvrdého alkoholu a 19 l vína</p><p>Jedna sklenka na probuzení a další během dne, aby šla práce lépe od ruky. Večer pak s kamarády do hospody, kde padne pár piv a k tomu nějaký ten „panáček“. Česká republika je zemí alkoholu velmi nakloněnou a podobný obrázek u nás vidíme často – těžkých pijáků však přece jen ubývá. <strong>Důvodem je prý mimo jiné fakt, že za socialismu se nějaká ta alkoholem způsobená pracovní neschopnost strpěla</strong>, zatímco dnes si zaměstnavatelé dávají na společensky unavené zaměstnance pozor.</p><p>K mírnému „vystřízlivění“ došlo také na opačné straně oceánu. Američtí osadníci v 16. a 17. století považovali alkohol nejen za společenský nápoj, ale za téměř všemocnou medicínu a životabudič. <strong>Podle údajů z roku 1790 vypil každý Američan starší 15 let ročně asi 129 litrů piva, 19 litrů whisky a čtyři litry vína</strong>. Tato „výkonnost“ souvisela i s faktem, že se kolonizátoři vyhýbali neověřeným zdrojům vody. Alkohol zkrátka představoval bezpečnější tekutinu. <strong>Ovšem v roce 2010 spotřeboval průměrný obyvatel USA už „jen“ 80 litrů piva</strong>, šest litrů tvrdého alkoholu a osm litrů vína.</p>

4. Lepší než voda?

Spotřeba v USA na osobu: 80 l piva, 3 l tvrdého alkoholu a 8 l vína
Spotřeba v ČR na osobu: 144 l piva, 7 l tvrdého alkoholu a 19 l vína

Jedna sklenka na probuzení a další během dne, aby šla práce lépe od ruky. Večer pak s kamarády do hospody, kde padne pár piv a k tomu nějaký ten „panáček“. Česká republika je zemí alkoholu velmi nakloněnou a podobný obrázek u nás vidíme často – těžkých pijáků však přece jen ubývá. Důvodem je prý mimo jiné fakt, že za socialismu se nějaká ta alkoholem způsobená pracovní neschopnost strpěla, zatímco dnes si zaměstnavatelé dávají na společensky unavené zaměstnance pozor.

K mírnému „vystřízlivění“ došlo také na opačné straně oceánu. Američtí osadníci v 16. a 17. století považovali alkohol nejen za společenský nápoj, ale za téměř všemocnou medicínu a životabudič. Podle údajů z roku 1790 vypil každý Američan starší 15 let ročně asi 129 litrů piva, 19 litrů whisky a čtyři litry vína. Tato „výkonnost“ souvisela i s faktem, že se kolonizátoři vyhýbali neověřeným zdrojům vody. Alkohol zkrátka představoval bezpečnější tekutinu. Ovšem v roce 2010 spotřeboval průměrný obyvatel USA už „jen“ 80 litrů piva, šest litrů tvrdého alkoholu a osm litrů vína.

<h3>5. Jedem proti jedu</h3><p><strong>Trvání prohibice:</strong> od ledna 1920 do prosince 1933<br /><strong>Oběti:</strong> v prvním roce po zavedení zmíněného opatření zemřelo jen v New Yorku 400 lidí, rok nato dalších 700</p><p>Ve 20. letech 20. století se americká federální vláda marně snažila snížit v zemi spotřebu alkoholu. Ani několik let po zavedení prohibice se však kýžené výsledky nedostavily a naopak rostly zisky pašeráků lihovin. Za vlády prezidenta Calvina Coolidge tak v polovině 20. let nastoupilo neslýchané opatření: Vládní úředníci dobře věděli, že mnoho průmyslově vyráběného alkoholu později zcizí překupníci, a <strong>rozhodli se proto přidávat do suroviny různé jedy, aby konzumenty odradili</strong>. Do alkoholu se tudíž míchal formaldehyd, chloroform nebo metylalkohol. Spotřebitelé se však otravy nezalekli, což mělo mnohdy fatální důsledky.</p><p>Edward Behr, autor knihy Třináct roků, které změnily Ameriku, uvádí, že <strong>na následky otravy zemřelo v USA více než padesát tisíc lidí</strong>. Mnozí další skončili jako mrzáci nebo přišli o zrak.</p>

5. Jedem proti jedu

Trvání prohibice: od ledna 1920 do prosince 1933
Oběti: v prvním roce po zavedení zmíněného opatření zemřelo jen v New Yorku 400 lidí, rok nato dalších 700

Ve 20. letech 20. století se americká federální vláda marně snažila snížit v zemi spotřebu alkoholu. Ani několik let po zavedení prohibice se však kýžené výsledky nedostavily a naopak rostly zisky pašeráků lihovin. Za vlády prezidenta Calvina Coolidge tak v polovině 20. let nastoupilo neslýchané opatření: Vládní úředníci dobře věděli, že mnoho průmyslově vyráběného alkoholu později zcizí překupníci, a rozhodli se proto přidávat do suroviny různé jedy, aby konzumenty odradili. Do alkoholu se tudíž míchal formaldehyd, chloroform nebo metylalkohol. Spotřebitelé se však otravy nezalekli, což mělo mnohdy fatální důsledky.

Edward Behr, autor knihy Třináct roků, které změnily Ameriku, uvádí, že na následky otravy zemřelo v USA více než padesát tisíc lidí. Mnozí další skončili jako mrzáci nebo přišli o zrak.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Přes porážku u Bzury dokázala část polské armády ustoupit za Vislu a směřovala na jihovýchod země. Do průběhu bojů ale osudově zasáhla sovětská invaze do Polska ze 17. září 1939.

Zajímavosti

Oblíbené i obávané buráky

Věda

Devět metrů dlouhý bazén pojme až deset plavců.

Revue

Rentgenový záblesk supermasivní černé díry galaxie GSN 069

Vesmír

 Torpédovka 79T táhne vrak vzducholodě do přístavu v zálivu Veruda

 

Válka

Císař Karel VI. jako český král v korunovačním rouchu.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907