Americké kaňony Bryce a Cedar Breaks: Údolí plná jehel

20.11.2017 - Miloš a Kateřina Motani

Pro indiány kmene Paiute představují útvary v Bryce Canyon postavy lidí, které tady Manitou za neposlušnost a bezbožnost nechal zkamenět. Není ani potřeba zvláštní představivosti, abyste je ve zdejších skalních útvarech objevili i vy

Obří kamenný kotel -<p>Otevřený kotel Bryce Amphitheater je okolo pěti kilometrů široký a hluboký přibližně dvě stě padesát metrů</p>
Obří kamenný kotel -

Otevřený kotel Bryce Amphitheater je okolo pěti kilometrů široký a hluboký přibližně dvě stě padesát metrů


Reklama

V jižní části Utahu, nedaleko od osady Topic, se nachází kaňon neobyčejné krásy. Poměrně známý a hodně navštěvovaný Národní park Bryce Canyon vlastně z geomorfologického hlediska není pravým kaňonem, který vyhloubila řeka. Spíš jde o otevřenou širokou kotlinu. Voda, sníh a vítr tady do vrásněním odkrytých skal vymodelovaly plno zvláštních útvarů – nesčetné sloupy, zdi, minarety a jehly. Mezi věžičkami se objevují i okna a kamenné mosty.

Okolo Růžových útesů

Silně zerodovaný vápencový pískovec v Bryce Canyon je oproti jiným částem Utahu mnohem světlejší. Červená až rezavá barva přechází do jemných růžových tónů, objevují se žlutě zbarvené vrstvy. Místy vypadají skalní útvary jako posypané bílým cukrem. Ne náhodou se této vůbec nejmladší a nejsvrchnější vrstvě Koloradské plošiny říká Pink Cliffs, tedy Růžové útesy.

TIP: "Mrtvá" místa Severní Ameriky aneb Čtyři druhy pouště

Po okraji celé na východ orientované kotliny vede stezka, která spolu s několika vyhlídkovými body – Bryce, Inspiration, Sunset, Sunrise, Fairyland Point – nabízí nádherné pohledy na úchvatný skalní svět. Nejkrásnější útvary se soustřeďují v Bryce Amphitheater. Otevřený kotel je okolo pěti kilometrů široký a hluboký přibližně dvě stě padesát metrů. Okolní náhorní plošinu pokrývá hustý lesní porost. Oblast se nachází v nadmořské výšce dva tisíce šest set metrů, což je už hodně znát na zdejší vegetaci a klimatu.

Od Čínské zdi do Londýna

Vstáváme ještě za tmy a za šera míříme k okraji kaňonu. Zima nám leze za nehty a ještě chvíli trvá, než se slunce vyhoupne nad obzor a krajinu ozáří první teplé paprsky. Pak už se ale teplo rozlije do celého okolí.

Naše sestupy dolů do skalního labyrintu jsou jako cesty do růžové pohádky. Všude kolem obdivujeme zvláštní tvary, z nichž jsou některé i pojmenovány. Například je tu ke spatření Thorovo kladivo, Tiché město, Zeď plná oken, Katedrála, Aligátor nebo Čínská zeď. Skalní most nedaleko okružní stezky Fairyland nápadně připomíná londýnský Tower Bridge.

V jižní části národního parku se nachází další četné vyhlídky na pohádkovou krajinu. Dlouhé stezky napříč růžovými skalami a možnost nocování ve stanu uprostřed panenské přírody lákají do terénu. Je toho tolik, že se sem pořád můžeme vracet a být si jisti, že nám krajina připraví zase nejedno překvapení.

Ohňový útes

Jen pár kilometrů od města Cedar City se nachází menší park Cedar Breaks. Podobně jako v Bryce Canyon, i tady dominují krajině jehlovité skalní útvary. Jedná se o stejnou geologickou vrstvu vytvořenou z vápenatých schránek a ulit měkkýšů, písku a z nanesených říčních sedimentů. Oblast leží v nadmořské výšce okolo tří tisíc metrů. Sníh tady vydrží až dlouho do jara a v červenci jsou zdejší louky posety nejrůznějšími druhy pestrobarevných rostlin.

Vydáváme se na cestu podél šest set metrů hluboké kotliny. Skalní stěny jsou velmi strmé, a proto nevedou dolů do kaňonu žádné stezky. Zdá se nám, že barvy jsou v Cedar Breaks o něco sytější než v Bryce. Škoda jen, že je zamračeno. Na stezce jsme úplně sami. Vychutnáváme si samotu, kocháme se nekonečnými zvlněnými dálkami.

Rychle plující mraky stále tmavnou. Je pozdě odpoledne, poměrně chladno a větrno. Najednou se husté těžké mraky otevřou a zapadající slunce osvítí několik skalních špiček. Pak větší kus a nakonec celou na západ otevřenou skalní stěnu. Kaňon žhne jako oheň a my zůstáváme s úžasem stát – něco takového člověk nevidí každý den. Netrvá dlouho a červená je pryč. Cedar Breaks se velmi rychle noří do tmavnoucího šera. Ještě chvíli postáváme na okraji hluboké kotliny s četnými špičatými skalními útvary. Stále cítíme onen krátký okamžik nepopsatelné krásy, který v nás zůstane navždy.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda, www.motani.eu

  • Zdroj fotografií: Miloš a Kateřina Motani

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nejen alkohol, ale také rozbujelá prostituce a hazardní hry dennodenně trápily počestné občany Ostravy.

Historie

Nejstarší zobrazení lovu na světě.

Věda

Řada hotelů po celém světě dodržuje letitou tradici neoznačování pokoje s číslem třináct, některé dokonce přeskakují třináctku i v označení pater.

Zajímavosti

Výtrysk prachu a kamení z planetky Bennu letos 6. ledna

Vesmír

Také ve Francii musely po odchodu mužů zastat práci na poli ženy.

Válka

Kaňon je až 27 kilometrů široký a přes půl kilometru hluboký.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907