Americké tučnice: Masožravky s letním i zimním šatníkem

28.07.2021 - Pavel Sekerka

Tučnice jsou masožravé rostliny, které kořist loví pomocí lepkavých listů. Rozšířeny jsou ve Středozemí, na jihu USA a především ve střední Americe. Nejvíce druhů, zhruba čtyřicet, roste v Mexiku a tamní tučnice jsou také tvarově nejrůznorodější

<p>Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.</p><p>Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku <strong>Tučnice ocasatá</strong> <em>(Pinguicula moranensis)</em>. Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice</p>

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

<h3>Tučnice níťolistá <em>(Pinguicula filifolia)</em></h3><p>Druh s extrémně dlouhými a tenkými listy. Mladé listy jsou vzpřímené a vrchol mají spirálovitě stočený. Starší listy se postupně sklání k zemi. Drobné květy se na noc se zavírají, což je u tučnic výjimečné. Po odkvětu se stonky této tučnice sklánějí k zemi, zatímco u většiny druhů zůstávají vzpřímené. <em>(foto: Tereza Samková (ilustrace) + Wikimedia Commons, Oliver Gulch, CC BY 3.0)</em></p><p><strong>Výška:</strong> 25 cm<br /><strong>Rozšíření:</strong> západní Kuba a ostrov de la Juventud<br /><strong>Ekologie:</strong> bažiny, vlhké písčiny v pobřežních nížinách a savanách na otevřených stanovištích</p>

Tučnice níťolistá (Pinguicula filifolia)

Druh s extrémně dlouhými a tenkými listy. Mladé listy jsou vzpřímené a vrchol mají spirálovitě stočený. Starší listy se postupně sklání k zemi. Drobné květy se na noc se zavírají, což je u tučnic výjimečné. Po odkvětu se stonky této tučnice sklánějí k zemi, zatímco u většiny druhů zůstávají vzpřímené. (foto: Tereza Samková (ilustrace) + Wikimedia Commons, Oliver Gulch, CC BY 3.0)

Výška: 25 cm
Rozšíření: západní Kuba a ostrov de la Juventud
Ekologie: bažiny, vlhké písčiny v pobřežních nížinách a savanách na otevřených stanovištích

<h3>Tučnice sádrovcová <em>(Pinguicula gypsicola)</em></h3><p>Letní a zimní růžice tohoto druhu se rovněž výrazně liší. V zimě, kdy je sucho a někdy i mírně mrzne, vytvářejí menší kompaktní růžice s velkým množstvím sukulentních šupinovitých listů. Zimní růžice nejsou masožravé.</p><p>V létě, kdy je větší vlhko, jsou růžice dvojnásobně široké, ale mají méně listů. Letní listy jsou úzké, dlouhé a lepkavé listy s podvinutými okraji. Chlupy na listech chytají vodu z mlhy, což umožňuje rostlině přežít v relativně suchém prostředí. Ačkoliv se jedná o druh v přírodě velice vzácný, dobře roste v kultuře a patří k nejčastěji pěstovaným tučnicím v botanických zahradách i ve sbírkách amatérů. <em>(foto: Tereza Samková (ilustrace) + Wikimedia Commons, Carstor, CC BY-SA 3.0)</em></p><p><strong>Výška:</strong> 20 cm<br /><strong>Rozšíření:</strong> jediná lokalita v Mexiku – San Potosi<br /><strong>Ekologie:</strong> sádrovcové skály<br /><strong>Status:</strong> kriticky ohrožený druh</p>

Tučnice sádrovcová (Pinguicula gypsicola)

Letní a zimní růžice tohoto druhu se rovněž výrazně liší. V zimě, kdy je sucho a někdy i mírně mrzne, vytvářejí menší kompaktní růžice s velkým množstvím sukulentních šupinovitých listů. Zimní růžice nejsou masožravé.

V létě, kdy je větší vlhko, jsou růžice dvojnásobně široké, ale mají méně listů. Letní listy jsou úzké, dlouhé a lepkavé listy s podvinutými okraji. Chlupy na listech chytají vodu z mlhy, což umožňuje rostlině přežít v relativně suchém prostředí. Ačkoliv se jedná o druh v přírodě velice vzácný, dobře roste v kultuře a patří k nejčastěji pěstovaným tučnicím v botanických zahradách i ve sbírkách amatérů. (foto: Tereza Samková (ilustrace) + Wikimedia Commons, Carstor, CC BY-SA 3.0)

Výška: 20 cm
Rozšíření: jediná lokalita v Mexiku – San Potosi
Ekologie: sádrovcové skály
Status: kriticky ohrožený druh

<h3>Tučnice stromobytná <em>(Pinguicula lignicola)</em></h3><p>Drobná rostlina s růžicemi, které mají maximálně 3 cm v průměru a kolem 15 listů. Na kořenech má příčepivé terčíky, jimiž se drží na borce stromů. Listy mladých rostlin jsou opakvejčité, u dospělých rostlin jsou štíhlejší a mírně podvinuté. Květy mají nápadně zvětšené kalichy. Díky tomu jsou v nich vyklíčená semena rozstřikována při dešti do okolí. <em>(foto: Tereza Samková (ilustrace) + Wikimedia Commons, Royal Botanic Gardens, CC BY-SA 3.0)</em></p><p><strong>Výška:</strong> 6 cm<br /><strong>Rozšíření:</strong> severovýchodní Kuba<br /><strong>Ekologie:</strong> epifyticky na borce stromů, především borovic</p>

Tučnice stromobytná (Pinguicula lignicola)

Drobná rostlina s růžicemi, které mají maximálně 3 cm v průměru a kolem 15 listů. Na kořenech má příčepivé terčíky, jimiž se drží na borce stromů. Listy mladých rostlin jsou opakvejčité, u dospělých rostlin jsou štíhlejší a mírně podvinuté. Květy mají nápadně zvětšené kalichy. Díky tomu jsou v nich vyklíčená semena rozstřikována při dešti do okolí. (foto: Tereza Samková (ilustrace) + Wikimedia Commons, Royal Botanic Gardens, CC BY-SA 3.0)

Výška: 6 cm
Rozšíření: severovýchodní Kuba
Ekologie: epifyticky na borce stromů, především borovic

<h3>Tučnice medúzí <em>(Pinguicula medusina)</em></h3><p>Jarní růžice této tučnice jsou drobné s krátkými listy, kterých nebývá více než tři. Z jarních růžic rostliny vykvétají. Letní růžice mají většinou kolem desíti úzkých obloukovitě prohnutých listů, které jsou dlouhé až 15 cm. Konce listů, jež se dotýkají země, zakořeňují a vytvářejí mladé rostliny. Tímto způsobem rostlina „šplhá“ vzhůru po kolmých skalních stěnách. Suché období (zimu) přečkávají v podzemních cibulích.</p><p>Tento druh by popsán díky spolupráci Liberecké botanické zahrady s Instituto de Ecologia v Michoacánu. Kolem roku 1977 byly do Evropy importovány rostliny tučnice medúzí omylem určené jako tučnice různolistá. Až Dr. M. Studnička, jeden z našich největších znalců masožravek, zjistil, že se jedná o nový druh. Ve spolupráci s mexickými kolegy pak rostlinu vědecky popsal. <em>(foto: Tereza Samková (ilustrace) + Wikimedia Commons, Miguel Medina, CC BY 3.0)</em></p><p><strong>Výška:</strong> 25 cm<br /><strong>Rozšíření:</strong> Mexiko, stát Oaxaca<br /><strong>Ekologie:</strong> strmé sádrovcové skály</p>

Tučnice medúzí (Pinguicula medusina)

Jarní růžice této tučnice jsou drobné s krátkými listy, kterých nebývá více než tři. Z jarních růžic rostliny vykvétají. Letní růžice mají většinou kolem desíti úzkých obloukovitě prohnutých listů, které jsou dlouhé až 15 cm. Konce listů, jež se dotýkají země, zakořeňují a vytvářejí mladé rostliny. Tímto způsobem rostlina „šplhá“ vzhůru po kolmých skalních stěnách. Suché období (zimu) přečkávají v podzemních cibulích.

Tento druh by popsán díky spolupráci Liberecké botanické zahrady s Instituto de Ecologia v Michoacánu. Kolem roku 1977 byly do Evropy importovány rostliny tučnice medúzí omylem určené jako tučnice různolistá. Až Dr. M. Studnička, jeden z našich největších znalců masožravek, zjistil, že se jedná o nový druh. Ve spolupráci s mexickými kolegy pak rostlinu vědecky popsal. (foto: Tereza Samková (ilustrace) + Wikimedia Commons, Miguel Medina, CC BY 3.0)

Výška: 25 cm
Rozšíření: Mexiko, stát Oaxaca
Ekologie: strmé sádrovcové skály

<h3>Tučnice ocasatá <em>(Pinguicula moranensis)</em></h3><p>Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice s dvoutvarými růžicemi. Letní jsou poměrně velké a mohou mít i přes 15 cm v průměru. Obsahují kolem pěti masožravých listů, které mají nahoru ohrnutý okraj. Zimní růžice mají listy kratší, tučné, nemasožravé, bez ohnutého okraje a je jich mnohem více, někdy až kolem stovky. Ke změně olistění ze zimního na letní dochází v přírodě v květnu, při jarních deštích. Rostliny kvetou z letních růžic. Květy jsou velké s nápadně dlouhou ostruhou, zbarvení se u jednotlivých populací liší. <em>(foto: Tereza Samková (ilustrace) + Dreamstime, CC0) </em></p><p><strong>Výška:</strong> 25 cm<br /><strong>Rozšíření:</strong> střední a jižní Mexiko, Guatemala, Salvador<br /><strong>Ekologie:</strong> na vlhkých skalách, podél potoků, na mechu při bázi stromů</p>

Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis)

Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice s dvoutvarými růžicemi. Letní jsou poměrně velké a mohou mít i přes 15 cm v průměru. Obsahují kolem pěti masožravých listů, které mají nahoru ohrnutý okraj. Zimní růžice mají listy kratší, tučné, nemasožravé, bez ohnutého okraje a je jich mnohem více, někdy až kolem stovky. Ke změně olistění ze zimního na letní dochází v přírodě v květnu, při jarních deštích. Rostliny kvetou z letních růžic. Květy jsou velké s nápadně dlouhou ostruhou, zbarvení se u jednotlivých populací liší. (foto: Tereza Samková (ilustrace) + Dreamstime, CC0) 

Výška: 25 cm
Rozšíření: střední a jižní Mexiko, Guatemala, Salvador
Ekologie: na vlhkých skalách, podél potoků, na mechu při bázi stromů

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií:

    Ilustrace: Tereza Samková (se souhlasem k publikování) + Dreamstime, CC0
    Wikimedia Commons, Oliver Gulch, CC BY 3.0 + Wikimedia Commons, Carstor, CC BY-SA 3.0
    Royal Botanic Gardens, CC BY-SA 3.0 + Wikimedia Commons, Miguel Medina, CC BY 3.0




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ve výřezu zubní protéza George Washingtona – není divu, že s tímto monstrem v ústech nerad mluvil na veřejnosti.

Historie
Zajímavosti

Bez vody ani ránu

Kapybary (Hydrochoerus hydrochaeris) patří mezi savce žijící (podobně jako například hroši) částečně vodním životem. Proto je můžete vidět především v regionech, kde je snadný přístup k vodě: jejich oblíbeným místem jsou zatopené lučiny, okraje močálů a nížinné lesy, kde je dobrá pastva a po celý rok dostatek vláhy. Daří se jim u vodních nádrží a v okolí řek.

Vyskytují se ovšem i v suchých lesích, křovinatých podrostech a na loukách. Jsou pěstovány na farmách nejen ve své domovině a uprchlíci z těchto chovů se zabydlují v oblastech bohatých na vodu po celém světě. Například na Floridě jsou volně se pohybující kapybary běžně vídány a roku 2011 byla kapybara viděna v Kalifornii.

Často zůstávají skryty ve vodě, přičemž nad hladinu jim čouhají jen nozdry a oči. Pod vodu se dokážou ponořit i úplně a vydrží bez nadechnutí až pět minut. Přední nohy kapybar jsou o něco kratší než zadní a mezi prsty mají tato zvířata menší plovací blánu. Tato danost společně s umístěním očí, nozder a uší ve vrchní části hlavy je předurčuje k bezproblémovému přebývání ve vodě.

Příroda

Příčina vzniku obřích Fermiho bublin zatím zůstává nejasná.

Vesmír

Samantha Wrightová se svou dcerou Sofií a aplikací CamAPS FX, která monitoruje její cukrovku.

Věda
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907