Astrid a Leopold: Pohádková láska s tragickým koncem
Přezdívali jí sněhová princezna a byla stejně krásná a milovaná jako lady Diana. I svým tragickým koncem se jí podobala. Belgická královna Astrid zemřela také při autonehodě a také v srpnu…
Prince svých snů potkala stejně jako pohádková Popelka na bále. Dílem náhody se jednadvacetiletá Astrid octla uprostřed plesové sezony roku 1926 v kodaňském zámku Amalienborg. Tam na pozvání svých dánských příbuzných zavítal i mladý a pohledný belgický korunní princ Leopold. Byla to láska na první pohled, a tak celý večer protančili už jen spolu. Pikantní bylo, že Astrid neuměla francouzsky či vlámsky a o čtyři roky starší Leopold zase nemluvil dánsky ani švédsky. A tak si lásku vyznávali anglicky. Tento jazyk znali oba od dětství.
Prvotřídní původ
Princezna Astrid se narodila jako vnučka dvou králů, švédského a dánského. Její dětství jako nejmladší dcery švédského prince Carla a dánské princezny Ingeborg však rozhodně prosluněnou pohádku nepřipomínalo. Její rodiče totiž přišli téměř o všechen majetek při krachu jedné z největších dánských bank v roce 1923, a tak své čtyři děti vychovávali ke skromnosti. Co rodině nechybělo, byla láska a harmonie. Z kdysi bohaté nevěsty se však Astrid podobně jako její sestry stala rázem chudou příbuznou.
I přes tento hendikep považovali princeznu díky jejímu skvělému původu i atraktivnímu vzhledu za potenciální nevěstu pro řadu evropských princů. Hovořilo se mimo jiné i o budoucím anglickém králi Eduardovi, který nakonec skončil v náručí rozvedené Američanky Wallis Simpsonové, či o norském korunním princi Olafovi.
Svatba z lásky
Po seznámení na plese celá romance nabrala rychlé obrátky. Po několika tajných návštěvách prince Leopolda došlo už v září 1926 k zásnubám a k oficiálnímu oznámení na veřejnosti. Leopoldova romantická matka Alžběta Gabriela Bavorská, neteř císařovny Sissi, neopomněla zdůraznit, že se nebude jednat o žádnou domluvenou svatbu, nýbrž o svazek z čisté lásky.
Skutečně se museli moc milovat, protože i při oficiálních událostech na veřejnosti se Leopold s Astrid stále drželi za ruce. Tvořili spolu krásný pár. Astrid se navíc pilně učila francouzsky a holandsky.
Velkolepý církevní obřad se konal v hlavním bruselském chrámu sv. Michala a Guduly a účastnili se ho všichni, kdo mezi evropskou aristokratickou smetánkou něco znamenali.
Šťastná rodinka
Netrvalo dlouho a v mladé královské domácnosti se začal ozývat dětský smích. Následnickému páru se narodily tři děti. Po první dceři Joséphine-Charlotte přišli na svět dva chlapci Baudouin a Albert. A princezna Astrid? Patřila k veskrze moderním a praktickým ženám. Starala se o domácnost, i když nejspíš s pomocí služebnictva. Chodila nakupovat a občas pro rodinu vařila. Na procházky s dětmi vyrážela většinou bez ochranky, čímž pobuřovala mnohé zastánce striktního protokolu. Kromě toho pomáhala manželovi při plnění jeho státních povinností a věnovala se i charitě.
Do samého centra pozornosti se pár dostal v okamžiku, kdy se Leopold III. stal v únoru 1934 králem. Na trůn postoupil nečekaně brzy – jeho otec Albert I. totiž tragicky zahynul během horolezecké výpravy. V té době vrcholila hospodářská krize. Astrid zřídila veřejnou humanitární sbírku pro chudé a nezaměstnané. Takzvaná Královnina výzva se setkala s velkým ohlasem a inspirovala k podobné činnosti i další organizace či jednotlivce. Belgičané svou královnu skutečně milovali a hluboce si jí vážili.
Život královské rodiny se zdál být až pohádkově krásný a ideální. Stačila ovšem chvilka nepozornosti a jedna z nejkrásnějších romancí 20. století skončila velkým neštěstím.
Osudná dovolená
Léto roku 1935 se královští manželé spolu s dvěma staršími dětmi rozhodli strávit ve vile Halishorn ve Švýcarsku. Nacházela se v kouzelném prostředí v blízkosti Lucernského jezera a belgické královské rodině sloužila už několik desetiletí jako letní rezidence. Král byl podobně jako jeho nedávno zesnulý otec nadšený horolezec. K tomu měl ve Švýcarsku ideální podmínky. Den před návratem do Bruselu se Leopold s Astrid rozhodli strávit společný den v horách sami bez dětí, které poslali s doprovodem vlakem do Bruselu.
Vyrazili 29. srpna patnáct minut po deváté hodině. Vůz Packard 120 řídil král Leopold a Astrid sedící vedle něj ho navigovala. Řidiče posadili do sklápěcího prostoru pro zavazadla. V jednom momentě se královna, která byla počtvrté těhotná, manžela na něco zeptala. On otočil hlavu a sklonil se nad mapu. Tato malá chvilka nepozornosti stačila k tomu, aby luxusní, leč nepříliš dobře ovladatelný kabriolet prorazil svodidla a řítil se plnou rychlostí dolů směrem k jezeru.
Poslední sbohem
Vůz čelně narazil do jediného stromu v okolí. Náraz vymrštil královnu z vozu. Ta s tříštivě zlomenou lebkou a proraženým hrudním košem v následujících minutách skonala v náručí zoufalého manžela.
Vesnička, kde k nehodě došlo, má příznačný název Küssnacht, tedy Polibek na dobrou noc. Král vyvázl s polámanými žebry, poraněným obličejem a přeraženou rukou. Již tehdy existovali paparazzi, i když se jim tak ještě neříkalo. Ani ne za hodinu byli na místě a vedli rozhovory nejen s očitými svědky, ale i s těmi, co nic neviděli.
Jeden z nich, student medicíny Willy Rogg, stihl bez jakýchkoli skrupulí pořídit fotografie havarovaného vozu, osudového stromu i královnina těla. Ihned je prodal agentuře Associated Press, a ta je se ziskem prodávala dál. Hyenismus, ale bohužel výhodný…
Leopold nechal svrhnout osudný automobil do Lucernského jezera, aby mu nepřipomínal nejhorší den jeho života. Belgie vyhlásila třídenní smutek, během nějž se mohli občané poklonit své královně. Počet návštěvníků se odhadoval na půl milionu, a to v době, kdy Belgie celkem čítala osm milionů obyvatel. Královnino tělo spočívalo na loži z bílých květin. Oblékli ji do volných šatů z černého hedvábí, obličej a čelo měla ovázané obvazy zakrývajícími rány. Tisk nešetřil srdceryvnými historkami o bezmezném zoufalství zraněného krále, či o třech malých princátkách, která nechápou, proč je maminka nepřichází pohladit a obejmout…
Samotný smuteční obřad se konal 3. září 1935. Leopold navzdory protokolu odmítl nastoupit do připraveného kočáru, a ač sám zraněn, doprovodil svou milovanou ženu pěšky do místa jejího odpočinku v kryptě královského zámku v Laekenu. Aby alespoň na čas ochránil jejich tři děti, zakázal, aby se o Astrid byť jen promluvilo. Její komnatu v zámku nechal zamknout.
Vilu ve Švýcarsku král prodal a na místě dopravní nehody v Küssnachtu nechal postavit vzpomínkovou kapli. V měsících následujících po tragédii Belgii doslova zachvátila „astridmánie“, ne nepodobná té po smrti princezny Diany v roce 1997. Mládí, krása a smrt – to jsou témata, která odjakživa táhnou – a nejen bulvár…
