Bahamy: Nekonečné pláže a cesta drog

30.12.2015

Díky rozvinutému turistickému průmyslu jsou Bahamy jedním z nejbohatších států Karibiku. Americké policejní složky ovšem zemi písečných pláží vnímají spíš jako místo, odkud se do USA dostává obrovské množství marihuany a kokainu


Reklama

Bahamské společenství, zkráceně Bahamy, představuje ostrovní stát tvořený více než 700 ostrovů a ostrůvků. V písemném vyjádření Královských bahamských obranných sil se udává, že kromě ostrovů byly za teritorium prohlášeny i vody okolního oceánu o rozloze 470 000 km². Pak by se „pevninsky nevýrazné“ Bahamy mohly velikostí poměřovat například se Švédskem či Španělskem.

Vše pro turisty

Bahamy jsou jednou z nejbohatších zemí karibské oblasti a jejich ekonomika v prvé řadě závisí na turistickém průmyslu. Cestovní ruch a s ním spojené stavebnictví a výroba tvoří zhruba 60 % HDP státu a přímo nebo nepřímo zaměstnávají polovinu místních obyvatel. Ostrovy přilákají každým rokem zhruba 5–6 milionů turistů, většinou Američanů.

Vedle přírodních krás a kvalitní infrastruktury představuje velkou pobídku k návštěvě Baham velmi stabilní počasí, jež zůstává po dlouhá období roku slunečné. Sluneční paprsky dopadají na ostrovní zemi v průměru více než 3 000 hodin ročně (asi 250 dní po 12 hodinách denně) a dobrou pověst místního počasí kazí jen pravidelné tropické bouře: naposledy se v roce 2014 přihnaly hurikány Arthur, Bertha a Cristobal.

Magnet na podnikatele

Kromě turistického ruchu jsou pro bahamskou ekonomiku velmi důležité i bankovní služby. Stát má pro podnikatele přitažlivý daňový systém, který staví na daních z dovozu, z nemovitostí a z poplatků za udělování licencí. Na ostrovech byla zavedena také DPH ve výši 7,5 %, ale nevybírá se daň z příjmů, z podnikání, z kapitálových příjmů ani z celkového majetku. Kvůli menší daňové zátěži a relativní blízkosti pobřeží USA sídlí na Bahamách mnoho původně amerických společností. Finanční a obchodní služby tak vytvářejí více než třetinu celkového HDP.

Vedle podnikatelů však ostrovy přitahují rovněž emigranty z chudých karibských zemí, především z Haiti. Podle neoficiálních odhadů žijí na Bahamách ilegálně desetitisíce Haiťanů, kteří někdy karibský stát využívají jako přestupní stanici do USA.

Drogová cesta z Baham

Blízkost k bohatým Spojeným státům má ještě další dopad, který představuje jednoznačně nejtmavší skvrnu na bahamském štítu. Právě přes ostrovní zemi totiž na pobřeží Floridy proudí velké množství kokainu a marihuany, jež většinou pocházejí z Kolumbie.

Tato drogová cesta má dlouhou historii a mnozí Američané nejspíš dodnes vzpomínají na jistou aféru z 80. let minulého století: tehdy se ukázalo, že se do obchodu s drogami téměř určitě zapletl i Lynden Oscar Pindling, první premiér Baham, nazývaný „otec národa“. Na úplatky, které do jeho kapes směřovaly přímo od kolumbijského drogového kartelu v Medellínu, upozornila reportáž televize NBC nazvaná „Bahamy: země na prodej“.

Pindling sice vše popřel, ale vyšetřování ukázalo, že on a jeho žena přijali z neobjasněných zdrojů celkem 57,3 milionu dolarů v hotovosti. Dnes je „karibská cesta“ opět velmi frekventovaná, o čemž svědčí už jen množství drog vyplavených mořem, kterých se pašeráci zbaví v případě nouze. Například v roce 2013 bylo na pobřeží Floridy nalezeno asi 50 kg marihuany a 34 kg kokainu. Ve stejném roce zabavily pobřežní hlídky více než 12 tun marihuany a bezmála 6 tun kokainu. Samozřejmě ne všechny drogy putují k Floridě přes Bahamy, přesto má ostrovní země na jejich přísunu lví podíl.

STRUČNÉ DĚJINY

O prehistorii Baham mnoho nevíme, je však jisté, že už ve 3. či 4. století žili na ostrovech lidé, kteří tam připluli z tehdejší Kuby. Šlo o indiánské etnikum Taínů, již si později na Bahamách začali říkat Lukajanové. A právě na ně jako na první narazil při své objevitelské plavbě za oceán Kryštof Kolumbus.

Ostrovy pirátů

V roce 1492 přistál slavný mořeplavec na ostrově San Salvador a později souostroví popsal jako „ostrovy mělkého moře“ – Baja Mar. Toto označení se pak promítlo do dnešního názvu Baham. V době příjezdu Evropanů žilo na ostrovech asi 40 tisíc Lukajanů, kteří během následujících 25 let prakticky vymizeli: zemřeli na následky evropských nemocí a otrockého života, do nějž je dobyvatelé uvrhli. Roku 1649 vznikla na Bahamách první anglická osada a ke konci 17. století se ostrovy staly oblíbenou základnou pirátů. V roce 1717 byl region prohlášen za britskou královskou kolonii a o rok později jmenoval panovník tamním guvernérem Woodese Rogerse. Ten nabídl pirátům amnestii – nebo oprátku, pokud se nepodrobí. A v relativně krátké době zjednal na svěřeném teritoriu pořádek. 

Výletní cíl Američanů

Během britské správy byly Bahamy osídleny většinou otroky z Afriky. V nové době ostrovy opakovaně těžily z blízkosti Spojených států. Za americké občanské války (1861–1865), kdy vojska Severu blokovala jižanské přístavy, se právě v karibské zemi obchodovalo s jižanskou bavlnou, kterou nutně potřebovaly anglické textilní továrny. Obdobně se v době americké prohibice (1920–1933) staly ostrovy překladištěm alkoholu. Po skončení prohibice byl ovšem i konec velkým příjmům, přičemž současně zkolaboval také „průmyslový“ sběr mořských hub a Bahamy čelily velkému ekonomickému propadu. Brzy se však změnily v oblíbený výletní cíl bohatých Američanů. Od roku 1973 jsou navíc plně nezávislým státem.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: zhruba 322 000, podobně jako Island; očekávaná doba dožití: 71,93 roku; prům. počet dětí: 1,97 na ženu; kojenecká úmrtnost: 12,5 z 1 000 živě narozených; věková struktura: 23,2 % dětí do 15 let, 7 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. mladších 31,2 roku; městské obyv.: 82,8 %; etnické složení: černoši 90,6 %, běloši 4,7 %, míšenci 2,1 %, ostatní 1,9 %, bez specifikace 0,7 %; náboženství: protestanti 69,9 %, katolíci 12 %, ostatní křesťané 13 %, ostatní 0,6 %, bez vyznání 1,9 %, bez určení 2,6 %; jazyky: oficiálním jazykem je angličtina, mezi haitskými přistěhovalci je rozšířená kreolština; obyv. pod hranicí chudoby: 9,3 %.

Politika

Typ vlády: konstituční monarchie s dvoukomorovým parlamentem; samostatnost: od 10. 7. 1973 (dříve britská korunní kolonie); hlava státu: královna Alžběta II. reprezentovaná generální guvernérkou Marguerite Pindlingovou (od 8. 7. 2014); šéf vlády: premiér Perry Christie (od 8. 5. 2012); volby: monarchie je dědičná; generálního guvernéra jmenuje monarcha; premiéra jmenuje generální guvernér a obvykle jde o lídra vítězné politické strany parlamentních voleb.

Ekonomika

HDP na hlavu: 25 100 USD (odhad z r. 2014; ČR – 28 400 USD); měna: bahamský dolar (BSD), vázán na americký dolar v pevném poměru 1 USD = 1 BSD.

GEOGRAFIE

Rozloha: 13 880 km², tedy asi jako Středočeský a Karlovarský kraj dohromady; délka pobřeží: 3 542 km; charakter území: více než 700 korálových ostrovů – většinou plochých a protáhlých s nízkými okrouhlými kopci; podnebí: tropické mořské, ovlivňované teplými vodami Golfského proudu; min. noční / max. denní teploty (°C) v Nassau: leden–březen 17–18/25–26, duben–červen 19–23/28–31, červenec–září 24/32, říjen–prosinec 22–18/30–26; prům. měsíční srážky (mm) v Nassau: leden–březen 50–40, duben–červen 50–230, červenec–září 160–215, říjen–prosinec 175–50; nejnižší a nejvyšší bod: Atlantský oceán (0 m) / Mount Alvernia na ostrově Cat (63 m).

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Podle vědců bychom se při hledání mimozemského života měli zaměřit především na exoplanetyu oranžových trpaslíků.

Vesmír

V prvních letech vládnutí to rozhodně žádná selanka nebyla – roku 1853 se císaře neúspěšně pokusil zabít maďarský nacionalista.

Historie

Diego Velázquez: Vévoda Olivares na koni

Obraz Vévoda Olivares na koni (1634) od španělského malíře Diega Velázqueze upozorňuje na stoupající hladiny světových oceánů.

Revue

Jeffersonův dům vznikl jako plantážnické sídlo.

Zajímavosti

Málokdy se stává, aby člověk pod hladinou moře viděl tolik langust pohromadě. Tady jimi bylo okolí stoletého vraku doslova přecpáno

Příroda

Autonomní kabina projektu CAPRI.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907