Tištěné materiály ze Západu k nám v éře komunismu putovaly skutečně důmyslnou cestou!
Některé „polštáře“ byly i potištěné.
V letech 1951–1956 směřovalo nad Československo několik letákových kampaní Svobodné Evropy. Na naše území se dostávaly nápaditým způsobem pomocí malých balonů. Říkalo se jim také „balony svobody“, kterou svým volným pohybem vzduchem bez ohledu na hranice symbolizovaly.
V roce 1949 v USA vznikl Národní výbor pro svobodnou Evropu. Známé rozhlasové vysílání bylo jen jednou z jeho aktivit. Další se zabývala produkcí a šířením tištěných materiálů v USA i za železnou oponou v Evropě. Pošta ze zahraničí byla cenzurována a veškerý nepřijatelný obsah zásilek se ničil. Cestovat mohl málokdo a převážet takto materiály bylo riskantní a neefektivní. Zbývala cesta vzduchem. Vysílání letáků se stalo jednou z metod psychologické války. Počátkem padesátých let se americká vláda i takto snažila čelit komunistické popagandě.
Vypouštění balonů s letáky z malých základen v Bavorsku organizovala servisní a propagační organizace Svobodné Evropy s názvem Crusade for Freedom (Tažení za svobodu). Do Československa směřovaly celkem tři balonové operace. První se jmenovala Větry svobody (Winds of Freedom) a uskutečnila se v létě roku 1951. Za dva týdny přinesly balony nad Československo více než 11 milionů letáků. Druhou byla Prospero podle hrdiny Shakespearovy hry Bouře, kterému slouží vzdušný duch Ariel. Operace využila neklidu v Československu po měnové reformě v červnu 1953 a protestů proti pracovním podmínkám dělníků ve Východním Německu.
Poslední operace nesla název Veto, jenž se symbolicky vztahoval k nedemokratickým volbám, plánovaným v Československu na květen a listopad 1954. Vypouštění balonů začalo 29. dubna 1954. Tato akce byla nejrozsáhlejší i nejpropracovanější. Původní program byl rozšířen také na následující roky a přinášel každých čtrnáct dní a později jednou měsíčně letákový časopis Svobodná Evropa. Od dubna 1954 do října 1956 vyšlo 57 čísel. S balony putovaly i různé příležitostné tisky, například vánoční brožury s obrazovými reprodukcemi a ukázkami z děl zakázaných a exilových spisovatelů a básníků.
Svobodná Evropa podnikla podobné, ale rozsahem menší projekty cílené do Maďarska a Polska. Po potlačení protikomunistického povstání v Maďarsku na konci roku 1956 čelila kritice za svou politiku, která mohla za železnou oponou vzbuzovat přílišné naděje. Přestože se obvinění nepotvrdila, nastala podstatně větší kontrola další činnosti Svobodné Evropy. Vysílání balonů s letáky nadobro ustalo.
Ve složitých dobách nevyhlášeného konfliktu mezi Východem a Západem měl pomalý a neřiditelný balon stále ještě řadu výhod. Byl levný a nenápadný. Mohl být vydáván za anonymní nebo soukromý majetek. Studenou válku totiž vedly často ne státy, ale „nevládní“ organizace, spolky a výbory. Technický pokrok přinesl nové materiály a inovace a meteorologie umožnila předpovědět dráhu a průběh letu. Balonem se tak dopravovali tajně na území protivníka kurýři i letáky. V dalších desetiletích se s nimi pokoušeli emigrovat na Západ uprchlíci.
Při letákových akcích Svobodné Evropy se používaly v menší míře kulovité gumové meteorologické balony, ale zejména polyetylenové pytle velké asi 1×1 metr, plněné vodíkem. V jednom z rohů takového „polštáře“ byla zavěšena zátěž – schránka s letáky. Tu uzavírala jakási obálka s přesně odměřeným množstvím suchého ledu. Vypuštění balonů předcházela totiž pečlivá meteorologická předpověď, která umožnila určit přibližnou dobu letu nad cílovou oblast a v závislosti na ní pak i dávku suchého ledu.
TIP: Rok 1953 pohledem Dikobrazu: O čem psal a naopak nepsal satirický časopis?
Balon se vznesl a byl nesen větrem ve výšce 10 000 až 15 000 metrů nad cílovou oblast. Podle odhadnutého času se po odpaření suchého ledu schránka s letáky uvolnila a ty se snesly jednotlivě k zemi. Odlehčený balon vystoupal vzhůru, kde praskl. V pozdějším období se používaly rozměrnější balony s větším nákladem letáků a jinými typy rozptylovacího zařízení, některé dokonce využívaly k uvolňování balíků časovací zařízení a rozbušky.
VědaStartup Vow Food z australského Sydney vyprodukoval jako první na světě maso z buněk vyhynulého mamuta. (ilustrace: Wikimedia Commons, Thomas Quine, CC BY-SA 2.0)
VesmírChcete-li zahlédnout vzdálené galaxie, neobejdete se bez dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 10 cm, lépe však 15 cm, a nad hlavou byste měli mít dostatečně tmavou oblohu. (ilustrační foto: Unsplash, Simon Delalande, CC0)
PřírodaOstrov Sokotra, kde se poddruhu Adenium obesum subsp. Socotranum daří, leží asi 240 km od pobřeží Somálska. Politicky je ovšem ostrov součástí Jemenské republiky. (foto: Shutterstock)
HistorieSocha Juraje Jánošíka z roku 1919 ve Smetanových sadech v Hořicích v Královéhradeckém kraji. (foto: Wikimedia Commons, Ben Skála, CC BY-SA 3.0)
PřírodaDědeček kakadu
Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.
Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ Harrison, CC BY-SA 4.0)
