Běloruský Minsk: Město dvou tváří, kde se mísí minulost se současností

09.11.2018 - Tomáš Kubuš

Jedno z nejvýznamnějších center někdejšího Sovětského svazu dnes návštěvníky překvapuje nejen čistotou, ale i mísením kultur a prolnutím minulosti se současností: Vedle majestátní sochy Lenina tam proto můžete narazit třeba na rozlehlou futuristickou knihovnu

<p>Při východu z nádraží se před návštěvníky města otevře Brána Minsku, ve stylu stalinského empíru.</p>

Při východu z nádraží se před návštěvníky města otevře Brána Minsku, ve stylu stalinského empíru.


Reklama

Ačkoliv se Bělorusko neřadí mezi „top 10“ turistických destinací, jeho hlavní město patří k utajeným pokladům Evropy: Mísí se v něm vznešenost Petrohradu, chlad Moskvy i duše domoviny, kterou ovlivnila Litva s Polskem. Není proto těžké si unikátní mozaiku několika světů zamilovat. 

Minsk je největším, ale i nejzajímavějším běloruským městem a jeho historie sahá až do 9. století – z té doby se dochovaly důkazy o tamním osídlení Slovany. První zmínka v kronice pochází z roku 1067, a loni tak metropole oslavila 950. narozeniny. Během staletí se proměnila v majestátní centrum a kdysi bývala i jedním z hlavních měst Sovětského svazu. Nenechte se však zmást: Spojení s někdejším socialistickým gigantem sice probouzí šedivé asociace, v hlavní roli s betonem a paneláky, realita je ovšem zcela jiná. 

Lenin pro každého

V centru se rozkládá monumentální náměstí Nezávislosti, které kdysi neslo jméno Vladimira Iljiče Lenina. Na bolševického revolucionáře tam dosud odkazuje obří socha, jež působí jako magnet na turisty a představuje nejfotografovanější objekt na celém prostranství. Dotváří však i dojem, jako byste cestovali časem. 

Na jedné straně k ní totiž proudí davy z nedalekého vlakového nádraží, kam přijíždějí historické soupravy. Na straně druhé však skulpturu sovětského politika obklopují moderní budovy, kolem spěchají moderně oblečení lidé, Lenin se odráží v kapotách drahých aut a mnozí si ho fotografují z přilehlých kaváren či restaurací. Minsk má zkrátka jednou nohou nakročeno do třetího tisíciletí, zatímco tou druhou setrvává v minulosti

Bohoslužby místo kina 

Jiným symbolem běloruské metropole by se mohl stát „červený“ kostel, který se tyčí v další části náměstí. Oficiálně je zasvěcen sv. Šimonovi a Heleně a vznikl na počátku 20. století. Jeho cihlové zdivo připomíná spíš skandinávské svatostánky a v sovětské éře sloužil coby kino, zatímco dnes se tam znovu konají mše. Náměstí zdobí i prosklené kupole s obilnými klasy a čápy: Přímo pod nimi pak vyrostlo moderní nákupní centrum, jež funguje také jako orientační bod. 

Při procházce ulicemi Minsku vás vedle historické rozpolcenosti překvapí rovněž čistota: Nikde neleží odpadky a v centru nenarazíte ani na posprejované zdi. Všechno je dokonale upravené, a na první pohled se zdá být běloruská metropole dokonce čistší než Singapur, jenž proslul nedostižným pořádkem.  

Znovuzrození po válce

Tak jako Petrohrad má svůj Něvský prospekt, Minsk okouzluje třídou Nezávislosti. Žádná jiná ulice v zemi není tak malebná. Na úctyhodných patnácti kilometrech město „zapomíná“ na veškeré útrapy 20. století, kdy zažilo bouřlivé časy po první světové válce a málem se změnilo v ruiny během té druhé. Před jejím vypuknutím měl Minsk zhruba tři sta tisíc obyvatel, po válce jich zbyla pouhá šestina. Osmdesát procent budov skončilo v sutinách a muselo se vystavět znova. 

A právě třída Nezávislosti tvoří ideální příklad zacelených ran. Tamní domy připomínají paláce, ačkoliv vznikaly v 50. letech. Mezi nejkrásnější patří neoklasicistní chrám, jenž sice zvenku lahodí oku, ale skrývá temnou minulost coby někdejší sídlo tajné služby KGB. V blízkém parku se pak vyjímá busta revolucionáře a politika Felixe Dzeržinského, zakladatele obávané Čeky – faktické předchůdkyně zmíněného Výboru státní bezpečnosti.  

Za historií na pahorek

O pár set metrů dál narazíte na obchodní dům CUM, tedy Central’ny universal’ny magazin, což je méně honosný sourozenec známého moskevského nákupního centra GUM (Gosudarstvennyj universalnyj magazin). Uvnitř pocítíte jistou nostalgii: V lahůdkách si můžete koupit různé druhy salátů, ranní kávu i černý čaj s citronem. Ženy v zástěrách prodávají koláče, pečivo či nakládané ryby. 

Kolorit Minsku však netvoří jen opravené ulice, nádherná náměstí a honosné stavby. V srdci města, na pahorku nad řekou Svislač, přežívá i jeho pomyslná stará duše. Moderní čtvrtě se rozestoupí a najednou se ocitnete na malém, avšak malebném náměstí, které ze všech stran lemují staré domy a kostelní věže. Ačkoliv podstatná část prostranství rovněž prošla rekonstrukcí, stále tam ucítíte závan minulosti. Neubráníte se pocitu, že se díváte na možnou podobu Minsku před několika staletími. 

Lavička, která hraje

Katedrální náměstí na pahorku dosvědčuje, jak moc bylo město i dřív tolerantní: Na malém prostoru tam totiž vedle sebe vyrostly ortodoxní a katolické kostely, synagoga a radnice. Společnost jim dělá několik soch, lavička, která hraje jako klavír, a nechybí ani pár kavárniček. V létě se jedná o nejrušnější bod ve městě a ozývá se odtud hudba a smích. Navíc na tomto prostranství obdržel Minsk roku 1499 tzv. magdeburské právo, tedy pravomoci, jež mu umožnily zbohatnout. 

Na březích Svislače stojí i několik domů, které tvoří pozůstatek nejstarší čtvrti zvané Trajeckaja. V jejích uličkách obvykle panuje ticho a potkáte tam jen několik „zbloudilých“ turistů. U řeky naopak posedávají lidé, čekají na západ slunce, pijí kávu a dívají se na město, v němž se potkává moderní architektura s tou historickou. Nábřeží zdobí také plačící socha anděla spolu s monumentem afghánské války: Málokteré bývalé sovětské město si oběti tohoto konfliktu připomíná, jelikož pro Svaz skončil fiaskem. 

Vodka k večeři

Na ulici Kozlova se za hřbitovem krčí ortodoxní kostel Alexandra Něvského. Všude kolem ční pravoslavné kříže a pod zlatými kupolemi nedaleko ikonostasu věřící zapalují tenké svíčky. Poté políbí ikonu, pokřižují se a jdou dál. Ani tvrdé roky komunismu tuto tradici v Minsku nezničily. 

TIP: Bělorusko: Poslední evropská diktatura

Po duchovně-historickém zážitku můžete v srdci města ochutnat delikatesy běloruské kuchyně: Tradiční podniky nabízejí typické draniky, jež připomínají bramboráky, ale za vyzkoušení stojí i klečka, tedy bramborové knedlíky plněné slaninou, nebo známé pelmeně. K večeři si místní navíc neodpustí láhev vodky, a tak se odevšud ozývají originální přípitky. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: archiv autora, Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Svoboda z oceli a kůže

Společnost: Harley-Davidson
Založena: 1903, USA, Milwaukee
Ikony: modely JH „Two-Cam“ (1928), Hydra-Glide (1952), Electra Glide (1965), FX Super Glide (1971)

Motorky Harley-Davidson, které dnes více než co jiného představují synonymum svobodného životního stylu, vznikly vlastně opravdu pro zábavu. Jejich „otcové“ – ve skutečnosti dvacetiletí mladíci a potomci anglických emigrantů Arthur Davidson a William Harley – si prostě chtěli urychlit časté cesty k jezeru. A tak je napadlo přišroubovat k obyčejnému jízdnímu kolu benzinový motor. Svou myšlenku ovšem dále rozpracovávali a již v roce 1903 spatřil světlo světa jejich „stroj číslo jedna“. Dokázal vyvinout rychlost až 60 km/h a jezdil i do kopce. Podnikaví mladíci motorku prodávali za 200 dolarů (asi 112 tisíc korun v dnešních cenách) a zakázky se jen hrnuly. Není divu – ceny automobilů se tehdy pohybovaly v řádech tisíců dolarů. Ocelový orel, symbol jejich nově založené firmy Harley-Davidson (H-D), mohl hrdě vzlétnout. 

Bezstarostná jízda

S trochou nadsázky lze říct, že jejich společnost v následujících desetiletích přežila vše: velkou hospodářskou krizi, období špatné kontroly kvality, finanční propad i konkurenci levnějších a zpočátku dynamičtějších japonských výrobců. Stačila si však přitom připsat hned několik legendárních kousků. Jeden takový vznikl roku 1952 pod označením Hydra Glide: na jeho slávě se pak velkou měrou podílel i film Divoch s Marlonem Brandem v hlavní roli, v němž se záporný hrdina proháněl právě na této „těžké mašině“. V 60. letech se harleye staly doslova reklamou na svobodu, poté co se objevily v kultovním snímku Easy Rider (Bezstarostná jízda). Model FLH Electra Glide (1965) dodnes tvoří zlatý standard amerických motorkářů.  

Ačkoliv firma prošla mnohými krizemi a její motorky byly svého času spojovány s temným podsvětím, nakonec si dokázala místo na trhu udržet. Stále platí, že pro většinu lidí je jakýkoliv „svalnatý“ motocykl prostě „hárlej“ a stejně tak slavná značka evokuje představu chopperu – v obou kategoriích má přitom H-D na všech kontinentech už dlouho silnou konkurenci. Každoročně pak vyjede na silnice na 300 tisíc nových modelů, jejichž základní pořizovací cena se pohybuje v přepočtu kolem čtvrt milionu korun. (foto: Unsplash, CC0)

Zajímavosti

Soukromé civilní lodě pomohly evakuovat britské a francouzské vojáky z obleženého přístavu. Malba britského malíře Charlese Cundalla.

Válka

Kometa 2I/Borisov byla první kometou přilétající z mezihvězdného prostoru, jakou astronomové zaznamenali při průletu Sluneční soustavou v roce 2019. Dalším podobným objektem byla `Oumuamua, u které ale panují dohady, zda šlo skutečně o kometu nebo o planetku.

Vesmír

Nejstarší 3D mapa podle archeologů zřejmě znázorňuje území v západní Francii.

Věda
Zajímavosti
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907