Benediktinský mnich se v 11. století pokusil napodobit bájného Ikara

Dějiny středověké církve jsou plné kuriózních postav a mezi ty nejsmělejší bezesporu patří benediktinský mnich Eilmer z Malmesbury, který se na počátku 11. století pokusil o klouzavý let na vlastnoručně sestrojených křídlech. Než se však odhodlal vyrazit k nebi, zabýval se pozorováním hvězd, jež podle tehdejšího přesvědčení zvěstovaly příchod apokalypsy. Obzvlášť ho pak zaujaly komety, a snažil se proto vysvětlit jejich význam: Jako první tvrdil, že neohlašují neštěstí, ale představují znamení, která se řídí Božími pravidly.

Zaskočený a polámaný

Během studia spisů o hvězdách se Eilmer seznámil i s mýtem o Ikarovi, jenž měl pomocí křídel slepených voskem uprchnout z Kréty – a navzdory jeho neslavnému konci se starověkého letce pokusil napodobit. Anglosaské kláštery mívaly vysokou kamennou věž, která sloužila jako pokladnice, pozorovatelna a zvonice. V době častých vikingských nájezdů bylo totiž nutné mnichy včas varovat před blížícím se útokem, aby se stihli i s cennostmi ukrýt.

Na vrchol jedné takové věže vystoupal Eilmer s křídly z vrbového proutí, která potáhl pergamenem a vlněnou tkaninou. Nahoře se navlékl do postroje a poté se vrhnul dolů z osmnáctimetrové výšky. Podle dochovaných záznamů plachtil vzduchem dál než dvě stě metrů, ale jak líčí kronikář Vilém z Malmesbury, „za letu zaskočen prudkým větrem a vzdušnými víry, stejně jako troufalostí svého činu, zaváhal a spadl, zlomiv si navždy obě nohy“.

Zapomněl na ocas!

Ani zranění ovšem Eilmera nezbavilo odhodlání a chuti experimentovat. Znovu skočit již sice nedokázal, ale zápal mu nechyběl. Do kláštera za ním přicházely davy těch, kdo chtěli na vlastní oči spatřit létajícího mnicha. Eilmer jim vášnivě líčil své plachtění a mimo jiné vysvětloval, proč jeho pokus dopadl tak neslavně: Údajně si totiž zapomněl ke křídlům připevnit ocas…