Bezpečný svět her: Jak role-playing hry pomáhají autistům překonávat izolaci

Rpg (z angl. role-playing game) jsou mezi hráči z celého světa velmi oblíbené. Důvodem je naprostá svoboda improvizace, přičemž každé hráčské rozhodnutí ovlivní další směřování a výsledek hry. Nad podstatou popularity rpg žánru se zamýšlejí i psychologové. „Je to únik z reálného světa. Vystoupíte z vlastního života a vplujete do života někoho jiného. Vaše problémy najednou zmizí. Přestanete si dělat starosti s účtem za plyn a začnete se strachovat, jestli vás nezahlédl zlobr v křoví a nepřijde vám ublížit,“ vysvětlují v online magazínu Medium.

To ale není vše. Tyto hry mají mnohem hlubší dopad na hráčův život. Podle prohlášení webu ICv2 (Internal Correspondence verze 2) z roku 2016 jsou hry na hrdiny nejrychleji rostoucím segmentem hobby trhu. Web ICv2 taktéž oznámil, že nejprodávanější hrou na hrdiny dodnes zůstává Dungeons and Dragons, vydaná společností Wizards of the Coast. Rpg hry i dnes vévodí zájmu hráčů, a to navzdory skokovému vývoji moderních technologií. Důvodem je multipotencionalita formátu, díky níž si hráč posiluje sociální vazby i vlastní kognici.

Komunita, kognice, motivace

Psycholožka Sarah Lynne Bowmanová vydala v roce 2010 publikaci s názvem The functions of role-playing games: How participants create community, solve problems, and explore identity, ve které uvedla, že „rpg hry jsou pro účastníky přínosem, protože usnadňují budování komunity, zkoumání identity a kognitivní flexibilitu vytvářením strategie, stanovováním cílů a řešením problémů“. Další výzkumníci přišli na to, že účast v rpg hrách zlepšuje tvůrčí potenciál, usnadňuje kreativitu, skupinovou představivost, učení, zkoumání identity a posiluje empatii.

Vědci ale přišli na to, že nejzásadnější vlastností, kterou hraní rpg her posiluje, je motivace. „Při hraní her na hrdiny se naši studenti stylizují do určitých rolí poplatných vzdělávacímu kontextu, což se mezi odborníky označuje jako tzv. edu-larp. Zjistili jsme, že dovolíme-li studentům středních škol chopit se akčních rolí v hodinách přírodovědy, zvýšíme tím jejich vnitřní motivaci a zájem o vědu,“ prozradila psycholožka Bowmanová.

Podpora kreativity, stanovování cílů a interakce v týmu jsou významnými motivátory studentů, kteří se zapojují do tzv. vzdělávacího larpu. Nick Yee, expert na komunikaci ze Stanfordské univerzity, ve svém článku Motivations for play in online games z roku 2006 uvedl, že „hráči rpg interagují navzájem, čímž vytvářejí jakousi virtuální socializaci založenou na digitálním prostoru prostřednictvím imaginativních a skriptovaných struktur, jako jsou cechy, vojenské skupiny, nájezdy a týmové nebo skupinové organizace“.

Ponoření do rpg světa

Jak hra na hrdiny probíhá? Rob Wieland z magazínu Forbes vysvětluje, že „rpg hry trvají neomezeně dlouho, od několikahodinových (krátkých) relací až po roky trvající kampaně závislé na vyvíjejícím se obsazením hráčů a postav“. Hry jsou často epizodické, zaměřené na jednotlivé mise a série výzev, jež vyvrcholí závěrečnou hádankou nebo protivníkem, jehož je třeba porazit. Přesná struktura, tempo a konec (pokud k nějakému dojde) se liší hru od hry v závislosti na potřebách a preferencích hráčů.

Zásadní roli v rpg žánru sehrává tzv. Pán hry (z angl. game master), který hru zahajuje představením a popisem prostředí a postav a zasazuje ji do kontextu příběhu. Konkrétní rpg hry si vymyslely jedinečné názvosloví pro jednotlivé typy hráčů, např. žalářník (z angl. dungeon master), rozhodčí (z angl. referee) či vypravěč (z angl. storyteller). Hráči popisují akce svých postav a vypravěč na to reaguje popisem důsledků těchto akcí. Obvykle k tomu používá zdravý rozum, přičemž přiměřeně reaguje na prostředí, v němž se daný scénář odehrává. „Jestliže například hráč nechává svou postavu rozhlédnout se po místnosti, vypravěč má za úkol ji popsat; a pokud ji postava opustí, vypravěč popíše vše, s čím se setká ‚tam venku‘,“ objasňuje Rob Wieland.

Esenciální rozdělení úloh

První sezení před samotným odstartováním hry je z pohledů hráčů nejzásadnější; tvoří se tu charaktery postav, dokresluje se osobní historie a pozadí událostí a co je podstatné – postavě se přiřazují také číselné statistiky, jež se později použijí k určení výsledku událostí ve hře. Statistiky fungují coby abstraktní měřítko úspěšnosti postavy v jednotlivých sadách úkolů.

Rpg herní systémy rozlišují dva klíčové typy statistik: atributy a dovednosti. Odborník na rpg žánr J. R. Zambrano vysvětluje: „Atributy jsou statistiky, které mají všechny postavy. Běžnými příklady jsou síla, hbitost a inteligence. Hráč může podle číselného vyjádření atributů posoudit schopnosti své i jiné postavy. Například hodnocení síly lze použít k určení pravděpodobnosti, že charakter dokáže snadno či s obtížemi zvednout těžké předměty.“

Dovednosti jsou schopnosti náležející jen některým postavám – patří mezi ně třeba vyjednávání, jízda na koni nebo střelba. Herní systémy definují dovednosti tak, aby byly žánrově vhodné. „Například ve fantasy prostředí s největší pravděpodobností narazíte na magické dovednosti, zatímco sci-fi scénář obvykle zahrnuje dovednost pilotování vesmírných lodí,“ dodává Zambrano.

Některé dovednosti se však objevují napříč rpg žánrem; třeba středověký tulák i psanec mohou být zdatní ve vrhání nožů a dovednost známá jako „diplomacie“ může stejně dobře prospět starověkým římským patricijům i průmyslovým magnátům ve hře zasazené do 19. století. Z uvedeného vyplývá, že hraní rpg her vyžaduje soustředění, dobrou paměť, diplomatické dovednosti a strategické přemýšlení. Jak do tohoto vzorce zapadají autisté?

Jak pomoct autistům?

Školní psycholožka Jessica Pappagianopoulosová, doktorandka na americké University of Virginia, studuje vliv nejpopulárnější rpg hry Dungeons and Dragons na sociální interakce mezi autistickými dospívajícími. „Výzkumů týkajících se autistických dětí je celá řada, chybí ale výzkumy u autistických dospívajících a dospělých,“ vysvětluje své rozhodnutí zaměřit se právě na tyto skupiny. Hry na hrdiny jsou podle jejích zjištění skvělým způsobem, jak osoby, co se obtížně socializují, propojit. „Nesmírně jim pomáhá spojení s určitým konkrétním zájmem, v tomto případě společné hraní rpg.“

Vědecký tým kolem Pappagianopoulosové autistům zprostředkoval řadu příjemných zážitků, například týmové pečení, kreativní psaní a sociální koučink. Obzvlášť efektivní bylo ale spárování rpg hry s konkrétními koučovacími otázkami. „Účastníci mnohem ochotněji odpovídali na otázky, sdíleli své pocity a zapojovali se do diskuse, pokud se u toho mohli soustředit na budování fiktivního rpg světa,“ dodala Pappagianopoulosová. Takováto práce na společném cíli podle ní otevírá dveře zcela novým způsobům procvičování rozličných sociálně-emocionálních dovedností.

Pocit volnosti a ukotvení

Lingvista Luke Breland provedl v roce 2020 experiment s dospívajícími autisty – nechal je od A do Z vymyslet fiktivní rpg svět a odehrát celou hru, přičemž sledoval jejich vyjadřovací schopnosti před hraním, během něj a po dohrání. „Došli jsme k závěru, že expozice vymyšlené, fiktivní reality a zapojení se do ,předstírání‘, které s rpg světem úzce souvisí, pomáhá autistům snížit smyslové přetížení z reálného světa a zlepšit komunikaci,“ napsal ve své studii. Dále naznačil, že autističtí hráči se v používaném předstírání a představivosti v kontextu hraní hry na hrdiny lišili, čímž dali na odiv svou individualitu a ochotu mezi sebou komunikovat, i když svým velmi svérázným způsobem.

Na studii Brelanda a dalších loni navázala americká psycholožka Gray Athertonová, která ve svém výzkumu A critical hit: Dungeons and Dragons as a buff for autistic people popsala, jak důležitá jsou pro autisty setkávání s dalšími autisty. „Svět rpg her je pro ně pohodlným prostředím rozbíjejícím sociální bariéry,“ napsala Athertonová a dodala, že „zahání potřebu maskovat se a cokoliv předstírat, protože autista se ve společnosti jiného autisty, sdílí-li navíc společný zájem, cítí poměrně jistě.“ 

Úspěch skupin složených pouze z autistických hráčů je v souladu s výzkumem psycholožky Catherine J. Cromptonové z roku 2020, jenž naznačuje, že autističtí lidé mají lepší komunikační dovednosti při interakci s jinými autisty.

Gray Athertonová na závěr dodala, že se „kolem autismu rojí spousta mýtů a mylných představ. Některé z nich naznačují, že lidé s autismem nejsou sociálně motivovaní a nemají žádnou představivost“. Hra Dungeons and Dragons prokazuje opak a soustředí se na spolupráci v týmu, odehrávající se ve zcela imaginárním prostředí. „Účastníci studie považují hru za závan čerstvého vzduchu, šanci vžít se do jiné osobnosti a sdílet zkušenosti mimo náročnou realitu. Díky tomuto pocitu ‚útěku z reality‘ se cítí pohodlně, a někteří dokonce přiznali, že budou pokračovat i dále v běžném životě.“ 

---

Čtěte také:

Děti z jiné planety: Naprostá většina autistů neprojevuje žádné mimořádné nadání

Obrovská popularita filmu Rain Man zapříčinila vznik mylné představy o tom, že všichni autisté jsou cosi jako excentričtí géniové. Pravda je ale taková, že naprostá většina autistů neprojevuje...