Každoročně se vždy v předjaří a na jaře můžete znova na vlastní oči přesvědčit, že andělé mají křídla. Vracejí se k nám po tisícovkách a navíc umí zpívat!
Jedním ze znaků neodvolatelně nadcházejícího jara je okamžik, kdy se v nápadném počtu objeví hýlové obecní (Pyrrhula pyrrhula)
I za mrazivých rán je něco ve vzduchu. A pak to přijde! Odkudsi shůry zazní vzrušené kovové kejhání, a když člověk pozvedne oči k nebi, spatří impozantní šípy divokých husí, které stejně neomylně jako střelka kompasu míří v přesných útvarech na sever. Hlasy divokých hus jsou polnicemi předjaří, kterými Vesna zahajuje svůj (zpočátku nesmělý, posléze frontální) útok zeleně a zpěvu. Našinec sice není strom, ale přesto ucítí v řečišti svých žil proudit opojnou mízu. A radost.
Dny se prodlužují, až to nedočkaví samečkové kosů černých (Turdus merula) a pěnkav obecných (Fringilla coelebs) prostě nemohou vydržet a spustí teritoriální písně z hloubi svých hrdélek. Ostatně ani před jejich jásavými písněmi nevládne tak docela ptačí ticho. I v zimě se přece ozývají všechny druhy sýkor, vrabci domácí (Passer domesticus), vrabci polní (Passer montanus), hrdličky zahradní (Streptopelia decaocto), červenky obecné (Erithacus rubecula), střízlíci obecní (Troglodytes troglodytes) i sojky obecné (Garrulus glandarius) a mnoho dalších druhů.
Někdo tvrdí, že jaro neodvolatelně nadchází, když se v nápadném počtu objeví hýlové obecní (Pyrrhula pyrrhula). Já naproti tomu věřím na tamtamy (či spíše kulometnou palbu) strakapoudů, kteří rozezní les i zahrady. Šplhaví opeřenci tak svým soupeřům i potenciálním partnerkám dávají na vědomí, že právě zde je jejich výsostné území. Vynalézaví samečkové dokonce přišli na to, že jejich staccatové bubnování je pro soky i samičky mnohem výraznější a hlasitější, když místo vyhnilých dutých větví a kmenů použijí ke své produkci stožáry vysokého napětí nebo oplechování lesních chat.
V březnu nás opouštějí impozantní desetitisícová hejna severských havranů polních (Corvus frugilegus) a z jižních zimovišť se vracejí stěhovaví ptáci. S trochou štěstí můžete pozorovat protahující jespáky bojovné (Philomachus pugnax), kteří u nás během tahu z jihu na sever odpočívají na zatopených polích a v mokřinách. Lze zahlédnout i hejna čítající kolem dvou tisíc jedinců.
K prvním skutečným navrátilcům tradičně patří skřivani polní (Alauda arvensis), kteří potvrzují platnost úsloví: „Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout“. Vedle skřivánků se velmi brzy objevují špačci obecní (Sturnus vulgaris), drozdi zpěvní (Turdus philomelos), ale také třeba čejky chocholaté (Vanellus vanellus).
Mezi nedočkavé navrátilce z jihu patří i čápi bílí (Ciconia ciconia), kteří především na svá hnízdiště na jihu Moravy často dorazí i na konci února. V březnu se k nám vracejí i konipasové bílí (Motacilla alba) a horští (Motacilla cinerea); konipas luční (Motacilla flava) přilétá až v dubnu. Dalšími březnovými navrátilci jsou bramborníčci černohlaví (Saxicola torquata), holubi hřivnáči (Columba palumbus). Okolí našich domovů oživí i běžní rehci domácí (Phoenicurus ochruros), jejichž barevnější příbuzní rehci zahradní (Phoenicurus phoenicurus) dorazí až později v dubnu.
Podle charakteru počasí se převážně v jižních oblastech republiky mohou koncem března objevit i vlaštovky obecné (Hirundo rustica) a kukačky obecné (Cuculus canorus). V případě nevlídného počasí otálejí oba druhy s příletem až do dubna.
Život na vodních plochách svým březnovým návratem ozvláštní graciézní potápka roháč (Podiceps cristatus), čírka obecná (Anas crecca), čírka modrá (Anas querquedula), polák velký (Aythya ferina) a polák chocholačka (Aythya fuligula).
TIP: Ptačí kouzla s vejci – Neobyčejná tajemství obyčejných vajec
Při pátrání kolem tekoucích vod můžete již v březnu zastihnout při hnízdění skorce vodní (Cinculus sinclus), kteří si velká, kulovitá hnízda s okrouhlým vchodem složená z mechů a částí rostlin staví v dutinách strmých břehů, pod mosty či v kamenných zídkách.
Jestliže v březnu pátráte po ptácích v lokalitách, kde žije jelení zvěř, nezapomeňte se podívat i k zemi. Právě březen je totiž měsícem, kdy jeleni ve většině případů shazují parohy.
Podle konkrétních lokalit se budou lišit přítomné ptačí druhy, ale jinak je ptáky možné pozorovat úplně všude. I když mám mezi nimi své oblíbence, žádný ptačí druh nepreferuji. Vždyť vrabec polní je svými životními projevy neméně zajímavý než třeba albatros nebo slípka takahe… Pociťuji radost i z těch „nejobyčejnějších“ ptáků, kteří našli kuráž a doprovázejí nás i do rušného a hlučného labyrintu měst.
Zoolog Wouter Halfwerk z Leiden University v Holandsku zjistil, že hlukové znečištění měst ovlivňuje etologii ptáků, kteří v městských aglomeracích žijí. Tak například samečkové sýkor koňader (Parus major), kteří vábí potencionální partnerky svým zpěvem, jsou přehlušováni městským hlukem, a tak musejí volit vyšší frekvence zpěvu. Tuto frekvenci však bohužel vnímá méně samiček. Verdikt je jasný: v lokalitách se zvýšeným hlukem je nižší porodnost sýkor koňader.
Jan Hošek v knize Saola aneb Největší zoologické objevy posledních let píše: „Na počátku 19. století, v období romantismu, které znamenalo zásadní obrat v lidském nazírání na přírodu, se v Anglii postupně začala rodit nová záliba – birdwatching, tedy pozorování ptáků. Z komerčního hlediska je birdwatching jednoznačně sportem a například ve Spojených státech se o něm mluví jako o nejrychleji se rozvíjejícím sportovním odvětví, ve kterém se točí velké peníze. A jako každý sport žije nejen ve své rekreační, ale také ve vrcholové podobě. Ve Velké Británii a v USA například existují závody týmů, které soutěží v počtu nalezených ptačích druhů na vymezené ploše v rozmezí jednoho nebo více dnů. Úspěch v soutěži si někteří cení natolik, že si neváhají najmout pro tuto příležitost letadlo nebo vrtulník.“
Nezbývá než dodat, že i když zůstanete při zemi a budete se věnovat pozorování ptáků, kteří žijí přímo za našimi humny, zažijete mnoho malých dobrodružství, radosti i nečekaných poznání.
časopis Příroda
VesmírEpimetheus, jak jej zachytila americká sonda Cassini.
HistorieMalá mořská víla - socha na kodaňské promenádě.
ZajímavostiAustralané nemají snadný život: Žijí totiž na kontinentě, kde se je příroda s trochou nadsázky pokouší zabít každý den.
VesmírHorký neptun GJ 3470b je odsouzený k vypaření
VědaPodle vědců ze švédské technologické univerzity vede organické farmaření k většímu odlesňování.
