Březnoví ptačí navrátilci: Kdo jsou zpívající andělé jara?

I za mrazivých rán je něco ve vzduchu. A pak to přijde! Odkudsi shůry zazní vzrušené kovové kejhání, a když člověk pozvedne oči k nebi, spatří impozantní šípy divokých husí, které stejně neomylně jako střelka kompasu míří v přesných útvarech na sever. Hlasy divokých hus jsou polnicemi předjaří, kterými Vesna zahajuje svůj (zpočátku nesmělý, posléze frontální) útok zeleně a zpěvu. Našinec sice není strom, ale přesto ucítí v řečišti svých žil proudit opojnou mízu. A radost.

Zvuk jarních tamtamů

Dny se prodlužují, až to nedočkaví samečkové kosů černých (Turdus merula) a pěnkav obecných (Fringilla coelebs) prostě nemohou vydržet a spustí teritoriální písně z hloubi svých hrdélek. Ostatně ani před jejich jásavými písněmi nevládne tak docela ptačí ticho. I v zimě se přece ozývají všechny druhy sýkor, vrabci domácí (Passer domesticus), vrabci polní (Passer montanus), hrdličky zahradní (Streptopelia decaocto), červenky obecné (Erithacus rubecula), střízlíci obecní (Troglodytes troglodytes) i sojky obecné (Garrulus glandarius) a mnoho dalších druhů.

Někdo tvrdí, že jaro neodvolatelně nadchází, když se v nápadném počtu objeví hýlové obecní (Pyrrhula pyrrhula). Já naproti tomu věřím na tamtamy (či spíše kulometnou palbu) strakapoudů, kteří rozezní les i zahrady. Šplhaví opeřenci tak svým soupeřům i potenciálním partnerkám dávají na vědomí, že právě zde je jejich výsostné území. Vynalézaví samečkové dokonce přišli na to, že jejich staccatové bubnování je pro soky i samičky mnohem výraznější a hlasitější, když místo vyhnilých dutých větví a kmenů použijí ke své produkci stožáry vysokého napětí nebo oplechování lesních chat.

Březnová invaze

V březnu nás opouštějí impozantní desetitisícová hejna severských havranů polních (Corvus frugilegus) a z jižních zimovišť se vracejí stěhovaví ptáci. S trochou štěstí můžete pozorovat protahující jespáky bojovné (Philomachus pugnax), kteří u nás během tahu z jihu na sever odpočívají na zatopených polích a v mokřinách. Lze zahlédnout i hejna čítající kolem dvou tisíc jedinců.

K prvním skutečným navrátilcům tradičně patří skřivani polní (Alauda arvensis), kteří potvrzují platnost úsloví: „Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout“. Vedle skřivánků se velmi brzy objevují špačci obecní (Sturnus vulgaris), drozdi zpěvní (Turdus philomelos), ale také třeba čejky chocholaté (Vanellus vanellus).

Mezi nedočkavé navrátilce z jihu patří i čápi bílí (Ciconia ciconia), kteří především na svá hnízdiště na jihu Moravy často dorazí i na konci února. V březnu se k nám vracejí i konipasové bílí (Motacilla alba) a horští (Motacilla cinerea); konipas luční (Motacilla flava) přilétá až v dubnu. Dalšími březnovými navrátilci jsou bramborníčci černohlaví (Saxicola torquata), holubi hřivnáči (Columba palumbus). Okolí našich domovů oživí i běžní rehci domácí (Phoenicurus ochruros), jejichž barevnější příbuzní rehci zahradní (Phoenicurus phoenicurus) dorazí až později v dubnu.

Nejen ptačí měsíc

Podle charakteru počasí se převážně v jižních oblastech republiky mohou koncem března objevit i vlaštovky obecné (Hirundo rustica) a kukačky obecné (Cuculus canorus). V případě nevlídného počasí otálejí oba druhy s příletem až do dubna.

Život na vodních plochách svým březnovým návratem ozvláštní graciézní potápka roháč (Podiceps cristatus), čírka obecná (Anas crecca), čírka modrá (Anas querquedula), polák velký (Aythya ferina) a polák chocholačka (Aythya fuligula).

TIP: Ptačí kouzla s vejci – Neobyčejná tajemství obyčejných vajec

Při pátrání kolem tekoucích vod můžete již v březnu zastihnout při hnízdění skorce vodní (Cinculus sinclus), kteří si velká, kulovitá hnízda s okrouhlým vchodem složená z mechů a částí rostlin staví v dutinách strmých břehů, pod mosty či v kamenných zídkách.

Jestliže v březnu pátráte po ptácích v lokalitách, kde žije jelení zvěř, nezapomeňte se podívat i k zemi. Právě březen je totiž měsícem, kdy jeleni ve většině případů shazují parohy.