Bývala to medicína: Pětice nápojů, které měly původně uzdravovat
Při procházení mezi regály supermarketu si málokterý zákazník uvědomí, že mnohé z nabízených výrobků mají za sebou poutavou historii. Následující pětice byla uvedena na trh nikoliv jako osvěžující nápoj, nýbrž coby údajný léčebný prostředek dostupný v lékárnách.
Jak nahradit morfium
- Coca-Cola
Jeden z globálně nejpopulárnějších nápojů vůbec by možná nevznikl nebýt americké občanské války. Řada veteránů zůstala po jejím skončení ve druhé polovině devatenáctého století závislá na morfiu, které představovalo jediný prostředek k otupení bolesti z válečných zranění. Jedním z nich byl i plukovník John Pemberton, vzděláním lékárník, jenž se snažil hledat náhradu bez obsahu opiátů.
Po letech experimentování s různými rostlinami si v roce 1885 nechal zaregistrovat složení nervového tonika s obsahem výtažků z jihoamerické rostliny koky a také afrického ořechu kola, jenž přirozeně obsahuje kofein. Výsledný nápoj prodával ve svých lékárnách pod názvem Francouzské kokové víno a inzeroval jej jako lék „zvláště prospěšný pro dámy a všechny, jimž sedavé zaměstnání způsobuje nervové vyčerpání“.
Zpočátku šlo o alkoholický nápoj, v roce 1886 však Pemberton připravil rovněž recepturu pro nealkoholickou variantu sycenou oxidem uhličitým a přejmenoval ji na dodnes známou Coca-Cola.
Pro zlepšení nálady
- 7 Up
Populární limonádu s jemnou citronovou příchutí uvedl na trh americký podnikatel Charles Leiper Grigg v roce 1920, tehdy ještě pod jiným názvem. Zatímco současné složení je plné cukru a sladidel a dále obsahuje regulátory kyselosti, aromata a konzervant benzoát sodný, před sto lety v seznamu ingrediencí figurovala ještě jedna zásadní: citrát lithný, laicky známý prostě jako lithium, užívaný coby stabilizátor nálady. Dodnes se předepisuje jako prostředek pro léčbu manických chorob včetně bipolární nervové poruchy.
Grigg si nechal svůj nápoj patentovat právě jako léčivý přípravek; věřilo se, že lithium rozpouští kyselinu močovou, která byla považována za spouštěč řady chorob. Tvrzení o údajných zdravotních účincích uvedená na obalu ale musel v roce 1936 odstranit z nařízení federální vlády, protože se neprokázala.
Elixír zelené víly
- Absint
Destilát z pelyňku, fenyklu a anýzu, poeticky označovaný jako zelená víla, se údajně zrodil ve švýcarském městě Couvet, kde jej na konci osmnáctého století jako první vyrobil lékař Pierre Ordinaire. Volba pelyňku pravděpodobně nebyla náhodná, neboť tuto hořkou bylinu používali k léčebným účelům již staří Egypťané a Řekové. Ordinairův recept posléze převzaly jeho hospodyně, sestry Henriodovy, které absint ve vesnici prodávaly jako léčivý elixír účinný na všechny neduhy. Od nich pak v roce 1797 převzal výrobu jistý major Dubied, jenž v Couvetu založil první absintovou likérku.
Popularita zeleného nápoje vzrostla ve čtyřicátých letech následujícího století, kdy byl přidělován francouzským vojskům v Alžírsku coby údajná prevence malárie. Netrvalo dlouho a stal se oblíbeným destilátem všech společenských vrstev, třebaže už v devatenáctém století se objevily (nikdy nepodložené) dohady, že je halucinogenní.
Dezinfekce pro chirurgy
- Listerine
Jedna z nejznámějších značek ústní vody dostala svůj název na počest britského lékaře Josepha Listera, který v polovině devatenáctého století způsobil převrat na poli chirurgie, když během operačních zákroků začal zavádět antiseptická opatření. Komerční produkt Listerine uvedl na trh americký chemik Joseph Lawrence v roce 1879, a to právě jako chirurgické antiseptikum ničící choroboplodné zárodky.
Později se produkt nabízel i za jiným účelem, například jako čistič podlah a lék na kapavku, nicméně prodejní úspěch zaznamenal teprve ve chvíli, kdy ho výrobce začal inzerovat jako řešení „chronické halitózy“, což byl tehdy nejasný lékařský termín pro zápach z úst.
Ironií dějin zůstává, že zmíněný problém nebyl zřejmě tak dramatický ani rozšířený, jak tvrdily reklamy – agresivní marketing značky Listerine ale přiměl zákazníky věřit, že zápach z úst představuje zásadní indispozici, kterou je třeba řešit, pro jistotu i preventivně. I díky tomu během pouhých sedmi let vzrostly tržby společnosti ze 115 000 na více než 8 milionů dolarů.
Panák na povzbuzení
- Brandy
Vinná pálenka vyráběná pravděpodobně od přelomu patnáctého a šestnáctého století primárně ve Francii si svého času vysloužila pověst léčebného prostředku a zejména v devatenáctém století se věřilo, že má povzbuzující účinky. Jistě nikoliv s nechutí ji užívala například řada evropských objevitelů tropické Afriky, ale i Antarktidy, kteří se domnívali, že pravidelné mírné dávky brandy mohou cestovatelům pomoct zvládnout horečku, deprese a stres. Lékaři brandy předepisovali coby srdeční stimulant, protože předpokládali, že nejlépe ze všech alkoholických nápojů zvyšuje srdeční tep a krevní tlak. Zároveň se však spolu s whisky užívala jako sedativum, tedy k naprosto opačnému účelu.
V dobových časopisech se dochovaly reklamy inzerující právě zmíněné destiláty v medicínském kontextu. O její oblibě mezi odbornou lékařskou veřejností svědčí mimo jiné statistiky z doby americké prohibice na počátku minulého století – průzkum v roce 1921 ukázal, že 51 % lékařů obhajovalo předepisování whisky a 26 % věřilo, že pivo je „nezbytným léčebným prostředkem“.
