Reklama


Cesta do Ameriky: Země nekonečných možností lákala před sto lety také Čechy

22.01.2019 - Bohumil Tesařík

Americká imigrační politika měla svá specifika již před stoletím. Sehnat potřebné vízum bylo běžného smrtelníka složité, lístky na loď drahé a cestující museli absolvovat i test inteligence. Cestu za oceán barvitě popisuje Encyklopedie československé mládeže pro školu a dům z 20. let minulého století...

<p>České ženy na palubě lodi President Harding v květnu 1935.</p>

České ženy na palubě lodi President Harding v květnu 1935.


Reklama

Chce-li někdo jeti do Ameriky, sběhá všechny lodní kanceláře, jen aby se přesvědčil, že všechny mají na vlas stejně vysoké ceny (zřejmě důsledek ujednání). Něco přes 100 dolarů stojí cesta z Hamburku, Brém, Amsterodamu nebo Cherbourgu do New Yorku. O něco levnější je z Terstu, ale odtud vyjíždějí parníky jen dvakrát za měsíc, kdežto z ostatních přístavů každý druhý den.

Lístek na loď se dostane teprve tehdy, kdy už je opatřen pas a hlavně visum amerického konzulátu v Legiobance. To se dá opatřit jen se značnými obtížemi a po různých prohlídkách lékařských, po zkoušce inteligence a zaplacení několika poplatků. Nejsnáze dostane visum jako dočasný návštěvník obchodník nebo průmyslník, zkrátka člověk, na němž je zřejmo, že se nechce v USA usaditi.

Hurá, jsme na lodi!

Po obstarání visa a lodního lístku odjede cestující do přístavu, kde musí stráviti aspoň dva dny ještě novou lékařskou prohlídkou. Na loď se nastupuje vždy za doprovodu hudby. Každý má několik těžkých zavazadel, které mu stewardi roznesou zdánlivě každé jinam.

Nikdo také nechce opustit palubu lodi, aby viděl její odplouvání, které obstarává malý vlečný parník. Za půl hodiny pak oceánský parník velikosti od 15 000 do 60 000 tun je na širém moři a všichni cestující usazeni ve svých kabinách. Cestující si obyčejně první dvě až tři hodiny libují, jak je kolébání lodi příjemné, potom začnou však blednout a pomalu se ztrácejí a stewardi s košťaty a pilinami mají plno práce

Už tam budem?

Jízda trvá 6 až 12 dní podle rychlosti parníku a podle počasí. Byla by velmi nudná, poněvadž den za dnem je úplně stejný, kdyby nebylo různých zábav, jmenovitě koncertů, biografu, tance, které zpestří aspoň večery. V kajutách je pobyt přes den zakázán, poněvadž je to nezdravé.

Ve dne staří hrají v kuřáckém salonu šach, dámu nebo v karty, mladí se honí po palubě, hrají si „na třetího“. Němci, Češi, Poláci, Francouzi, třebaže si nerozumějí, smějí se na sebe, posunkují, baví se, jak mohou. Pomalu ubíhá cesta, navazují se známosti, jednou dvakrát míjíme cizí parník, s nímž se vyměňují pozdravy, a konečně zahlédneme ploché pobřeží dlouhého ostrova Long Island, na němž jsou některá předměstí New York, zejména Brooklyn.

Obeplujeme Long Island a vplujeme do zátoky, kterou tvoří s ostrovem Manhattan a s americkou pevninou. Uprostřed zátoky stojí socha Svobody, 50 metrů vysoká na padesátimetrovém podstavci, dar Francie Americe. Okolo sochy proudí sta lodí parních, motorových i plachetních, proplouvají se mezi čtyřmi ostrovy zátoky, sirény houkají a pára syčí, všude plno pohybu.

TIP: Osudy českých imigrantů v USA: České divochy tu nechceme!

Ještě několik formalit a hlavně mnoho čekání, důkladná celní prohlídka a vycházíme z přístavní budovy do ulic New Yorku. Ti, kteří neumějí dost anglicky a komu nepřišel nikdo naproti k parníku, dostanou na kabát přišpendlený lístek s nápisem: „Přistěhovalec, prosím přispějte radou a pomocí“, opatření, které celkem málo pomůže tomu, kdo se nemůže dorozumět, nemá známých a po případě ani peněz.

  • Zdroj textu:

    Živá historie

  • Zdroj fotografií: TresBohemes

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

HMS Thetis | 1938–1943 | Velká Británie

Britská HMS Thetis je jednou z mála ponorek historie, jejíž osud zahrnuje hned dvě fatální katastrofy. První se odehrála v roce 1939 ještě před nasazením do akce: Během posledních testů se počítalo také s ponorem, manévr se ovšem nedařil. Při hledání příčiny se zjistilo, že do jedné z torpédových komor nenatéká voda, nicméně snaha problém vyřešit vyústila v pohromu – komorou, kterou technici uvolnili, se dovnitř začala nekontrolovatelně valit voda. Ponorka nakonec klesla na dno a 99 ze 104 členů posádky se utopilo nebo udusilo. Stroj se však podařilo vylovit a opět nasadit do akce pod názvem HMS Thunderbolt. Sloužil až do roku 1943, kdy ho nedaleko Sicílie zničily hlubinné nálože italské korvety Cicogna – a tentokrát již smrti na palubě neunikl nikdo. 

Zajímavosti
Revue

Pro humor nezbýval v „Dikobrazu“ v roce 1953 prostor, zato politických hesel a angažovaných článků přibývalo.

Historie

Nedobrou prognózu mají do budoucna velké šelmy a také řada primátů. Orangutani nebo kahau nosatí by však na Borneu mohli přežít, pokud se podaří stávající situaci zvrátit.

Příroda

Velká kulová hvězdokupa v Herkulovi (vlevo) a otevřená hvězdokupa Plejády se již na první pohled liší počtem hvězd

Vesmír

Rakovina děložního čípku a virus HPV

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907