Cesta marockého šafránu: Voňavé koření, vzácnější než zlato

04.08.2020 - Ema Klementová

Když se položí na misky vah, je vzácnější než zlato a gurmánům při vyslovení názvu tohoto koření zajiskří zrak. Řeč je o šafránu, který se každý rok na podzim sklízí v Maroku. Pojďme se podívat, co předchází tomu, než se nejdražší koření světa dostane na trh

<p>Půl gramu šafránu vás vyjde na zhruba pět set korun. To se přibližně vyrovná ceně zlata.</p>

Půl gramu šafránu vás vyjde na zhruba pět set korun. To se přibližně vyrovná ceně zlata.


Reklama

Nad hory, které obklopují marocké město Taldžuín, se ještě ani nevyhouplo slunce. Do tmy už ale vstaly čilé vesničanky, které přicházející den vítají zpěvem. Neprozpěvují si ale jen tak – svými nápěvy se totiž modlí za dobrou úrodu šafránu a jeho úspěšný prodej.

Sbírání jen za úsvitu

V berberské oblasti mezi vrcholky pohoří Atlas je to každý rok stejné. Listopad co listopad se místní pole zbarví do fialova a vybízejí ke sklizni vzácného koření. Šafrán se dá sbírat jen dva týdny, a tak vesničané nesmí otálet. „Začínáme v pět ráno, ještě za tmy. Chodíme na různá místa a hodinu nebo dvě sbíráme květy šafránu. Pak jdeme domů na snídani, uvařit dětem a postarat se o zvířata,“ popisuje začátek běžného sklizňového dne Fatima Ait Hadouth, pro niž šafrán představuje zásadní zdroj příjmu. 

Dvěma hodinami sbírání na poli ovšem práce místních žen zdaleka nekončí. Jakmile mají hotové povinnosti v domácnosti, vracejí se opět k drobounkým kvítkům, jak popisuje Fatima: „Pak začíná oddělování. S ženami sedíme v kruhu a pracujeme společně. Tomuto času se říká tuiza.“ Před rozedněním se na šafrán musí chodit proto, že jsou květy ještě zavřené a chrání rudé blizny, které ukrývají. Ty se potom během tuizy z květů opatrně oddělují. Velmi šťavnaté blizny se pak ještě musí usušit a teprve potom je šafrán připravený k prodeji.

Kilo ze sto šedesáti tisíc květů

Další z pracujících žen, Bia Tnier, líčí namáhavost práce: „Oddělujeme červené blizny tak dlouho, že z toho až bolí oči.“ Teď se ale tahle práce aspoň vyplatí. „V minulosti jsme na tom byly špatně a prodávaly jsme za velmi málo peněz na místním trhu. Teď ale máme spolupracovníky, kteří nám pomáhají prodávat za dobrou cenu,“ pokračuje Bia.

Cena toho nejlepšího šafránu se na trhu může vyšplhat až na více než 115 tisíc korun za kilo. A abyste měli ještě lepší představu – půl gramu šafránu byste v obchodě koupili za téměř pět set korun. Šafrán takovéto hodnoty by měl ovšem obsahovat pouze křehounké červené blizny – jakmile se do koření přimíchá i žlutá část, ztrácí koření na hodnotě. Jednoduše řečeno, červená se počítá. Na jeden kilogram koření je přitom potřeba přes 160 tisíc květů a dřina, která za jejich sběrem stojí, pochopitelně cenu zvyšuje.

Írán na čele šafránového byznysu

„Šafránu říkáme červené zlato. Proč? Protože je to nejdražší rostlina, která se používá jako koření,“ vysvětluje obchodnice Rašida Baha. „A proč je tak drahý? Už jenom kvůli tomu, jak se pěstuje. Musíte si dávat pozor a pěstovat jej za určitých podmínek. Druhý problém je, že nejsou lidé, kteří by jej sklízeli. Většina mladých emigruje, na polích pracují jen starší ženy. A třetí důvodem je fakt, že květ šafránu je velmi křehký. Potřebuje jemnost a nikdo není při zacházení s touto květinou tak jemný jako žena.“

TIP: Voňavá domácí lékárna: Znáte léčivé účinky jednotlivých druhů koření?

Maroko patří mezi pět největších producentů šafránu na světě a za jediný rok jej tam vypěstují téměř sedm tun. Oproti Íránu, který má na světové produkci vzácné ingredience 90% podíl, je to ovšem jako nic. Letos by Íránci mohli sklidit přes 430 tun šafránu. Lahodnému pokladu se daří také v Řecku, Indii, Ázerbájdžánu, Španělsku nebo v Itálii. 

Jak chutná šafrán?

Jak vlastně chutná nejdražší koření? Ti, kdo měli štěstí ho ochutnat, mluví o intenzivním květinovém nebo medovém aroma. Šafrán prý má téměř kouzelnou moc přivést pokrm k dokonalosti. Tradiční pochoutky jako francouzská bouillabaissa, španělská paella nebo indické biryani se bez něj neobejdou. Kdybyste po něm někdy zatoužili, nešetřete a sáhněte po tom lepším. Prý stačí jen špetička a ve vašich chuťových pohárcích se budou dít zázraky! 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Autoportrét roveru Curiosity na náhorní plošině Naukluft na úpatí Mount Sharp.

Vesmír

Nesourodá dvojice z Pompejí zahynula strašnou smrtí v pyroklastickém mračnu.

Věda

Landwasserský viadukt je jednokolejný šestiklenbový zakřivený železniční viadukt, který se vine nad švýcarskou říčkou Landwasser a spojuje zastávky Alvaneu a Filisur. Na své jihovýchodní straně ústí do 216 metrů dlouhého Landwasserského tunelu. Viadukt navrhl Alexander Acatos a v letech 1901 až 1902 jej postavila firma Müller & Zeerleder. Stavba, která se nachází ve výšce přes tisíc metrů nad mořem, je 65 metrů vysoká a na délku měří 136 metrů. Od roku 2008 je viadukt součástí kulturního dědictví UNESCO.

Zajímavosti
Revue

Situace zachycená na tomto snímku nebývá příliš často k vidění. Obrázek samice medvěda hnědého s mládětem na zádech má však logické vysvětlení.

Příroda

Interiér londýnské kavárny na přelomu 18. a 19. století. Ženská petice proti pití kávy vylíčila kafaře jako neschopné impotenty.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907