Podle rozsáhlého výzkumu, prováděného ve 174 zemích světa, není bohatství tím hlavním, co určuje délku lidského života
Průměrná délka života ve Spojených státech v poslední době mírně poklesla a ve Velké Británii stagnuje. Přesto ale žijeme déle, než kdykoliv předtím v lidské historii. Od roku 1900 se průměrný lidský život prodloužil více než dvojnásobně.
Co je hlavní příčinou této dlouhověkosti? Odborníci se už dlouho dohadují o dvou zásadních teoriích, které se snaží vysvětlit tento ohromující skok v délce života našeho druhu. První z těchto teorií navrhl v roce 1975 Samuel Preston, který tvrdil, že rozhodující vliv na délku života má bohatství a příjem, kterého lidé za svého života dosáhnou.
Podle novějšího výzkumu rakouských vědců má na délku lidského života významnější vliv jiný faktor. John a Pat Caldwellovi v roce 1985 prohlásili, že stěžejní roli v určení průměrné délky života nehrají finance, nýbrž vzdělání.
TIP: Chcete být zdraví a žít déle? Vědci radí: pijte hodně kávy!
K rozřešení tohoto sporu se nyní badatelé rozhodli zpracovat novou studii, zahrnující data z období mezi lety 1970 až 2015, z celkem 174 zemí. Z jejich výsledků vyplývá, že vyšší dosažené vzdělání vede lidi ke správným životním volbám a ke zdravějšímu životnímu stylu. Proto žijí déle.
International Institute for Applied Systems Analysis
ZajímavostiTajemství slavné Dürerovy Růžencové slavnosti už dnes vlastně neexistuje, i když právě tento obraz je českému publiku nejpřístupnější: visí v Národní galerii.
VesmírSonda Voyager 2 se již nachází v tzv. mezihvězdného prostoru. Aktuálně ji dělí od Země 120 AU. Její dvojče Voyager 1 se pohybuje ve vzdálenosti 150 AU.
PřírodaPři lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.
RevueLeTourneau: Terénní stonožka
Obří terénní vozidlo se zrodilo v hlavě geniálního amerického vynálezce Roberta Gilmoura LeTourneaua. Délkou i provozním řešením připomíná vlak a jeho základní myšlenka vychází z lokomotivy, která díky dieselelektrickým generátorům produkuje dost energie na uvedení zbylé části soupravy do pohybu. Netřeba dodávat, že zkonstruování takového kolosu nebylo snadné, nicméně v roce 1958 konečně vznikla zcela funkční verze TC-497: poháněly ji čtyři turbínové motory s celkovým výkonem 4 680 koní, její kola měřila 3 m v průměru a celá souprava dosahovala úctyhodných 170 m. V „lokomotivě“ dokonce zbylo místo pro ubikaci, v níž mohlo žít až šest zaměstnanců. Maximální rychlost kolosu ovšem činila pouhých 32 km/h.
Funkční mnohokolka navíc bohužel přišla v době, kdy už se o přepravu těžkých břemen v terénu staraly výkonné transportní vrtulníky. Pozemní vlaky proto skončily na vrakovištích nebo v muzejních expozicích.
