Choroby z říše fantazie: Znáte nejslavnější fiktivní nemoci?
Široká rozmanitost lidských neduhů představuje výzvu nejen pro lékaře nebo vědce, ale i pro autory, kteří se právě v oblasti medicíny inspirují od nepaměti. Na stránkách knih či na filmových plátnech díky nim ožívají bizarní až hororové vize, u nichž si můžete oddechnout, protože nemají s realitou nic společného
Infekce od mimozemšťanů
Dílo: román Kmen Andromeda
Kdy: 1969
Autor: Michael Crichton
Záhadná nákaza pocházející z vesmíru se stala oblíbeným námětem vědecko-fantastických románů od chvíle, kdy se lidé poprvé dostali do kosmu. Kmen Andromeda amerického spisovatele Michaela Crichtona (mimo jiné autora legendárního Jurského parku) vyšel poprvé tentýž rok, kdy Američané přistáli na Měsíci. Autor svým v pořadí druhým románem způsobil doslova revoluci na poli tzv. techno-thrillerů. Kniha, jež se o dva roky později dočkala i úspěšného zfilmování, detailně popisuje osudy čtyř vědců ukrytých v tajné laboratoři pod Nevadskou pouští, kde mají v kriticky krátkém čase najít lék na smrtelnou chorobu původem z kosmu. Neznámý mikroorganismus se na Zemi dostal spolu s asteroidem. Jak je u tohoto žánru typické, zápletka se značně zkomplikuje poté, co kmen Andromeda nešťastnou náhodou unikne z laboratoře…
Virus s potenciálem
Dílo: film Smrtící epidemie
Kdy: 1995
Autor: Wolfgang Petersen
Současná pandemie COVID-19 oživila zájem o filmy s podobnou tematikou, z nichž mnohé vznikly již před poměrně dlouhou řadou let. Diváci jich mají na výběr hned několik desítek a nutno podotknout, že jejich scénáře jsou v drtivé většině případů daleko děsivější než realita. Jedním z nejznámějších kinematografických počinů na tomto poli je americký snímek z roku 1995 s výmluvným názvem Smrtící epidemie. Zápletka se pochopitelně točí kolem smrtícího viru (původem z Afriky), s nímž svádějí hrdinnou bitvu elitní vědci snažící se vyvinout protilátky. Od dalších filmů svého druhu se Smrtící epidemie odlišuje především hvězdným obsazením – hlavní roli si zde zahrál Dustin Hoffman, ve vedlejších se pak objevili například Morgan Freeman nebo Kevin Spacey.
Skvrna jako předzvěst smrti
Dílo: drama Bílá nemoc
Kdy: 1937
Autor: Karel Čapek
Myšlenka fiktivních nemocí kupodivu není záležitostí jen poslední doby. Jedním z prvních autorů, který s tímto motivem přišel, byl už před druhou světovou válkou český spisovatel Karel Čapek. V dramatu Bílá nemoc nechává vypuknout epidemii smrtelné choroby podobné lepře, jejímž hlavním příznakem je bílá skvrna na těle. Nakažení jsou tak na první pohled jasně rozpoznatelní. Ústředním motivem celého díla nicméně není nemoc jako taková, ale její symbolika – Čapek znepokojivě přesně předpovídal nástup nacismu a pokusil se zobrazit paralelu toho, jak se zvrácená ideologie šíří mezi lidmi. Také z toho důvodu není zápletka vystavena na dramatickém pátrání po účinném léku, neboť jej již na počátku objeví lékař s příznačným jménem Galén, odkazujícím na starověkého učence. Je však ochoten svůj prostředek poskytnout pouze těm, kdo nesouhlasí s válečným konfliktem. Na rozdíl od současných thrillerů, které zpravidla končí happy-endem, však Čapek nenechává děj dobře dopadnout – doktora Galéna totiž ušlape zfanatizovaný dav.
Už žádné plody!
Dílo: román Inferno
Kdy: 2013
Autor: Dan Brown
Dan Brown proslul jako autor bestsellerů s historickými náměty na pomezí fikce a reality, nicméně zápletku svého zatím posledního románu (zfilmovaného v roce 2016) obohatil o motiv bioteroristické hrozby ohrožující celé lidstvo. Čtenářům, potažmo divákům již dobře známý hrdina Robert Langdon tentokrát spolupracuje se zástupci Světové zdravotnické organizace, kteří se pokoušejí zlikvidovat uměle vytvořený virus schopný vyvolat u lidí neplodnost. Záměrem jeho vynálezce, který svou zbraň plánuje vypustit do systému vodovodního potrubí, je omezit nekontrolovatelný růst lidské populace. Román nutí čtenáře zamyslet se nad tím, co odborníci zdůrazňují již delší dobu – že hrozba přelidnění se všemi negativními důsledky je více než reálná. Navozuje rovněž provokativní otázku, zda morové a další epidemie z minulosti nebyly z tohoto pohledu vlastně pro lidstvo požehnáním, neboť pomáhaly přirozeným způsobem usměrňovat jeho překotný nárůst.
Pohádková léčitelka
Dílo: kniha Paní Láry Fáry
Kdy: 1947
Autor: Betty MacDonaldová
Fiktivní choroby se v očích spisovatelů nemusejí za každou cenu nést jen v hororovém tónu. Že lze tuto tematiku zpracovat nejen s nadhledem, ale především mile a s humorem, prokazuje pohádková kniha od autorky, kterou celosvětově proslavil román Vejce a já. Více než šedesát let starý soubor kuriózních osudů maličké hrbaté paní Láry Fáry milují čtenáři bez rozdílu věku ještě dnes. Betty McDonaldová ve svém díle představuje kouzelnou dámu z domku postaveného vzhůru nohama, která dokáže zoufalým rodičům pomoct s léčbou nejrůznějších zlozvyků jejich ratolestí. Poradí si s dětmi, které odmítají uklízet svůj pokoj (neboli trpí čurbesajdou), rýpou se v jídle (postihla je nimravka), nechtějí se mýt (musejí podstoupit ředkvičkovou léčbu), vymýšlejí si (mají balamutindu), případně se chovají doslova jako hromdopolice či kazisvěti. Nejen že mnozí rodiče v popisovaných příznacích spolehlivě poznají své potomky, ale především se spolu s nimi při četbě pobaví a přesvědčí se o tom, že takové neřesti zkrátka byly, jsou a budou dětem vlastní v každé době.
